Každý den procházejí areálem kolejí Vinařská stovky lidí. Míjejí charakteristické keramické mozaiky, které dokládají dobu svého vzniku a dnes už nepředstavitelnou povinnou spolupráci architektů s umělci v období socialismu.
Jednotlivé bloky kolejí navzájem propojené koridorem vznikaly od roku 1978 po celá 80. léta podle plánů architekta Zdeňka Kříže. Jejich vytvoření bylo reakcí na špatnou situaci ve studentském ubytování, která tehdy v Brně panovala.
Vysokoškoláci podle slov bývalého ředitele Archivu Masarykovy univerzity Jiřího Pulce bydleli i v objektech, které byly přinejmenším problematické. „Univerzita proto dlouhodobě usilovala o vybudování kolejí nových. Věc ale nebyla jednoduchá, stavba se musela dostat do takzvaného celostátního plánu investiční výstavby, což se podařilo až začátkem 70. let,“ vysvětlil Pulec.
Jednotlivé budovy areálu jsou speciální svojí výzdobou. „Koleje už ani zdaleka nespadají do éry socialistického realismu, formálním řešením i výzdobou patří do období poválečné moderny, kdy se autoři opět mohli dívat na to, co se děje na Západě, a režim jim již nediktoval tvorbu podle historizujících zásad,“ popisuje Jana Kořínková z Fakulty výtvarných umění VUT, která se dlouhodobě zabývá spoluprací architektů a umělců.
Koleje ve Vinařské ulici jsou z jejího pohledu zajímavý příklad. Za socialismu se totiž v rozpočtu téměř každé stavby počítalo s položkou na umělecké dílo nebo výzdobu, které měly prostor nebo budovu zkrášlovat. Kdo se úkolu ujme, si rozhodoval sám architekt, který už měl většinou vytvořený okruh potenciálních spolupracovníků.
Trojice glazovaných mozaik u jednotlivých vchodů pochází z dílen tří brněnských autorů: Františka Chmelaře, Miroslava Netíka a Vojtěcha Štolfy. Jmenují se Kultura, Věda a Technika. Na poslední jmenované nechal autor zobrazit satelity a kosmonauta, což je v kontextu doby logické.
„Byl to oblíbený prvek, lety do vesmíru a kosmický výzkum způsobily velký technooptimismus. Obdobné prvky najdeme třeba na sídlišti v bývalé Leninově ulici, dnes Pod Kaštany, a promítlo se to také do názvu mléčných barů nebo bufetů,“ odkazuje Kořínková třeba na bar Sputnik, který byl před lety na České.
Vitráže i schodiště podle Le Corbusiera
Za pozornost podle ní stojí i vitráže umístěné u recepcí jednotlivých bloků kolejí. Odkazují na historii Brna. Jejich tvůrci jsou manželé Vašicovi, specialisté na tuto techniku, kteří často využívali také mozaiku, jak ukazují příklady na poliklinice na Lesné nebo u bazénu za Lužánkami. „Podle mého je celý areál kolejí vynikající stavbou. Líbí se mi i to, jak souzní s okolím,“ doplňuje Kořínková a upozorňuje ještě na boční točité schodiště inspirované tvorbou slavného architekta Le Corbusiera.
Prostor, ve kterém se koleje nachází, pomohl tomu, aby vůbec vznikly. „Nachází se v těsné blízkosti výstaviště, takže se s nimi počítalo také pro ubytování hostů podzimních veletrhů, které se konaly před začátkem semestru. Právě toto kombinované určení patrně přispělo k tomu, že univerzita s požadavkem na výstavbu uspěla,“ podotýká Jiří Pulec.
Univerzita měla štěstí, že byl vůbec tak velký pozemek v širším centru dostupný. Bylo to ovšem z toho důvodu, že se mu stavebníci vyhýbali kvůli nestabilitě svahu. Architekti a stavaři se podle toho museli zařídit.
Dnes procházejí koleje Vinařská zásadní obnovou. Tři budovy už dostaly novou fasádu, okna a zateplení. Třetím rokem také probíhá postupné vyzdívání umakartových jader. Všechna vylepšení včetně výměny pevného internetového připojení za bezdrátové budou hotová do tří let. Martina Fojtů
