Vědci zavedli unikátní testy ke zkoumání ekotoxicity v půdě

Na MU vznikl v rámci centra RECETOX v minulých letech nový výzkumný tým – SOILETOX, který se zaměřil na půdní ekotoxikologii a zavedl ucelenou sadu půdních biotestů. Jedná se o baterii testů, která je v ČR unikátní a umožňuje komplexní a systematické studium účinků znečišťujících látek v půdním prostředí. Zavedení těchto testů a díky nim nově získané vědecké poznatky otevírají bránu dalšímu výzkumu této problematiky, jako jsou vztahy mezi osudem látek v půdě a jejich efekty, změny toxicity v čase a podobně.

Pokud je na trh uváděna nová chemikálie, jedním z kritérií je, že musí být zhodnocena její ekotoxicita, tedy škodlivost pro životní prostředí. Systém testů, který výzkumný tým laboratoře zavedl a optimalizoval, zahrnuje hned několik skupin půdních organismů. Oproti ostatním laboratořím, kde se většinou provádějí testy pouze s jedním organismem, tak mohou odborníci z MU poskytnout komplexnější údaje o tom, jak by dané látky mohly působit. Získání komplexnějšího obrazu o škodlivosti dané chemické látky umožňuje také spolupráce s dalšími laboratořemi v centru RECETOX, kde se vědci zabývají chováním a efekty chemických látek ve vodním prostředí, zjišťují zde jejich účinky na buněčné a molekulární úrovni a studuje se jejich environmentální chemie.

Výzkumný tým také zhodnotil rizika tří látek, které jsou v centru environmentalistického zájmu. „Jedná se o pesticid toxafen, který se už sice nepoužívá, ale pořád je na některých místech ve světě ve vysokých koncentracích,“ vysvětluje vedoucí výzkumného týmu Jakub Hofman. Dalšími látkami jsou pak polychlorované parafiny, které patří k vysokoobjemově produkovaným chemikáliím v Evropě. Používají se například jako chladicí kapaliny při obrábění kovů. Třetí skupinou jsou dusíkaté heterocykly polycyklických aromatických uhlovodíků, tedy látky, které vznikají ve všech spalovacích procesech a velmi často znečišťují životní prostředí.

V současnosti se laboratoř zabývá takzvanou biodostupností. „Nyní se posouváme tím směrem, že zkoumáme faktory, které ovlivňují biodostupnost látek. Ne vždy totiž přítomnost látky v půdě musí znamenat, že je toxická. Za určitých podmínek se látka naváže na půdní organickou hmotu tak, že přestává být dostupná organismům, a tím pádem i její toxicita se výrazně mění. A nás budou právě zajímat faktory a mechanismy, jak k tomuto dochází. Vybereme si například modelové chemické látky, budeme měnit vlastnosti půd a sledovat změny v toxicitě a akumulaci látek v organismech, čímž získáme další důležité poznatky o chování a biodostupnosti těchto látek,“ uvedl Hofman. V dosavadních studiích, prováděných laboratoří, se například zjistilo, že látky nejsou příliš toxické pro dané organismy v půdě proto, že i když je jich v půdě poměrně velká dávka, dojde k sorpci látky na organickou hmotu v půdě a k organismu se nedostanou. Půda tak snižuje toxicitu látek, čímž vlastně chrání organismy.