Mohl to být jenom odlitek tváře, ale připomínat básníka Jana Skácela takovou formou, to sochaře Jiřího Sobotku nudilo. Udělal to tedy jinak a obrys básníkovy tváře vytvořil z různě seskládaných ocelových trubek, skrze které se jde dívat na okolí Brna. Toto Skácelovo zpodobnění je pod hradem Špilberk od října. Aktuálně za něj Sobotka dostal cenu rektora za významný umělecký počin.
„Zpětně ani nedokážu popsat, jak se ten nápad vyvinul. Byl to takový postupný proces,“ ohlíží se několik měsíců zpátky Sobotka, který působí na Katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty MU.
Soutěž o zhotovitele sochy, která je součástí uměleckého cyklu Sochy pro Brno, byla vyhlášena v září 2014. Sobotka od začátku věděl, že jeho návrh bude mít podobu tváře a bude v nadživotní velikosti, váhal ale nad materiálem.
„Nejdřív jsem chtěl, aby to byl velký odlitek ze surového kusu železa, který by postupně zrezavěl. Pak se mi to ale zdálo těžké, k básníkovi se to nehodilo a začal jsem přemýšlet nad něčím průsvitným, transparentním,“ vysvětluje akademický sochař, jak se rodila socha, která využívá principu, na jakém si může kdokoliv nechat udělat svůj 3D otisk třeba v science centrech nebo i v Brně na hvězdárně.
Netradiční forma zpracování způsobila, že Sobotkovi chodily negativní reakce ještě předtím, než se dílo v parku pod Špilberkem ocitlo. Seskupení ocelových trubek se někomu zdálo pro připomenutí památky slavného brněnského básníka neuctivé. Když bylo ale hotovo, nikdo už neprotestoval.
O tom, že dílo zaujalo, svědčí také spousta snímků na sociální síti Instagram, kam ho umisťují obyvatelé města i turisté. „Přesně to se má dít. Sochy na různých místech města vznikají přesně proto, aby zpříjemnily veřejný prostor,“ říká Sobotka.
Do cyklu Sochy pro Brno patří mimo jiné také trojice žárovek s názvem Pocta Edisonovi na Malinovského náměstí nebo socha Mozarta před Redutou na Zelném trhu. Mimochodem, nechybělo moc a také tam mohlo stát Sobotkovo dílo. Soutěže se zúčastnil i on, skončil ale těsně druhý a Mozarta nakonec vytvořil Kurt Gebauer.
Stát se autorem takového díla s sebou přináší pozornost, na kterou umělec Sobotkova ražení jinak není moc zvyklý. „Vizuální umělci jsou přece jen většinou schovaní za svým dílem. Je to pro mě teď takové oživení,“ říká muž, jenž díky brněnské realizaci dostal další zakázky.
V ateliéru v Husovicích chystá venkovní výstavu pro školicí středisko Mendelovy univerzity ve Křtinách nedaleko Blanska. Zdejší barokní kostel Jména Panny Marie obklopuje zrekonstruovaný park a právě v něm se Sobotkova díla ocitnou. Další věc, kterou připravuje, je výstava v brněnském Urban centru věnovaná právě soše Skácela.
„Myslím, že pro studenty jsem zajímavý i v tom, že jsem z praxe, kterou s pedagogickým úvazkem střídám. Ale taky s tím trochu zápasím, protože mám pořád pocit, že jedno nebo druhé šidím, a ve chvílích zoufalství mám dojem, že šidím oboje,“ říká s úsměvem akademický sochař, jenž vede diplomové práce a učí třeba předmět s názvem ateliér prostorové tvorby.
Studentům v něm ukazuje zajímavé příklady realizací z Česka i ze světa. Líbí se mu třeba londýnský projekt, v němž se na prázdném soklu na Trafalgarském náměstí střídají po půl roce díla nejrůznějších umělců. Kdyby mohl, zasazoval by se Sobotka o to, aby ve městech nebo zkrátka jen na hezkých místech vznikalo víc děl, která nemají vzpomínkový charakter. Věci podle něj můžou být zkrátka jen zajímavé, aniž by na někoho upomínaly. Věděl by i, kam pak s nimi. O trochu předělání a úpravy si podle něj už dlouho říká brněnské Římské náměstí nebo prostor před Novou radnicí.