Docent Osvald Vašíček patří mezi uznávané české odborníky v oblasti makroekonomického modelování. Jen málo ale chybělo k tomu, aby se stal odborníkem na malířství nebo moderní literaturu, kterou dodnes vášnivě rád čte. Na počátku devadesátých let minulého století zakládal a až do současnosti vedl katedru matematiky a aplikované informatiky na Ekonomicko-správní fakultě Masarykovy univerzity. Ta vychovala špičkové analytiky pro Českou národní banku a jiné významné evropské i světové monetární instituce. Katedra bude ovšem v rámci některých změn, které probíhají na fakultě výrazně zredukována.
V čem spočívá vaše práce?
Výzkumný tým, který jsem na katedře vytvořil, se zabývá zkoumáním chování malých otevřených ekonomik z hlediska jejich stability a možností růstu. Výzkum vychází z hlavního proudu moderní ekonomie, paradigmatu nové makroekonomie otevřené ekonomiky a z teorie dynamických systémů. Chování ekonomiky je představováno dynamickými stochastickými modely všeobecné rovnováhy, které jsou odhadovány na reálných datech pomocí nejmodernějších postupů využívajících Monte Carlo metody.
Málokdo si asi dovede představit, co se skrývá za pojmem stochastický model.
Vysvětlím vám to na rozdílu oproti klasické ekonometrii. Ta se zabývá takzvaným vnějším popisem systému, kdy v podstatě všechno pozorujeme, a odhaduje tak trendy vývoje ekonomických veličin a v rámci předpovědi je jen prodlužuje do budoucna. Pro zkoumané procesy ekonometrie předpokládá takzvané normální rozdělení, nebo jsou procesy znásilňovány tak, aby tuto podmínku splňovaly. To sice vede ke statistické dokonalosti, ale neodpovídá to skutečnosti. Už Einstein říkal, že každá metoda zkresluje poznání. Dynamický model všeobecné rovnováhy vychází z mikroekonomických předpokladů o chování typických agentů – například domácností, firem nebo centrální banky. Obvykle pracujeme s vnitřním popisem systému, kdy jsme schopni analyzovat i nepozorované veličiny, jako je například potenciální produkt nebo přirozená míra nezaměstnanosti. My využíváme stochastické – tedy náhodné – systémy, které dokáží vidět dál. Stochastičnost nemusí odpovídat rozložení systému podle Gaussovy křivky a zaměřuje se i na méně pravděpodobné jevy.
Jak taková práce vypadá?
Je identifikován systém, který nepromítá minulost do budoucna, ale bombardujeme ho různými šoky a zkoumáme příslušnou odezvu systému. To může být třeba změna ceny energií nebo náhlá změna směnného kurzu. Takové věci se v ekonomii pochopitelně nedají zkoumat experimentálně, takže se to dělá na simulovaných dynamických modelech. Takovéto modely jsou často velmi složité a nelineární. Uvedu nějaký příklad: Když máte dobře popsaný systém, tak můžete třeba nasimulovat, co se stane, jestliže zvednete o nějakou desetinu procenta úrokovou míru. Chcete vidět, jak se to odrazí na snížení inflace, na změně hrubého domácího produktu a na ostatních veličinách. Zajímá nás také, za jak dlouho se ekonomika dostane zpět do rovnovážného stavu.
To jistě ano, protože pomocí těchto metod naráz vidíte, že jevy, které jsou podle gaussovské statistiky velmi nepravděpodobné, jsou ve skutečnosti možné. Tento způsob modelování je prostě dokáže odhalit. Když půjdete do Středočeské galerie v Praze, tak naproti v barokním domě na sloupu u vchodu uvidíte, kolikrát byla tisíciletá voda od 14. století. Hodněkrát. A to je přesně ten typ informace, který umíme dát. Model vám sice neodhadne, že se to stane v úterý nebo v listopadu, ale řekne vám, že je taková věc možná.
Vaši žáci tedy získávají pozice v České národní bance?
Ano. V České národní bance je odbor makroekonomického prognózování. Právě naši žáci se tam skvěle prosazují a jsou nazýváni neformálně „brněnskou mafií“. Často se podílejí i na práci pro Evropskou centrální banku nebo pro Mezinárodní měnový fond. Naše absolventy najdete ve vedoucích pozicích národních bank, třeba i na Novém Zélandu. Tito pracovníci zvyšují ve světě dobrou reputaci nejen naší centrální banky, ale i Masarykovy univerzity, kde nabyli své znalosti.
Přesto všechno bude katedra matematiky redukována.
Už osmnáct let vychováváme lidi, kteří jsou významnými odborníky ve svém oboru a odcházejí pracovat na prestižní pracoviště doma i v zahraničí. Máme navazující magisterský obor matematické a statistické metody v ekonomii, o který je v tomto roce prokazatelný zájem ze strany asi třiceti studentů. Obor je orientován na výuku a aplikaci nástrojů hlavního proudu moderní ekonomie, avšak nebude již nadále pokračovat. Bylo prostě rozhodnuto redukovat katedru pouze na základní kurzy matematiky a statistiky s odůvodněním, že obory, které získají méně než sto zájemců, jsou pro fakultu neefektivní. Peníze získáváme spíše z vědeckých grantů a další výzkumné činnosti než z mas studentů, ale ani to nebylo pro zachování oboru rozhodující.
Takže svoji ideu jste naplnil?
Jistě. Obor, jehož jsem byl garantem, byl realizací mé vize, kterou jsem prosazoval asi šestnáct let. Chtěl jsem ho prosadit později i jako obor doktorandský. Je mi samozřejmě líto, že něco, co představovalo naplnění mého snu, bylo vlastně administrativně ukončeno. Jenže těch sto lidí, co se po mně chce, tam nikdy mít nebudu.
