Klasická výživová pyramida a selský rozum by podle Ivy Hrnčíříkové z Fakulty sportovních studií MU měly zdravému člověku v zásadě stačit k tomu, aby si dokázal naordinovat jídelníček, který mu prospěje.
Garantka studijního oboru Regenerace a výživa ve sportu však jedním dechem dodává, že v záplavě informací a módních diet je pro řadu lidí čím dál tím těžší rozpoznat, co je vlastně dobré a co špatné.
Když se podívám na rady autorit na výživu, zdá se mi, že se to vesměs dá shrnout tak, že jíst můžeme vlastně cokoliv, jen to musí být v rozumném množství. Korigovala byste to nějak?
V zásadě s tím souhlasím. Střídmost je základní pravidlo. Určitě bych ale lidem neřekla: Jezte cokoliv. Člověk by měl přemýšlet nad tím, jaké potraviny, v jakém množství a v jakou denní dobu přijímá. Respektive měl by se nad tím zamyslet a ideálně se vnitřně nastavit tak, aby to začal dělat přirozeně a zas tolik na to už myslet nemusel.
Takže neexistuje jednoduchá rada?
Jak se to vezme. Základní doporučení jste se dozvěděl už ve školce, kde vám přímo ve třídě nebo v šatně visela ona klasická výživová pyramida. A ta doporučení jsou vlastně docela banální. Nenajdete tam uzeniny, masové konzervy nebo pochutiny jako chipsy nebo pop-corn, sušenky, oplatky… Jenže běžná dospělá populace se tím neřídí, přestože aspoň z mého pohledu nejde o nic složitého. Kdyby se tím řídila, tak bychom si ušetřili spoustu problémů s nadváhou, s pocity únavy a vyčerpání a dalšími zdravotními komplikacemi.
Potraviny, které jste vyjmenovala, jsou ten hlavní problém?
To, že si dáte občas nějakou uzeninu nebo sušenku nebo prostě nějakou potravinu, která nepatří do skupin uvedených ve výživové pyramidě, neznamená, že si hned ničíte svoje zdraví. Ale prostě by takové potraviny neměly ve vašem jídelníčku převažovat.
Jak to děláte vy sama? Jíte podle nějakých tabulek?
Nehlídám si to nijak přesně. Nepočítám si kalorie, nesleduju striktně svůj energetický příjem, ani nevím, kolik přesně vážím. Vím ale, že pro to, abych byla zdravá a zvládala pracovní vypětí, je důležité udržet si přirozený stravovací režim. Nejsem nicméně typ člověka, který by nad sebou musel držet bič, aby jedl pětkrát denně a uhlídal si porce ovoce a zeleniny. Je to pro mě tak automatické, že si prostě nekoupím bagetu v automatu nebo párek v rohlíku. Jednoduše to nejím. Snažím se taky pravidelně sportovat, chodit pěšky, když je to možné, a vůbec všímat si, jak a na co reaguje moje tělo. To říkám i klientům ve výživové poradně: Když nedodržíte nastavená pravidla, cítíte se unavení, vyhodnoťte, co jste udělali špatně a mimo režim.
Co je ten okamžik, kdy by si člověk mohl říct, že je dobré zajít za výživovým poradcem? Když tedy vynechám to, že jsem nemocný nebo trpím nadváhou. Doporučila byste to třeba i člověku, který se cítí relativně v pořádku?
Pracuju v poradně při Masarykově onkologickém ústavu a v poslední době se nám tam objevují lidé, kteří se přicházejí jen poradit v tom smyslu, že jsou zahlcení různými informaci z novin, časopisů, z internetu, kde se objevují všelijaká extrémní nebo alternativní výživová doporučení. Pro čím dál víc lidí začíná být těžké racionálně a logicky vyhodnotit, jestli jsou informace správné nebo ne, pochybují o tom, jaký výběr nebo množství potravin je vhodné. Takže ano, může mít smysl si připravit nějakou sadu otázek a na hodinu do takové poradny přijít, i když nemáte zrovna žádný problém, ale jen přemýšlíte nad tím, co to vlastně znamená žít a jíst zdravě. Když vám na tom záleží, může vás to uklidnit nebo ujistit v tom, že postupujete dobře.
