Dlouholetý internacionalizační záměr Masarykovy univerzity je na Lékařské fakultě přijímán se vstřícností, studenti cizích národností na ní studují prakticky od jejího založení. V současnosti získávají na fakultě kvalifikaci pro lékařskou profesi studenti z jedenácti zemí. Vedení Lékařské fakulty vzalo vážně zadání MU orientovat se v programu internacionalizace také na vzdálenější země – Čínu, Japonsko, Koreu a Vietnam. Právě Vietnam navštívil děkan LF MU prof. Jan Žaloudík, aby zjistil, za jakých podmínek by spolupráce ve studijní oblasti mohla probíhat.
Pane děkane, co vás vedlo právě k cestě do Vietnamu?
Chtěl jsem po poznání místních podmínek zjistit, jaký by mohl být zájem vietnamských studentů o studium na LF u nás, s jakou součinností tamějších univerzit a vietnamského ministerstva školství je možné počítat a jak na celou naši aktivitu pohlíží konzulát ČR v Hanoji při udělování víz. Také šlo o to, seznámit se s organizací a úrovní studia medicíny ve Vietnamu a umět pochopit rozdíly, překážky a příležitosti. V minulosti jsme měli s Vietnamci četné kontakty, a tak je tam ještě poměrně dost graduovaných lidí mluvících česky. Počet obyvatel po minulých velkých válečných ztrátách (ve válkách s Francií, USA a Čínou) nyní nebývale vzrostl – na 84 milionů, což znamená, že je tam značný počet mladých lidí – pracovitých, ambiciózních a vychovávaných multikulturně, protože ve Vietnamu žije v klidu a práci vedle sebe na padesát národností. Kdekdo z mladých chce podnikat a poznávat svět a k tomu patří i touha po vzdělávání. Proto si myslím, že by tam byl o studium u nás zájem, a to nejen o medicínu, ale třeba o informatiku, přírodní i technické vědy. Vietnamci si, zdá se, dosud také podrželi ochotu učit se česky.
Jednal jste i s konkrétními institucemi?
Bez toho bych tu cestu považoval za zbytečnou. Navštívil jsem české vyslanectví v Hanoji s dotazem, za jakých podmínek by udělovali studentům víza. Současně jsem na tamním ministerstvu školství zjišťoval možnosti studia vietnamských studentů u nás. Viděl jsem univerzitu v Hanoji i několik nemocnic, takový vzorek. Napadla mě i jedna z možných variant pregraduálního studia jako kombinovaného – na LF v Brně by mohli vietnamští medici pokračovat až ve studiu preklinických a klinických oborů, ty teoretické by studovali ve Vietnamu. Za tu dobu by se zatím učili česky, neměli by potom komunikační problémy s pacienty, což je u mediků studujících v současných anglických programech problém. Také bychom lépe selektovali studenty, kteří již pravděpodobně budou úspěšní. Při tom jsem nemyslel pouze na jednostrannou spolupráci. Zájemce by mohli učit češtině naši lektoři, což by byla zase vynikající příležitost pro studenty z filozofické fakulty, kteří studují orientalistiku, respektive vietnamistiku. V navazování kontaktů máme za předpokladu garance univerzity při udělování víz na českém vyslanectví podporu. Ve Vietnamu dnes pracuje dost například technicky vzdělaných lidí, kteří vystudovali u nás, i těch, kteří tady v minulosti pracovali. Tu svou nabídku jsem ovšem nemyslel jako pomoc rozvojové zemi. Vietnamci jsou vzdělaní, velmi moderní a mají možnost odcházet na studia do mnoha zemí – takže i k nám.
Vietnam je východoasijská země, jakou medicínu tam studují – východní, nebo západní?
Ve Vietnamu se studuje takzvaná západní medicína, ale pozornost je samozřejmě věnována i té tradiční – jak říkáme u nás – východní medicíně založené na jiných principech. Proto na rozdíl od nás má každý lékař dílčí zkoušku také ze znalostí základů východní medicíny, té tradiční, která je mnohem více orientovaná na prevenci, na psychiku, na životní styl, výživové návyky, na individuální odpovědnost za své zdraví. Řadu funkčních poruch (např. alergie, ale i různé typy bolestí) mnohem levněji a účinněji léčí právě tradiční medicínou a mají dobré výsledky.
Ale u nás se často mluví o východní medicíně s určitým despektem, odmítá se jako alternativní medicína.
Myslím si, že je třeba nejprve vše dobře poznat, než něco odmítneme. Listoval jsem nedávno jednou anglickou publikací, v níž autoři uvádějí to, čeho lze z obou typů medicíny účinně využít, a našli pro to i nové pojmenování – integrovaná medicína. V této souvislosti jsem nabídl také spolupráci – mohl by k nám přijít lektor na východní medicínu, také bychom se o ní mohli lépe informovat, nebo i vzdělávat v těch oblastech, kde se ukazuje jako účinná a levnější. Myslím, že takovou základnou pro integrovanou medicínu by mohla být česko-vietnamská nemocnice (Viet-Thiep Hospital), která byla v 70. letech 20. století otevřena v Hai Phongu. Dnes tam už čeští lékaři ani nepracují, jsou tam převážně Francouzi a Američané. Co kdyby tam zase přišli pracovat Češi, byť jen formou vzájemné informační výměny a třeba i základny pro přípravnou výuku českého jazyka pro vietnamské studenty?
A mohli by i naši studenti studovat ve Vietnamu?
Pokud by měli zájem, proč ne? Na ministerstvu školství v Hanoji mi velmi ochotně poskytli velice přehlednou a podrobnou informační publikaci v angličtině o struktuře vysokého školství ve Vietnamu včetně kurikul všech fakult, tedy i lékařských. Všechno je možné zorganizovat, je-li zájem a vůle. Ve Vietnamu je ostatně tradice univerzitního vzdělávání starší než u nás, univerzita v Hanoji byla založena již v 11. století, v roce 1074, ta naše nejstarší Karlova až 1348. Lékařských fakult je ve Vietnamu devět, čtyři jsou samostatnými medicínskými univerzitami, pět je součástí univerzit stejně jako u nás. Prostor vidím zejména pro oboustranné kontakty v postgraduálním studiu a v doplňkovém vzdělávání lékařů. A tak jsem velmi rád, že jsme vykročili do Jihovýchodní Asie. Vidím tam možnosti i v dalších okolních zemích. V reálu je to vždycky trochu jinak než v našich představách, které si vytváříme z kusých či tendenčních informací domácích médií. Jihovýchodní Asie je nyní jako celek velmi dynamická oblast, což platí nejen v ekonomice, ale také o poptávce po vzdělání a o ambicích mladé generace. V polovině června např. očekáváme na naší fakultě delegaci Malajců, vše si chtějí prohlédnout, než „uznají“ fakultu vhodnou pro výchovu svých studentů. Cesty jsou různé, ale cíle můžeme mít stejné – vychovávat odborníky s internacionálním rozhledem.
