Jakubu Čechovi je 22 let a narodil se s Downovým syndromem. 13 let chodil na základní speciální a praktickou školu Ibsenka v Brně, ale když na ní skončil, řešili jeho rodiče, jak mu zajistit zajímavou náplň času. Dostal se tak do loni rozšířeného Open Art Studia na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity, kde se z lidí s postižením mohou stát umělci.
Čech není jediný, spolu s ním chodilo posledních deset měsíců na výtvarné hodiny dalších devět lidí s autismem, mentálním nebo kombinovaným postižením. Podle tvůrců neměl být projekt financovaný ministerstvem kultury jen výplní volného času lidí s postižením. Do hodin přijali jen ty, kteří mají opravdový umělecký potenciál a chtějí ho dál rozvíjet.
„Věříme, že se tím celá společnost může něco naučit. Standardně máme z kontaktu s postiženými obavy, nevíme, jak se k nim chovat. My jsme chtěli vnímání otočit a ukázat, že tito lidé nemusí být jen příjemci podpory nebo soucitu, ale že sami v něčem vynikají a jsou autory, kteří produkují hodnotná díla,“ vysvětlil Pavel Sochor, zakladatel projektu, jehož vyvrcholením byla prosincová vernisáž maleb a kreseb, které v kurzech vznikly.
Nová zkušenost to byla nejen pro samotné tvůrce, kteří se většinou poprvé prezentovali v pozicích umělců, ale také pro jejich rodiče. „Hlavně na vernisáž reagovali překvapeně. Přece jen nejsou zvyklí na to, že by jejich dítě bylo středem pozornosti proto, že v něčem exceluje,“ přiblížil zážitky z vernisáže Sochor.
Silný dojem zanechala také v samotných autorech, kteří svoje pohnutí sice někdy neumí úplně vyjádřit, ale jejich nejbližší ho velice dobře poznají. „Pro Kubu je to neskutečná radost. Vždycky říká, že tvoří, a tvoří teď skoro pořád,“ podotkla Marie Čechová, jež se synem a manželem žije ve Slavkově a do Brna dojíždí. Léta Jakuba vozila do školy, teď syn dochází do stacionáře doma ve Slavkově a mimo kurzů na pedagogické fakultě jezdí na kuželky a do výtvarné dílny na Masarykově onkologickém ústavu. „Má opravdu dar od boha, jeho výrobky se na výstavách prodávají mezi prvními,“ doplnila ještě Čechová.
Pro Jakuba Čecha byla výstava, která byla do poloviny ledna přístupná v Galerii RUV v přízemí hlavní budovy pedagogické fakulty, první takovou zkušeností. Jeho kolegyně z Open Art Studia Lucie Němcová už jich má ovšem několik za sebou. 23letá dívka s diagnostikovaným autismem se umělecké tvorbě věnuje intenzivně, její rodina o ní dokonce informuje na blogu. Podle její matky Mileny dceři právě malba pomohla udělat řadu pokroků.
Když Lucie dokončila školu, rodina zjistila, že stacionáře pro ni nejsou dobrou volbou, a tak se pro Lucii stala základní životní činností umělecká tvorba. Přestože třeba ve škole nebyla schopná nikdy kreslit na povel a z hodin odcházela nebo se pro ni musela najít nějaká náhradní činnost. „Dnes si například vernisáže vyloženě užívá, líbí se jí, že na ně lidé přijdou kvůli ní, protože něco vytvořila. Tím, že zažívá něco pozitivního, motivuje ji to i do jiných věcí, které dřív nebyly možné nebo je odmítala, jako třeba vnímat čas,“ má radost Milena Němcová.
Malby a kresby, které byly k vidění na pedagogické fakultě, by se měly časem objevit i v jiných výstavních prostorech. Počítá se také s tím, že výtvarné kurzy budou pokračovat, a je dokonce možné přibrat do nich další talentované tvůrce s postižením. Výsledkem pro ty, kteří už do studia dochází, je mimo jiné to, že jejich rodiny mění přístup k tvorbě svých dětí. Jsou ochotné investovat do kvalitnějšího vybavení, takže by výsledky mohly být ještě lepší.