Koluje mezi lidmi něco, s čím za vámi často chodí a musíte to vyvracet?
Problém je móda extrémních diet, ať jsou to ketodiety, nebo třeba striktní raw stravování. Vadí mi z těchto stran zejména osočování, že obecná výživová doporučení jsou špatná a naprosto nevhodná a zastaralá. Přitom, když se podíváte do výživové pyramidy, tak je tam až 30 procent potravin doporučeno konzumovat v syrovém stavu, tedy raw. Je skutečně nesmysl, že klasická výživová doporučení příliš lpí na technologickém zpracování potravin, jak někdy zaznívá. Nesmysl je ale samozřejmě říkat i to, že zpracování potravin je v principu špatné.
Lidé jsou často zmatení z agresivní manipulace některých výrobců a distributorů, kteří se nestydí říkat věci jako, že když nebudete konzumovat jejich výrobky, budete nemocní a dostanete rakovinu nebo tak něco. Případně nemocným lidem slibují, že se vyléčí. To je naprosto za hranou a upřímně mě to děsí. Diety postavené na vynechávání nějaké základní potraviny nebo doplňcích stravy jsou něco, u čeho by se měl zdravému člověku v hlavě rozsvítit vykřičník. Můžete hazardovat se svým zdravím nebo naletět podvodníkům.
Doplňky stravy jsou obecně dost kontroverzní téma ve smyslu prokazatelnosti jejich účinků. Jaký máte názor na jejich užívání?
Ve výživě málokdy dostanete jednoznačnou odpověď, takže paušálně říct doplňkům stravy ne, je nesmysl, ale rozvaha je samozřejmě na místě. Už název „doplňky stravy“ napovídá, že je to něco na doplnění. Nemají tedy výživu zastoupit nebo nahradit. Můžou být důležité v okamžiku, kdy nejsme schopni plnohodnotně uspokojit potřeby našeho těla, pokud jde o nějaké typy živin nebo látky. Typicky se využívají při nemocích nebo po nich, třeba když potřebujete zvýšený příjem některých vitamínů, minerálních látek. Podobně můžou být vhodné při těhotenství nebo při zvýšených fyzických nárocích. Obecně prostě v době, kdy máte nějaký fyzicky výjimečný stav.
Pro běžnou populaci můžou dávat smysl třeba doplňky, které obsahují důležité omega 3 nenasycené mastné kyseliny, jež v našich končinách z běžné spotřeby ryb a dalších potravin nejsme schopni dostat nad nejspodnější hranici doporučeného příjmu. Podobně je to s vitamínem D, který může být vhodné do stravy doplnit zejména v částech roku, jako je podzim nebo zima, kdy svítí méně slunce. Je to vitamín hodně důležitý pro imunitní systém, ale v našich zeměpisných podmínkách se nám ho po velkou část roku příliš nedostává.
Co užívání doplňků při sportování?
Tam samozřejmě doplňky stravy dávají ještě větší smysl. Jsou součástí tréninkového procesu u sportovců s vysokou zátěží. Poněkud paradoxně je ale stále víc využívají rekreační sportovci, kteří ovšem nepodstupují tolik tréninkové zátěže a mají víc času na regeneraci, takže je vlastně mnohdy nepotřebují. Naopak vrcholoví sportovci s nimi často nepracují, protože se obávají obsahu zakázaných látek nebo nechtějí experimentovat. Právě u nich, protože podávají extrémní výkony, to je ale velmi vhodné, aby zlepšili a urychlili regenerační proces.
O zdravé výživě nebo obecně o zdravém životním stylu se někdy poněkud kriticky říká, že je to výsada lidí s vyšším příjem. Souhlasíte s tím?