Jaké máte teď plány?
S týmem spolupracovníků jsem byl přeřazen na katedru ekonomie na obor zabývající se teoretickou ekonomií. Mám tady spoustu doktorandů, se kterými jsem sžitý, mám je kariérně zaměřené a chci tu práci dodělat. V našem výzkumu chci pokračovat i nadále jak v Centru výzkumu konkurenceschopnosti české ekonomiky, tak i v rámci grantového projektu, o který jsem letos požádal. Organizuji a vedu odborné semináře, kam se snažím přilákat potenciální zájemce o moderní ekonomii a její metody, a věřím, že v tom budu pokračovat i nadále.
Zní to tak, že máte se svými studenty a absolventy skvělé vztahy.
Jen ty nejlepší. Někteří absolventi, kteří přijíždějí z ciziny, se u mne zastaví ještě před návštěvou rodiny. V polovině května se chystám navštívit svého bývalého úspěšného doktoranda, v současnosti působícího v centrální bance v Káhiře. Ve svých doktorandech získávám zpravidla nové přátele, i když se, symbolicky řečeno, živím jejich mladou krví. Nutí mne řešit nové problémy i za tu cenu, že když chci být dvacet minut chytrý, musím třeba pár dní intenzivně studovat.
Vaše práce vypadá velmi náročně. Co vás na ní nejvíc baví?
Baví mě, že stochastické systémy vyžadují kromě inteligence i tvořivost a fantazii. To je věc, která se dá těžko normovat a je to obrovská výzva. Vezměte si třeba testy IQ – to je dosti nesmyslná věc, podle nich v první světové válce dělali důstojníky z lidí, kteří přežili a uměli číst. IQ test se naučí dělat dobře průměrně inteligentní člověk. Ale jakmile to musíte kombinovat s fantazií a tvořivostí, už zdaleka ne každý obstojí. Hodnotu informace zvyšuje to, co je nové, zvláštní a jedinečné, což mě zajímá. K získávání takových kvalit slouží právě matematické modely, pomocí kterých můžeme konfrontovat platnost ekonomické teorie s reálnými vztahy v ekonomikách.
K ekonomii jste se ale dostal dost oklikou. Studoval jste vojenskou akademii.
Ano, vystudoval jsem leteckou fakultu. Šel jsem na obor Elektrická speciální výstroj letadel, protože to bylo jediné místo, kde se v té době dala studovat kybernetika, v té době označovaná jako buržoazní pavěda. Učil mě tam ještě profesor Švec – někdejší největší autorita u nás v téhle oblasti. Potom jsem pracoval na Vědeckém pracovišti systémového inženýrství při Správě dopravních letišť.
Vaším cílem tedy ani zdaleka nebyla ekonomie?
Původně ani kybernetika. Měl jsem ambice zcela jiné. Chtěl jsem se zabývat moderní literaturou a malířstvím. Jenže mě soudruzi označili jako šiřitele pesimistických nálad. Chtěl jsem dělat někde jinde, než kde jsou štípačky a kde sedíte s desítkami lidí v jednom sále. Proto jsem se dal na matematiku a kybernetiku.
A jak jste se nakonec k ekonomii propracoval?
Během vstupu vojsk Varšavské smlouvy jsem byl na stáži v Hamburku, a když jsem se vrátil, tak mě vyhodili, protože jsem byl apolitický. Postupně jsem se dostal až do brněnské pobočky INORGA, tedy Ústavu pro automatizaci řízení v průmyslu. Tam mě přijali s tím, že se nebudu příliš ukazovat v Praze. Postupně jsem se tam dostal k měkkým systémům v ekonomice. Začaly mě zajímat proto, že jsou do jisté míry nekauzální a mají měnící se strukturu. K systémům bez pevných struktur jsem tíhl už předtím. Zájem ve mně ale hlavně vzbudil velmi svádějící článek od Roberta Pindycka, který ukazoval, že ekonomika může být popisována způsobem, o kterém jsme už hovořili.
Říkáte, že jste se nesměl ukazovat v Praze. Pracoval jste tedy skrytě?
Rozhodně jsem se necítil být nějakým disidentem. Podmínky k práci jsem měl výborné. Jen jsem se nemohl zpočátku všude ukazovat. S ředitelkou jsem se někdy scházel ve známé restauraci U Kocoura.
Je pro vás práce i koníček?
Bohužel nebo bohudík mě to čím dál tím víc vtahuje. Nedokážu se od toho oprostit už proto, že se všemi doktorandy na jejich modelech pracuji. Takže ano, identifikace stochastických systémů s nejistými strukturami je mým silným koníčkem. Ale mám i jiné osobní záliby – sbírám obrazy a čtu moderní literaturu. Dokonce jsem tím nakazil i řadu svých studentů. Konkrétně mě hodně zajímá surrealismus, meziválečná avantgarda a jejich současníci. Chtěl jsem se tomu věnovat i odborně, ale jak už jsem říkal, nešlo to. Nemůžu ovšem říct, že bych toho litoval. Práce, kterou dělám, by vydala i na dva životy.
Vidíte nějaké vazby moderní literatury na vaši práci?
No samozřejmě. Tam jsou přímo postuláty. Například Lautréamont říká, že ten, kdo dokáže číst ze sedliny kávy nebo letu ptáků, dovede odhadnout, kdy se sejde šicí stroj s deštníkem na operačním stole. To je taková velmi stochastická hypotéza.
