Socha jako symbol naděje

Socha Naděje, symbolizující naději při boji nemocných s rakovinou, byla 18.  prosince odhalena na konci proskleného tunelu, který spojuje Švejd? v pavilon s historickou budovou Masarykova onkologického ústavu (MOÚ).

Socha má neobyčejný příběh. Sama vznikla z naděje vietnamských sochařů a kameníků, že si i tradiční prací na rýžových polích a tesáním soch z Mramorové hory u Danangu připravují lepší budoucnost. Objednal ji za sponzorské peníze pro MOÚ děkan Lékařské fakulty Jan Žaloudík, když v dubnu loňského roku navštívil Vietnam. Putování sochy z Danangu po moři kolem Malajsie, Cejlonu, Suezem i Gibraltarem a pak až do Hamburku a odtud říční lodí po Labi a po Vltavě do Prahy trvalo týdny. „Ve zdraví“ přežila dokonce i cestu autem po dálnici D1. A tak andělsky čistý mramor od Tonkinského zálivu, jemuž dal vietnamský umělec podobu ženy-dárkyně života, se stal symbolem naděje pro celý svět – že se lidem podaří přemoci rakovinu.

Masarykův onkologický ústav, který zaujímá v systému léčby onkologických onemocnění v ČR jedno z předních míst, se tak uchází o nový dovětek – Dům naděje.

Z historie Domu útěchy, dnes Domu naděje
Když koncem dvacátých let minulého století přišly Lucie Bakešová (1853–1935), moravská etnografka, a Marie Steyskalová (1862–1928), ředitelka Ženské útulny a Útulny pro osiřelé a opuštěné děti v Brně, také učitelka a organizátorka ženského sociálního hnutí na Moravě, s myšlenkou vybudovat v Brně Dům útěchy pro nemocné rakovinou, zalíbil se jejich nápad chirurgovi Jaroslavu Bakešovi (1871–1930). Ten pak společně se svou matkou Lucií podnikl složité přípravy k realizaci projektu v ČSR zcela ojedinělého a výjimečného, stavby protirakovinné nemocnice na Žlutém kopci. Už v přípravné fázi ovšem deklaroval, že nejde pouze o Dům útěchy, ale o moderně koncipovaný protirakovinný ústav podobný těm, které už osobně znal z New Yorku, Paříže, Londýna, Heidelbergu a hlavně ze Stockholmu. Spolek na jeho vybudování (ustaven byl roku 1928) si však ponechal název Dům útěchy, který se nakonec dostal i do pojmenování ústavu otevřeného pro veřejnost v lednu 1935 Masarykova léčebna – Dům útěchy. Vedle moderní léčby rakoviny, tehdy převážně chirurgické (ale i ozařováním a léky), pracovaly v ústavu také laboratoře a výzkumná pracoviště. Až v roce 1945 bylo v názvu ústavu slovo útěcha nahrazeno přívlastkem radioléčebný. Masarykův radioléčebný ústav, od roku 1991 Masarykův onkologický ústav (MOÚ), nabízí svým pacientům nejen paliativní (útěšnou) péči, ale za pomoci špičkové diagnostické techniky a také úsilím o systematickou prevenci zvyšuje naději na zpomalení choroby anebo na dlouhodobé vymizení příznaků nemoci či na úplné vyléčení.