Specializované prodejny zdravé výživy se někdy rády profilují jako obchody s luxusním zbožím, to je fakt, takže pokud byste se rozhodl, že budete nakupovat jen tam, tak ano, je to drahé. Na druhou stranu zdaleka ne všechno, co tyto obchody nabízí, je opravdu zdravé, a zároveň to, co je drahé, nemusí být nutně to nejlepší. Nejzákladnější potraviny, žádné polotovary nebo instantní výrobky, přirozený jídelníček, ty jsou pro nás podle všeho nejvhodnější. Ovoce, zelenina, celozrnné čerstvé pečivo, jako je žitný chléb, mléčné výrobky, luštěniny, to nejsou žádné luxusní drahé potraviny.
Máte nějaký konkrétní příklad pro srovnání?
Je teď třeba módní vlna nahrazovat kravské mléko mandlovým nápojem, jehož litr stojí až 60 korun. Přitom když se podíváte na jeho složení, je to zjednodušeně řečeno oslazená voda, která má ve sto mililitrech asi dva gramy bílkovin. V kravském mléce je to šest až osm gramů. Podobně je to s množstvím vápníku, což je jedna z látek, kvůli které kravské mléko pijeme. V mandlovém nápoji je ho přesně nulové množství, zatímco v půl litru kravského je doporučená denní dávka. A tak by se dalo pokračovat. Prostě to, co se někdy tváří jako zdravá a vhodná alternativa, je vlastně úplně zbytečné. K tomu, abyste dodržoval zdravou výživu, vůbec nijak extrémně hluboko do kapsy sahat nemusíte, stačí používat zdravý rozum a jíst úplně základní potraviny.
Když už jste načala to kravské mléko – kde se podle vás vzal aktuální odpor vůči němu?
Všechno to, co se děje kolem nás, pokud jde o potraviny a nápoje, je do velké míry výsledek působení určitých zájmových skupin, které potřebují, aby spotřeba něčeho klesala nebo zase stoupala. Potravinářství je obrovský byznys. Vezměte si třeba naprosto absurdní paniku vyvolanou kolem spotřeby a ceny másla. Kdybychom tady měli podvýživu a máslo byla základní nebo jediná komodita, skrze kterou přijímáme tuky, tak by to bylo pochopitelné. Ale my v současné době žijeme v takovém nadbytku a blahobytu, že máme za máslo deset různých možných alternativ. Takže když bude máslo drahé nebo nebude vůbec, nijak to neovlivní náš zdravotní stav.
Vraťme se ještě k té nákladnosti zdravého životního stylu. Co dostupnost sportovních aktivit?
Ke zdravému životnímu stylu pohyb samozřejmě patří. Víte ale, co světová zdravotnická organizace doporučuje jako základní pohybovou aktivitu? Chůzi. Každý z nás by měl denně v průměru svižně ujít aspoň deset tisíc kroků. A to není zase tak moc, ono skoro stačí vynechat poslední zastávku tramvaje po cestě do a z práce a doplnit nějakou chůzi během dne.
Další věc týkající se peněz je i to, že jíme moc. To, co lidé v Česku vnímají jako běžnou porci jídla, je často i násobek doporučené dávky. Velkou úsporu by domácnosti taky udělaly, kdyby nekupovaly tolik pochutin a slazených nápojů. To všechno se dá vynechat. Ve vztahu ke zdraví je velký problém nejen české populace také kouření, což je samo o sobě docela nákladná záležitost. Nekouřit vás nic nestojí. Podobně je to s alkoholem, ideální je samozřejmě žádná nebo aspoň střídmá spotřeba. Češi přitom patří k největším konzumentům alkoholu na světě. Tady se opravdu nepije na zdraví.
Takže kdybychom toto všechno dodržovali, není vůbec potřeba draze nakupovat ve zdravých výživách a vynakládat finance na „zázračné doplňky stravy“ a „moderní sportovní vymoženosti“. Bohužel jsme už úplně ztratili představu o tom, co je vhodné a zdravé. Na druhou stranu je důležité, abychom pohyb do denního režimu zahrnovali. Záleží na našich zdravotních omezeních, můžeme se nechat odborně vést specialistou na pohyb.
Podle čeho vybrat výživového poradce?
