Pandemie onemocnění COVID-19 s sebou přinesla celou řadu výzev. S jednou z těch největších se musely srovnat učitelské sbory, ale také jejich žáci, kteří byli při uzavírkách škol společně odkázáni na distanční výuku. Bez osobního kontaktu, bez tabulí, bez zavedených vyučovacích pomůcek. Místo nich si museli prakticky ze dne na den osvojit komunikační platformy jako Zoom, Teams či WhatsApp, s nimiž mnozí přišli do styku vůbec poprvé.
Jako bezproblémovou označila online výuku v březnovém průzkumu organizace Člověk v tísni jen šestina pedagogů. I tyto skutečnosti motivovaly kolektiv kolem Jiřího Zounka z Ústavu pedagogických věd Filozofické fakulty Masarykovy univerzity k aktualizaci své publikace E-learning: učení (se) s digitálními technologiemi, původně vydané v roce 2016.
Jiří Zounek s kolegy vyšli při své práci z výzkumu zaměřeného na digitální technologie v každodenním životě a učení patnáctiletých žáků, ale také z vlastní učitelské praxe. Kniha tak nepředstavuje pouhý přehled technologií, ale jde o komplexní náhled na problematiku lidského učení v éře digitálních technologií. Čtenář se může seznámit s tím, jaké znalosti a dovednosti či kompetence by měl mít člověk či student dvacátého prvního století, autoři představují také tzv. Evropský rámec digitálních kompetencí pedagogů, který v jejich pojetí přinesl podstatnou změnu.
„Ukazuje se totiž, že ovládat digitální technologie neznamená automaticky umět s nimi dobře učit. A podobně je tomu i studentů. To, že dnešní generace studentů vyrůstá s technologiemi, nezaručuje, že je schopna je efektivně využívat ve svém studiu,“ poznamenává jeden z autorů, Jiří Poláček, vedoucí Střediska vědeckých informací při Ekonomicko-správní fakultě Masarykovy univerzity.
Velkou část knihy autoři věnují „didaktice e-learningu“, v níž se zabývají přípravou a realizací kurzů s podporou digitálních technologií, přičemž nově se zabývají též problematikou studentů se specifickými vzdělávacími potřebami. Tou vůbec nejrozsáhlejší kapitolou je přehled online technologií, které je možné ve výuce použít, včetně přiblížení jejich výhod a nevýhod z didaktického hlediska. Nejde tedy jen o popis, jak upozorňuje Jiří Zounek: „Mnohdy jde o témata, která mohou být pro nás učitele překvapivá. Například ve snaze nabídnout studentům co nejvíce studijních materiálů zapomínáme, že tak studenty velmi snadno studijními materiály zahltíme.“ Ostatně, podle průzkumu z letošního léta, nazvaného Covidové vysvědčení, se polovina studentů cítí přetížených, což u nich v důsledku vede k demotivaci a u třetiny dokonce k depresím.
Zajímavým doplněním knihy je její online podpora dostupná na knihaelearning.cz. Čtenář nemusí dlouze dohledávat použité zdroje, stačí když čte knihu s mobilem v ruce a rychle se tak může pomocí QR kódů dostat ke zdrojům dostupným online. Na webu jsou rovněž odkazy na weby digitálních technologií, které jsou v knize popsány.
Autoři publikace Jiří Zounek, Libor Juhaňák, Hana Staudková a Jiří Poláček se nicméně shodují v tom, že nepředkládají kuchařku e-learningu, ani nenabízejí ta „nejlepší“ řešení. „K našim cílům patří inspirovat k přemýšlení, k uvědomění si souvislostí mezi technologiemi a učením (se). Snažíme se přimět čtenáře ke kritickému srovnání vlastního pojetí učení (se) s těmi, které představujeme v naší knize. V neposlední řadě chceme podnítit čtenáře k hledání dalších, třeba i nevyzkoušených cest v oblasti učení (se) s pomocí různých digitálních pomocníků,“ uvádějí společně autoři.
