Připravit Masarykovu univerzitu na přechod k takzvané institucionální akreditaci je úkolem nové Rady pro vnitřní hodnocení MU. Rada pak bude nejen dohlížet na systém hodnocení kvality studijních programů, ale také rozhodovat o jejich akreditaci. Její výkonný místopředseda Ladislav Rabušic v tom vidí velkou šanci, jak výuku na celé univerzitě posunout na vyšší úroveň.
Univerzita se po novele vysokoškolského zákona vydala cestou usilování o institucionální akreditaci. Jak tuto příležitost vnímáte?
Je to skvělá šance, jak se během relativně krátké chvíle podívat prizmatem kvalitativního hodnocení na všechny naše studijní obory. Na univerzitě kvůli tomu zavládla trošku panika, že snad budeme chtít mnohé obory rušit, to ale naším cílem rozhodně není. Nejsme žádní kati, budeme se snažit zvýšit kvalitu, zjistit, co kde jak funguje a navrhovat opatření, jak věci zlepšovat. Očekávám, že rada bude čas od času vysílat zprávy typu: Přátelé, tohle není dobré, něco s tím udělejte a podejte žádost o akreditaci znovu.
K nějaké optimalizaci ale určitě dojde.
Některé obory jistě mohou zanikat, to by mělo být v celku přirozené, ale očekávám spíše, že dojde k modifikacím. Základní princip při akreditování nových oborů nebo jejich prodlužování je, že obor musí být nejen kvalitní, ale také musí být v souladu se strategií univerzity, potažmo její součásti. A v dlouhodobém záměru Masarykovy univerzity, na kterém se shodly všechny její součásti, se jasně praví, že budeme revidovat nabídku studijních oborů, protože zde panuje velká roztříštěnost. Díky tomu, že budeme mít institucionální akreditaci, by se nám mělo podařit o to lépe s celkovou revizí vypořádat.
Už dříve jste zmiňoval, že se potýkáte s některými zřejmě nezamýšlenými důsledky nového vysokoškolského zákona. O co jde?
Základní problém spočívá v tom, že na mnoha fakultách je běžné takzvané dvouoborové studium, jenže to z hlediska nové dikce zákona není možné. Student má totiž studovat jen jeden studijní program a bude se tedy muset vymyslet, co s tím. Mluví se o tom, že jeden obor by byl tzv. maior, tedy hlavní, a jeden minor, tedy menší či vedlejší, a bude se kolem toho muset ustavit celá řada nových věcí. Třeba jak rozložit kredity. A úplně speciální režim zde budou mít podle Národního akreditačního úřadu (NAÚ) pedagogické fakulty. V učitelských studijních programech budou tyto studijní plány rovnocenné.
Co je teď hlavní úkol Rady pro vnitřní hodnocení?
NAÚ nyní stanovuje určité parametry, které musíme splnit, abychom docílili toho, že budeme mít institucionální akreditaci. Budeme muset prokázat, že máme nastavené procesy kontroly kvality. To zahrnuje všechno od pravidelného hodnocení pedagogických pracovníků, přes sběr zpětné vazby od studentů až po například vydávání výročních zpráv. Součástí těchto parametrů je i to, že si řekneme, jaké standardy budeme mít při posuzování žádostí o akreditaci. A protože chceme být skutečně špičková univerzita, musíme mít i tato kritéria nastavená přiměřeně vysoko, a to jak po vzdělávací, tak po výzkumné stránce. V následujících měsících bude priorita v debatě s univerzitní veřejností všechno nastavit.
Až budete jako rada akreditovat obory, nemůžete být nařčení z podjatosti? Budete vlastně hodnotit svoje blízké kolegy.
