Dnes už jsou to části Brna, dřív byly ale předměstské obce samostatnými jednotkami s vlastní kulturou nebo osobnostmi. Právě dějinám a kultuře dnešních městských částí, které se k Brnu postupně připojovaly od roku 1919, se věnuje aktuálně vydávaný díl knižních Dějin Brna s pořadovým číslem 6. Podrobně přibližuje identitu obcí a milovníky historie zahrne také spoustou obrazového materiálu. Jako v případě předchozích dílů, tak i na tomto pracovali odborníci z Historického ústavu Filozofické fakulty MU.
Podle jednoho z autorů svazku, historika Lukáše Fasory, ukazuje 1250stránková publikace hlavně pohled dřívějších samostatných obcí na Brno a na proces připojování. „Vnímání konkrétních lidí bylo velmi různorodé. Někdo byl nadšený, protože se mu díky připojení k městu zlepšilo spojení do práce. U někoho jiného to mohlo být horší například z nacionálního pohledu. Pokud šlo o člověka z německé obce, třeba z Heršpic, tak pro něj vyhlídka, že bude za první republiky připojen do už převážně českého Brna, nebyla moc lákavá,“ podotkl Fasora.
Kniha v sobě spojuje dva přístupy – jeden se dívá na srůstání Brna z administrativního a ekonomického pohledu. Druhý přístup je etnologický, zkoumá kulturu předměstských obcí, jak postupně zaniká ta zemědělská a nahrazuje ji kultura průmyslového dělnictva. Uvnitř je k přečtení řada výpovědí lidí v různých memoárech a vzpomínkách a všechno to doprovází velké množství obrazového materiálu. Při tvorbě publikace se povedlo zaangažovat řadu starostů dřívějších obcí a dnes už městských částí, kteří poskytli fotky nebo různé dokumenty ze svých archivů.
Také tím je kniha ve srovnání s jinými jedinečná. „Samotné centrum města bývalo malé a velká část jeho obyvatel, například brněnští Němci byli vyhnáni a židé zlikvidováni. Z různých předměstských obcí pochází většina dnešních Brňanů. Proto čekáme, že pro ně bude kniha velmi atraktivní,“ vyzdvihl Fasora.
Kvůli míchání českých a německých vlivů je zajímavé číst si o vývoji dříve „německých“ obcí, jako jsou Komárov nebo Dolní a Horní Heršpice. Kvůli silné kulturní identitě pak například o Líšni. Ve 30. letech známá například takzvanými líšňačkami, ženami, které jezdily na Zelný trh prodávat ovoce a zeleninu. „Líšeň bývala svébytným městečkem, měla výrazný folklor i specifický kroj,“ doplnil Fasora, podle něhož se míra ochoty včlenit se do Brna v různých obdobích a v různých obcích lišila.
V roce 1919 k propojování obecně spíš tíhly. Atmosféra nově vznikající republiky spolu s příslibem rozvoje, budování tramvajového spojení a osvětlení a kanalizace, udělaly své. „Snad jen jediné obavy se týkaly toho, zda vstupem do Brna nevzroste cena nemovitostí a s tím také daň z nemovitosti. Jinak se hlasy obranářů identity jednotlivých příměstských obcí ozývaly jen slabě,“ přibližuje historické pozadí historik.
Jiná situace podle něj panovala při zapojování dalších obcí v 50. letech, kdy sice úřady formálně zorganizovaly debatu, o připojení obcí bylo ale v podstatě rozhodnuto předem. „Velký odpor se ale čekat nedal, protože by se vázal na rolnickou a zvláště selskou vrstvu obyvatel, kterou komunisté už na počátku 50. let zlikvidovali,“ připomenul Fasora.
Šestý díl Dějin Brna s přívlastkem Předměstské obce je už nyní v prodeji běžně v knihkupectvích. Ze sedmidílného souboru už vyšly díly s číslem 1, 2 a 7. Kvůli náročnější badatelské práci se nyní čeká na díly 3, 4 a 5. Také ty připravují historikové z Filozofické fakulty MU.