Evropský projekt naučí archeology nové metody

Seriál: Evropské projekty na MU
Každý už o tom někdy četl v novinách nebo slyšel v televizi: „Stavba nemůže pokračovat, protože se na místě provádí archeologický průzkum, a znovu se může začít, až bádání skončí.“

Tlak na archeology a rychlost jejich zkoumání bývá v podobných případech velký. Čeští archeologové jej však častokrát nemohou urychlit, protože v celé republice se nenajdou odborníci na některé výzkumné metody, a také vzorky se musí posílat do zahraničních laboratoří. Přestože terénní část výzkumu je jen počáteční fází archeologické práce se získanými prameny, nedostatečná znalost nových metod se týká i jí.

A právě to by měl alespoň částečně pomoct vylepšit projekt Vzdělávání v moderních metodách archeologické praxe, který se na Ústavu archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity rozběhl loni v září. „Jeho prostřednictvím reagujeme na nespokojenost studentů s tradiční výukou a především se díky němu chceme pokusit napravit následky problematického financování archeologie v Česku,“ říká vedoucí jedné z částí projektu Ludmila Kaňáková Hladíková. Archeologové vyškolení v moderní evropské metodologii díky němu budou například schopní podávat vědecké granty s vyšší úspěšností, a získávat tak pro vědu více peněz.

Proti čemu měli výhrady studenti? „Stěžovali si na to, že se příliš zaměřujeme na fakta, a ne na práci s nimi. Jenže my jsme v České republice s metodologií oproti západním zemím stále pozadu. A právě metody, které se u nás zatím nedělají, chceme studentům zprostředkovat, aby měli možnost se je naučit,“ sděluje Kaňáková.
Jak konkrétně? Učit nové postupy posluchače archeologie jezdili už v průběhu podzimu zahraniční odborníci. „Řada z nich je přímo vymyslela nebo se třeba poučili v přírodních vědách a jejich postupy poprvé aplikovali v archeologické praxi. Studenti tak mají informace z přímého zdroje,“ přibližuje archeoložka. Smyslem této části projektu však není jen účast na přednáškách. Ta je spíš motivačním faktorem, který má studenta podnítit do další práce. „V průběhu semestru totiž každý píše svůj vlastní projekt, jak by si představoval aplikaci konkrétního vědeckého postupu v praxi. Komise vybere ten nejlepší a student bude moci odjet k lektorovi, jenž u nás přednášel, aby se postup sám naučil,“ dodává Ludmila Kaňáková. Projekt počítá s tím, že do srpna 2012 by se mělo konat celkem 36 setkání se zahraničními odborníky. Ti nejčastěji pocházejí z Velké Británie, Rakouska či Německa.

Materiály dostupné všem
I když se přednášky tlumočí, mají studenti v rámci projektu možnost navštěvovat rovněž kurzy odborné angličtiny a němčiny. Také ty by měly výrazně pomoct zvýšit konkurenceschopnost posluchačů. Počet míst v jazykových kurzech je kvůli jejich efektivitě omezený, ale ti, na které nezbude, se podle Jany Klíčové, garantky této části projektu, nemusí bát, že se k informacím nedostanou. „Veškeré materiály hned dáváme na internet, aby byly všem přístupné.“

To platí i v případě přednášek zahraničních lektorů. Všechny se natáčejí a každý, třeba i archeolog mimo Masarykovu univerzitu, se na ně může ve formě e-learningového kurzu podívat. „Nechtěli jsme dělat jednorázovou záležitost. Usilujeme o něco stabilního, co bude i později figurovat ve výuce a bude pro všechny,“ vysvětluje Ludmila Kaňáková.

O metodách se však nebude pouze mluvit. Probíhá i školení specializovaného vědeckého týmu geoprostorové archeologie a dva odborníci doškolení na evropskou úroveň následně předávají své zkušenosti studentům na čtrnáctidenních soustředěních v terénu. První týden studenti probírají teorii, aby věděli, kdy kterou metodu aplikovat, a druhý si všechno prověřují v praxi. „Využít přitom budou moct i nový georadar, jež je v Česku jediný vybavený speciálním archeologickým softwarem,“ upozorňuje specialista na prospekci Peter Milo.

Jeden z důsledků projektu, který by měl na vlastní kůži pocítit každý posluchač archeologie, představuje i výrazná inovace výuky. „Proto, aby byla zajímavější, praktičtější a studenty víc vtáhla. Aby neměli pocit, že je při terénním výzkumu jen využíváme jako kopáče,“ zdůrazňuje Klára Šabatová z terénní sekce projektu. Ta připomíná i to, že nově postavená výuka by měla zastavit také narůstající trend odpadávání od studia. „Archeologie je obor, v němž člověk musí vidět smysl. Nelze ho studovat pro titul. I když každý nemusí být přímo terénním archeologem, je na místě studenty motivovat, protože už jen poučení lidí v tomto oboru je důležité pro kulturní úroveň naší populace.“