Ve Švédsku jste pracoval na výzkumu souvisejícím s Parkinsonovou chorobou. O co přesně šlo?
Snažili jsme se z embryonálních kmenových buněk vytvořit buňky, které se nazývají dopaminergní neurony. Právě ty odumírají lidem s Parkinsonovou chorobou a vědci se domnívají, že jejich vrácení do těla člověka může nemoc vyléčit. My jsme se snažili tyto buňky vytvořit z kmenových buněk, transplantovali jsme je myším a krysám a zkoušeli, zda jim to pomůže. Já jsem se zabýval primárně tím, jak je vůbec vytvořit, ale přirozeně sleduji i další vývoj. Na obou modelech postup fungoval, takže teď se ho kolegové snaží převést na lidské pacienty.
Abyste se mohl vrátit do Česka, musel jste si nejdříve požádat o grant, který vám zafinancoval vytvoření vlastní laboratoře. V ní dnes pracujete na výzkumu chronické leukémie.
Postupujeme ve dvou směrech, které jsou úzce propojené. V první řadě se zabýváme tím, jak signální dráha Wnt funguje na molekulární úrovni, jak mezi sebou její jednotlivé součásti interagují a co je důsledkem. Jsme schopni izolovat jednotlivé proteinové komplexy a dál zjistit jejich složení, takže nám do dráhy neustále přibývají nové a nové součástky. Díky spolupráci s Biofyzikálním ústavem AV ČR a biochemiky, kteří používají metodu hmotnostní spektrometrie, jsme schopni nové součásti dráhy hledat s velmi vysokou citlivostí a minimem falešně pozitivních nálezů. Máme několik klinických modelů, včetně chronické lymfocytární leukémie, a díváme se, jestli pro ně nové komponenty mají nějaký význam. To už jsme ovšem u druhého směru, kdy se na větším vzorku pacientů zjišťuje, jestli jsou pozorované molekuly mutované nebo je jejich počet zvýšený. A pokud ano, tak řešíme, jestli tyto změny opravdu můžou za to, že u člověka propukne choroba.
Dráha, kterou studujeme, reguluje v nádorových procesech zejména to, jak probíhají pokročilejší fáze vývoje nádoru. Dříve bylo hlavním cílem zjistit, co reguluje buněčné dělení. Postupně se podařilo odkrýt zásady buněčného cyklu a co způsobí, že buňky se dělí víc, než by měly, čímž vznikne primární nádor. Neumožňuje to ale plně vysvětlit progresi nádorového onemocnění. Pacienti totiž ve většině případů neumírají na to, že jim vznikne primární nádor, ale že metastázuje. To způsobí, že se kus nádoru utrhne, odplave krví jinam a tak se rozsemení po těle. Proces tvorby metastáz je však pod kontrolou jiných mechanismů než proces tvorby primárního nádoru. My studujeme právě fázi tvorby metastáz, protože pokud má člověk stabilní primární nádor, tak je většinou prognóza dobrá. Často se dá odstranit chirurgicky nebo cíleně ozářit. Pokud je najednou na deseti místech v těle, tak už se moc dělat nedá.
Článek v časopisu Nature, pod nímž jste podepsán jako spoluautor, se týkal právě tohoto výzkumu?
Ne, ten je z doby, kdy jsem se ještě zabýval kmenovými buňkami. Mít článek v takovém časopisu je vděčné, přitáhne to pozornost, ale při jeho tvorbě jsem se nepovažoval za dominantní osobnost. Víc jsme hrdý na to, co chystáme právě teď − popis nových součástí Wnt dráhy, případně jejich validace v klinických modelech, která se nám daří díky perfektní spolupráci s brněnskou fakultní nemocnicí. Podařilo se nám překonat technická úskalí, která dříve nemohl nikdo rozlousknout, a proto věřím, že mnoho objevů jsme učinili jako první. Na tom už máme dominantní podíl a s publikací těchto výsledků teď máme plné ruce práce.
Na konferenci, kterou jste spoluorganizoval ve Švédsku, se rozebíralo více témat. Dá se říct, že je to vaše dominantní, nebo se naopak výzkum ubírá jiným směrem?
Signalizace proteinů Wnt se dělí na klasickou dráhu, která je známá už asi dvacet let a jejíž význam pro vznik nádorů je relativně dobře objasněn. To je právě ta podmnožina, která reguluje buněčný růst a buněčné dělení. Naopak u té, která určuje, jak migrují buňky po těle, a kterou se zabýváme my, nejsou známy ještě ani základní mechanismy. My ale věříme, že se nám to podaří, a i na konferenci bylo vidět, že se na tento směr vrhá čím dál víc lidí.
Proč se vůbec setkání vědců nekonalo v Česku?
Hlavním důvodem byla logistika. Ve Stockholmu je letiště, kam se létá přímo z mnoha míst. Není to jako u nás v Česku, kde se letí do Prahy a pak se návštěvníci musí ještě nějak dostat do Brna. Druhá věc je, že ve Švédsku funguje rozvinutý systém grantů a nadací, díky nimž je možné podobnou akci lépe zafinancovat.
Ale další konferenci už se přece jen chystáte uspořádat v Brně, že?
Ano, mělo by to být někdy v roce 2014. Budeme ji organizovat ve spolupráci s ostatními českými i evropskými laboratořemi, které pracují na problematice Wnt signalizace. Napsali jsme žádost o grant na vytvoření evropské skupiny pracovišť, které se touto problematikou zabývají, a projekt bychom zase ukončili konferencí. Snad to vyjde.