Jedna věc je, že v radě nemáme jen lidi zevnitř, jsou tam dva externisté, ale také jeden student a velké zastoupení napříč univerzitou. Ze dvou zasedání, které máme nyní za sebou (pozn. redakce: rozhovor se odehrál na začátku března), mám velmi dobrý pocit a jsem přesvědčený, že budeme schopní pracovat nadfakultně. Nehledě na to, že rada nebude rozhodovat jen z vůle svých patnácti členů. Budeme mít vždy k dispozici posudky expertů na dané obory a při projednávání žádostí bude přítomen i děkan fakulty a garant programu. Bude to skutečně otevřený dialog, v němž by se měly odhalit silné a slabé stránky a k těm slabým by mělo být dodáno doporučení, jak je odstranit.
Předpokládám, že všechny procesy budou mít jasně daná pravidla.
Ano. Ta právě teď vznikají, ale bude to ještě chvíli trvat. Fakulty se nás pořád ptají, kdy už to všechno spustíme, ono to ale bohužel není jen na nás. Jsme závislí na NAÚ a na schválení jeho metodických pokynů. Snažíme se nicméně být na ten okamžik co nejvíc připravení. Teď jsme třeba ve fázi příprav dokumentu, který stanovuje, jakým způsobem bude schvalování studijních programů na MU probíhat. Máme k tomu řadu schémat zahrnujících zvlášť schválení nového studijního programu, jeho změnu, prodloužení a tak dále.
V jakém režimu budete fungovat?
Budeme fungovat na bázi pravidelných schůzí, jejichž harmonogram zveřejníme na rok dopředu. Přesnější kontury ale ještě nemáme. Dáváme teď dohromady jednací řád, aby bylo jasné, kdy a jak se podává žádost o akreditaci, v jaké lhůtě před zasedáním rady ji musíme dostat, abychom o ní mohli jednat a tak dále. Chceme hlavně, aby byl celý proces co možná nejkratší, aby fakulty nemusely zbytečně dlouho čekat. Na druhou stranu na to, abychom všechno zodpovědně posoudili, budeme také potřebovat nějaký čas.
Existuje už aspoň hrubý časový rámec všech chystaných změn?
I zde platí, že jsme závislí na konání NAÚ. V okamžiku, kdy úřad schválí své metodické pokyny, my připravíme všechny potřebné dokumenty pro získání institucionální akreditace, prodebatujeme je na univerzitě, pak je pošleme na NAÚ a počkáme na jeho rozhodnutí. Bude-li kladné, pak už nic nebude bránit tomu, abychom vše spustili. Doufáme, že to zvládneme tak, aby univerzita mohla poslat žádost o institucionální akreditaci do konce tohoto roku. Pokud by se to podařilo, mohli bychom vnitřně akreditovat někdy v polovině roku 2018. Ale je to s velkým otazníkem. Chceme-li se vtěsnat do tohoto časového rámce, musíme mít předpisy potřebné pro získání institucionální akreditace účinné nejpozději na podzim 2017. Z toho vyplývá, že už na podzim by mohla rada začít projednávat první předložené studijní programy. Jelikož ale ještě nebudeme mít institucionální akreditaci, budeme je muset postoupit k projednání NAÚ.
Jaká je vaše představa o stavu univerzity po stránce hodnocení kvality a akreditací za pět let?
Cílem je, aby se na univerzitě studovaly relevantní programy a to jednak z hlediska aktuálního stavu společnosti a vědeckého poznání, jednak s ohledem na to, jaká je poptávka. Naše studijní programy zkrátka musí být aktuální, srozumitelné a atraktivní, ale přitom ne podbízivé. Znamená to, že během následujících let by se měly programy naučit rychleji přizpůsobovat, měnit, vznikat a zanikat. Při všech studijních programech vzniknou programové rady, které budou hodnotit kvalitu výukového procesu, a to pravidelně každý rok a pak detailněji každých pět let. To nám umožní slabé stránky průběžně odhalovat a odstraňovat, takže v okamžiku, kdy dojde k reakreditaci, už půjde vlastně o docela jednoduchý proces, protože budeme mít k dispozici kontinuální řadu evaluací a záznamy o zlepšeních. Za pět let, na které jste se ptal, by to všechno mělo jít už mnohem rychleji a svižněji, než když jsme to museli řešit s někdejší akreditační komisí.
