„V akademickém prostředí jsem se dlouho věnoval identitě sociální práce a snaze vymezit, co sociální práce je. Že v ní jde o pomáhání lidem se zvládáním nesnází, kterým jsou vystaveni v interakcích se společností. Zároveň mi šlo o to zpravit o tom zainteresovanou veřejnost, neboť jasných představ o sociální práci je nedostatek,“ říká Libor Musil, který byl v 90. letech minulého století jedním ze zakladatelů občanského sdružení Asociace vzdělavatelů v sociální práci v ČR (ASVSP). Ta definovala, jak odborníky v sociální práci vzdělávat. Mimo jiné nastavila standard, podle něhož má být samozřejmou součástí vzdělávání v sociální práci praxe provázaná supervizí. „Studovat sociální práci, aniž by studenti měli možnost si teorie a přístupy vyzkoušet v praxi a diskutovat o nich, by z pohledu naší asociace ani nemělo cenu.“
Libor Musil se po vzniku Ratolesti Brno v 90. letech stal předsedou rady této občanské organizace, která se zaměřuje na realizaci vize pomoci mladým lidem ohroženým rizikovým jednáním. „V Ratolesti po léta působil a nadále působí management, který rozuměl práci s mládeží, a dařilo se mu díky projektům získávat potřebné finance. Tito lidé od svých kolegů očekávali, že budou vykonávat jasně vymezené role sociálních pracovníků s dětmi a mladými lidmi. Povedlo se, co v řadě organizací nebylo: aby sociální pracovníci nacházeli pro svou práci podporu manažerů,“ vysvětluje Musil, který v Ratolesti stále působí jako předseda rady, dnes takzvaného zapsaného spolku.
Kromě aktivit v Ratolesti Brno a v Asociaci vzdělavatelů v sociální práci, kde se opakovaně stal předsedou redakční rady časopisu Sociální práce/Sociálna práca, který ASVSP vydává, byl Libor Musil více než deset let členem rady nevládního Ekologického Institutu Veronica a redakční rady časopisu Veronica. Hlásí se k Církvi československé husitské, kde pravidelně platí církevní daň, a je členem svobodomyslného Moravského Kozáctva.
Za podporu a rozvoj občanských organizací zaměřených na služby sociální práce získal Libor Musil při letošním Dies Academicus Cenu rektora Masarykovy univerzity za aktivní rozvoj občanské společnosti.
„Hranice mezi aplikovaným a základním výzkumem jsem se snažil vždy spíše rozmazávat. Mezi teoretickým, empirickým a aplikovaným zkoumáním nevidím ostré hranice,“ komentuje zaměření svého výzkumu na problémy praxe. Dlouhodobě spolupracuje se sociálními pedagogy v Lodži, kde zvolili opačný přístup. „Kolegové z Lodže se v okamžiku, kdy zjistí, že teorie označuje nějaký praktický problém, snaží najít jeho konkrétní příklad a zkoumat ho. U nás naopak nejdřív vidíme praktický problém, a pak hledáme relevantní teorii, s jejíž pomocí můžeme problém řešit.“
Jako sociální pracovník se v rámci projektu TA ČR aktuálně zabývá výzkumem strategií podpory participace sebe-obhájců, jehož výsledky se mají stát jedním z podkladů metodického doporučení pro Kancelář veřejného ochránce práv, jak podporovat zapojení lidí s mentálním handicapem do projednávání věcí veřejných – konkrétně do monitoringu naplňování práv lidí s mentálním handicapem z hlediska úmluvy o právech lidí s postižením. „Není jednoduché přesvědčit zřizovatele a manažery sociálních služeb, aby zaměstnali komunitního pracovníka. Individuálně podporovat jedince umíme, ale vytvářet komunitní prostředí a okolnosti příznivé pro zapojení lidí do veřejného rozhodování je stále neobvyklé,“ dodává. Výzkumem na katedře sociální politiky a sociální práce navazuje na své téma, jímž jsou dilemata sociálních pracovníků v organizacích, které je zaměstnávají, a poznávání, jak sociální pracovníci svá dilemata zvládají.