Naše poradna při Masarykově onkologickém ústavu, a je to velká zásluha profesorky Zuzany Derflerové Brázdové a primářky Milany Šachlové, funguje už nějakých 14 let a byla poměrně dlouho v Česku jediná. I dnes pořád patří spíš mezi výjimky, takže bohužel nemůžu lidem úplně doporučit, aby vyrazili do nejbližšího lékařského zařízení. Každopádně existuje síť nutričních terapeutů, kteří působí jak v zařízeních zdravotnických, tak mimo. A dále absolventi například našeho oboru, kteří poskytují poradenství jak ve výživě, tak v pohybu.
Vy sama jste na fakultě garantkou oboru Regenerace a výživa ve sportu. Jeho absolventi se tedy stávají výživovými poradci?
Kvalifikaci pro to mají, takže někteří určitě. Naše bakaláře připravujeme nejen k tomu, aby byli schopní pracovat s vrcholovým sportovcem a na základě dat od lékaře a fyzioterapeuta dokázali navrhovat kompenzační a regenerační techniky vedoucí ke zlepšení výkonu, ale chceme, aby uměli pracovat i s rekreačními sportovci nebo běžnou populací, ať už jsou to lidé obézní nebo třeba s cukrovkou. Další stupeň vzdělání pak představuje navazující magisterský obor Aplikovaná kineziologie, kde jdeme více do hloubky a studenty vedeme k tomu, aby dokázali pracovat s osobami s tělesným nebo mentálním handicapem nebo s lidmi s chronickými komplikacemi.
Právě tam využíváte vaší vazby na Masarykův onkologický ústav a Fakultní nemocnici Brno?
Přesně tak. Na katedře podpory zdraví máme úžasný projekt, intervenční pohybový program pro onkologické pacienty, v němž studenty vedeme k tomu, aby se spolupodíleli na pohybových aktivitách a výživovém poradenství pro lidi po rakovině. Společně jim pomáháme dostat se do běžného života po velmi náročné terapii. Je to stále dost opomíjená věc, pacienti si to velmi chválí a studenti získávají užitečnou zkušenost.
Zní to jako, že vás hodně naplňuje pomáhat lidem. Co vás vlastně k této profesi přivedlo?
Mám dlouhodobě pocit, že moje místo je v poradenství nebo v pomáhajících profesích. Jsem proto i v Lize proti rakovině Brno, kde jsem od roku 2010 předsedkyní. Původně jsem chtěla být lékařkou, jenže ve čtvrtém ročníku na gymnáziu jsem měla nějaké zdravotní komplikace a věděla jsem, že nebudu schopná se připravit na přijímací řízení na lékařskou fakultu. Protože jsem ale tíhla k biologii a chemii, tak jsem hledala něco, kde by byly tyto předměty zahrnuté. Nakonec padla volba na ekonomiku a hygienu výživy ve Vyškově, kterou má vystudovanou i můj táta. Už v prvním ročníku si mě tam vyhlédl profesor Březina, velmi přísný a náročný člověk, který mě ale naprosto nadchnul. Důležitý byl také vliv docenta Šimůnka, který nás učil některé předměty a kterého jsem pak i následovala ve svém postgraduální studium na ústav preventivního lékařství na Masarykovu univerzitu.
Takže jste se nakonec na tu lékařskou fakultu přece jen dostala.
(smích) Trošku oklikou. Ale jsem za tu šanci dodnes ráda. Přivedla mě tam, kde jsem dnes. Působení na univerzitě člověku dává obrovské možnosti. Třeba šanci potkávat zajímavé lidi z oboru jako například profesoři Michal Charvát, Jan Novotný, Zuzana Brázdová Derflerová a Drahoslava Hrubá nebo paní primářka Milana Šachlová a kolegyně Kateřina Kapounková, které jsou mým velkým vzorem. A taky se pořád rozvíjet a neupadat do stereotypu. Jen díky tomu jsem se dostala k úžasným projektům, které jsou v současné době už značkou, jako bylo zakládání fakulty sportovních studií, ustavovaní oboru Regenerace a výživa ve sportu nebo poradny na Masarykově onkologickém ústavu.