Významná představitelka akčního výzkumu v pedagogice hostem na FF

Přední světovou odbornici v teorii a výzkumu vedení a řízení škol, školství a vzdělávání Jan Robertsonovou hostil začátkem prosince 2007 Ústav pedagogických věd Filozofické fakulty MU.
Akční výzkum je jeden z designů, laicky řečeno plánů, kvalitativního výzkumu v sociálních vědách. Jestliže se bavíme o designu, přemýšlíme o základních podmínkách, ve kterých se vědecký výzkum bude realizovat. Při výzkumu nejprve zvolíme, co a proč budeme zkoumat, a následně plánujeme, jak to uděláme. Pokud chceme daný jev nejen popsat, ale i změnit, pak je dobré si jako design vybrat akční výzkum. Jeho specifičnost spočívá v dialogickém propojení akademické roviny a roviny praxe: jedná se o spojení výzkumu a jednání vedoucí ke změně a zlepšení stavu jevu na lokální úrovni. Design akčního výzkumu je složen ze série několika návazných kroků (plánování – výzkum – změna – hodnocení efektu), které se cyklicky opakují.

Kritické hlasy již od 50. let 20. stol. upozorňují na omezený vliv výzkumu na praxi, a proto se objevují nové způsoby, jak s pomocí výzkumu praxi efektivně zlepšit. Akčního výzkum reflektuje tyto hlasy stejně jako sociální a politickou podmíněnost výzkumu: výzkumné zprávy nejsou konečným produktem, spíše počátkem zásadní kritické debaty a následného akce. S pomocí teorie je objeven problém, který je následně řešen a posléze dochází ke změně teorie.

Jan Robertsonové, ředitelce London Centre for Leadership in Learning, Institute of Education, University of London, jsme položili několik otázek.
Jaké je vaše pojetí akčního výzkumu?
V akčním výzkumu je rozhodující vliv výzkumníka, on startuje akční výzkum. Některé teorie se pokoušejí dávat oběma stranám, badateli a učitelům, stejné pravomoci, ale tak tomu není. Například pokud výzkumník pracuje s řediteli škol, musí být vybaven metodologickými znalostmi a teoretickými koncepty managementu. Jedině tak dokáže vysvětlit ředitelům škol, že vedoucí pracovníci nevedou školu sami. Ředitelé musí poskytovat podporu učitelům, oceňovat úspěchy, ale na druhé straně to jsou oni, kdo přijímají výzvy a tím pádem i riskují. V jednom mém tříletém projektu nazvaném Partnerství profesionálů uzavírali vždy dva ředitelé dohodu o vzájemné partnerské spolupráci, a to jim poskytlo příležitost reflektovat vlastní styl vedení lidí.

Zmiňovala jste reflexi jako nezbytnou součást akčního výzkumu. Co si pod tímto termínem představujete?
Reflexe je jedním z dalších důvodů významu zkušeného výzkumníka. Ředitelé škol jsou často zaveleni administrativou, ale musíme je naučit reflektovat jejich jednání, protože dělat věci dobře není totéž, jako dělat dobré věci. Proto hraje v akčním výzkumu velkou roli reflexe daného stavu, stejně jako změny, k nimž došlo.

Jakou plánujete další spolupráci s Masarykovou univerzitou?
S Milanem Polem, vedoucím Ústavu pedagogických věd, který se dlouhodobě zabývá vedením a řízením školy na mezinárodním poli, jsme domluvili stáže vašich studentů v Londýně, článek o změnách a vývoji řízení školy v Čechách a ve Velké Británii a do budoucna společný projekt, kde by se čeští ředitelé sami podíleli na výzkumu a změně své školy.