Kdo někdy navštívil slavnou brněnskou vilu Tugendhat, ví, že se v ní co do použitých materiálů upozorňuje hlavně na dvě věci – onyxovou stěnu a zástěnu u velkého jídelního stolu z exotického makasaru. Ta druhá se po desetiletí schovávala na právnické fakultě, aniž by to kdokoliv tušil.
Budova Právnické fakulty MU má pohnutou historii. Po obsazení českých zemí nacisty a uzavření českých vysokých škol v listopadu 1939 se dovnitř nastěhovalo gestapo a zřídilo zde řídící úřadovnu pro Moravu a Slezsko. Neslo to s sebou zařízení cel uvnitř a další úpravy.
Salonek umístěný vpravo od hlavní jídelny, kam dodnes chodí studenti na obědy, se proměnil v bar důstojníků SS. Existují doklady toho, že si ho nacisté vyzdobili obrázky z germánské mytologie. Dnes už po tom ale v místnosti není ani stopa. Nechali tam po sobě však ještě něco, o čem se dlouho nevědělo.
„Někdy na jaře roku 2011 za mnou přišel architekt Vladimír Ambroz a řekl mi, že tmavé obložení, které je právě v salonku, pochází z vily Tugendhat a je to hledaná makasarová stěna. Úplně mě to ohromilo,“ vzpomíná Dana Šrubařová, tehdejší tajemnice právnické fakulty, dnes tajemnice ústavu výpočetní techniky.
Slavnou vilu nacisté obsadili ještě o pár týdnů dřív, než zavřeli vysoké školy, a nákladné zařízení domu začali rozvážet na jiná místa. Makasarovou stěnu vojáci odvezli, rozřezali a obložili jí svůj bar na právnické fakultě, kde si jí 70 let nikdo nevšimnul.
Není se moc co divit. „Jednotlivé panely byly jako obložení u nás orientované jinak. Za dobu, kdy byly uvnitř jídelny, se navíc značně poškodily, nevypadalo to vůbec hezky a laik by to neměl šanci poznat,“ říká Šrubařová a dodává, že nechybělo moc a jednotlivé panely byly nadobro zničeny.
„Dělali jsme v té době výměnu oken a s ředitelem správy kolejí a menz panem Čížkem jsme usilovali o to, ať je do rekonstrukce zahrnuto i obložení. Celková částka za opravy už by ale byla příliš vysoká, takže na to nedošlo,“ vyjasňuje tajemnice další z faktů, které kusy drahého dřeva zachránily.
Na začátku všeho byl zájem bratra architekta Ambroze, Miroslava. Milovník architektury se dostal k zápisníku německého vojáka, který měl stejný koníček, a když se dřevo z Tugendhat odváželo, poznačil si, jak s ním má být naloženo a kam míří. Ambroz po desetiletích našel vojákovu rodinu a poznámky získal. Vedení právnické fakulty dokonce sám kontaktoval, ale tehdy si ještě svým objevem sám nebyl úplně jistý.
„Přišel sem už rok před svým bratrem s tím, že chtěl, abychom mu odmontovali kus obložení v salonku. Nedokázal nám vysvětlit proč, celé to bylo takové zvláštní,“ přibližuje Dana Šrubařová, co vedlo k tomu, že náhodně příchozímu s kolegy nevyhověli.
Ambroz si ale dřevo přišel ještě několikrát obhlédnout a nafotit, až získal úplnou jistotu a poslal bratra už s konkrétní žádostí. V takovém případě nebyl důvod nevyhovět. Architekt Ambroz jen prosil, aby se informace o nálezu nešířila, aby se mohl v klidu připravit jeho převoz a restaurování.
Členům odborných komisí, kteří dohlíželi na rekonstrukci vily Tugendhat, architekt nález nachystal jako překvapení. Ačkoliv se vybavení domu od Miese van der Roheho povedlo z velké části vrátit nebo nahradit, v tomto případě se od startu oprav počítalo s nenávratnou ztrátou. Nečekaný objev tak mezi odborníky způsobil ohromné nadšení. Dnes je stěna jedním z důležitých bodů prohlídky Tugendhat. Stojí v ní znovu správně vztyčená a sestavená do půlkruhu.
