„Ve své funkci končím až 31. srpna. Odpočívat nepotřebuji a těším se na další práci,“ říká současný rektor Petr Fiala, který předá 1. září pomyslné rektorské žezlo svému nástupci, Mikuláši Bekovi.
Když se podíváte na své působení ve funkci rektora, v čem jste za těch sedm let jiný?
Nepochybně mám víc zkušeností. To je ale, doufám, to jediné, co se změnilo. Ovšem, zda jsem se změnil, musí posoudit spíše lidé kolem mě.
Zvolen jste byl v devětatřiceti a stal jste se nejmladším rektorem v novodobé historii českého vysokého školství. Jaké byly vaše začátky?
Nastupoval jsem velmi mladý, ale doufám, že i jako mladý končím. Začátky ovšem nebyly jednoduché. Měl jsem samozřejmě zkušenosti z různých funkcí, ale pozice rektora takto velké univerzity bylo něco zcela jiného.
Co vás na začátku nejvíc překvapilo?
Největším překvapením byla časová náročnost. Nepočítal jsem s tím, že funkce vyžaduje nejen veškerý čas, ale že spotřebuje i většinu mé tvůrčí kapacity. Původně jsem měl i ambici učit, to se ale záhy ukázalo jako nereálné. Brzy jsem také zjistil, že některé věci, o nichž jsem si myslel, že jsou již vyřešeny, vyžadují ještě mnoho úsilí, aby vůbec mohly být realizovány. Nejvýraznějším příkladem byl kampus.
O co šlo?
Když jsem nastoupil, položili jsme základní kámen. Ukázalo se ale, že projekt vlivem různých okolností nebyl ve stavu, aby se dalo pokračovat. Hodně času jsem tedy v prvních dvou letech věnoval i tomu, aby projekt kampusu vůbec mohl být realizován. Úkolů ale bylo víc. Zpočátku jsem se velmi staral i o to, aby se zlepšila komunikace uvnitř univerzity, vytvořilo se přátelštější prostředí, vzrostla důvěra mezi fakultami, aby univerzita byla více propojená a lidé byli hrdí na to, že na ní pracují. Nově jsme také vytvářeli některé typy činností, například vnější vztahy a marketing. Ostatně také časopis muni.cz, který nyní tak úspěšně rozvíjíte, byl jedním z mých nápadů, který bylo nutno uvést v život.
Udělal byste něco jinak?
To ne. Ale myslím, že to jsou opět věci, které musí posuzovat jiní. Většinu rozhodnutí, které jsem měl příležitost s kolegy udělat, považuji za adekvátní době a situaci.
Přesto, neobjevilo se něco, s čím nejste spokojený, co se nepodařilo dořešit?
Je toho více, ale zmíním dvě věci. Za celou dobu mého působení, i když jsem se o to hodně snažil, se nepodařilo zajistit financování rekonstrukce filozofické fakulty, která to nutně potřebuje. Snad se dočkám toho, že tento nedostatek bude díky projektům, jež jsme připravili, vyřešen. Hodně jsem se také potýkal s prohlubující se administrativní zátěží. Snažil jsem se dělat všechno pro to, aby se byrokracie na univerzitě snižovala. Dokonce jsem nechal před dvěma lety provést externí „antibyrokratický audit“, abychom ověřili, které procesy by šlo zjednodušit. Výsledky ale nejsou příliš pozitivní. Nejspíš je to také tím, že evropské i české prostředí se komplikuje a věci nejsou ovlivnitelné zevnitř univerzity. Z toho nemám dobrý pocit.
Když se podíváte na to, kde univerzita byla, když jste nastupoval, a kde je dnes, z čeho máte naopak radost?
Z toho, jak se univerzita rozvinula a výrazně integrovala. Mohu jmenovat řadu jednotlivostí: postavili jsme kampus, dokázali se připravit na evropské strukturální fondy a úspěšně je využíváme, podařilo se vytvořit jednotné studijní prostředí, jsme nejžádanější českou vysokou školou, máme výborné výsledky ve výzkumu. Hlavní je ale celkový stav univerzity, jakou má pověst, pozici a dynamiku.
O atmosféře na univerzitě svědčí i volba nového rektora. Přihlásil se historicky nejvyšší počet kandidátů, konaly se četné diskuse, zapojili se studenti.
To určitě, a nepopírám, že mi volba udělala radost i v tom, že ve finále spolu soutěžili dva z mých nejbližších spolupracovníků a že zvítězil kandidát, kterého jsem navrhl a podporoval, což do jisté míry vypovídá o tom, že univerzitní veřejnost si přeje pokračování koncepce, kterou jsme v posledních sedmi letech realizovali. Prorektor Bek jistě bude řadu věcí dělat jinak, každopádně už se těším na to, až převezme vedení univerzity a bude ji podle svých představ rozvíjet.
S čím se bude muset váš nástupce vypořádat nejdřív?
Jednou z největších aktuálních výzev je dobře zvládnout projekty v rámci evropských strukturálních fondů. Otázek, které se jistě ještě vynoří, ale bude celá řada, a nepochybuji o tom, že některé budou i velmi překvapivé. S čím se určitě bude potýkat, je „tekuté“, nestabilní, a přitom stále administrativně náročnější prostředí v oblasti výzkumu i terciárního vzdělávání. Návrh nového vysokoškolského zákona si jistě také vyžádá hodně pozornosti.
Neustále se snižuje počet prostředků, které univerzity od státu dostávají. Bude to problém?
Problém výrazného snížení příspěvku na jednoho studenta je hlavně v tom, že z těchto peněz se zajišťují základní činnosti univerzity. Univerzita samozřejmě získává stále víc prostředků i z jiných zdrojů: výzkumu, strukturálních fondů a z vlastní hospodářské činnosti, ty už ale mají velmi přesné, konkrétní určení.
Může tedy univerzita udržet kvalitu při klesajícím přísunu peněz od státu?
Univerzita musí získat od státu takové množství finančních prostředků, aby mohla zajistit kvalitní výuku opřenou o vlastní výzkumnou činnost. Přece jen jsme veřejná vysoká škola. Peníze z dalších zdrojů, třeba ze spolupráce s firmami, jsou prostředky navíc a mohou pomoci budovat infrastrukturu, rozvíjet některé typy výzkumu.
Pro získávání prostředků ze soukromých zdrojů a podnikatelské sféry ale ještě v České republice nemáme nastavenou kulturu nejen na straně vysokých škol, ale ani podnikatelských subjektů. Bude to dlouhý proces, než se zde podaří vytvořit vhodné prostředí. Celý systém získávání dalších financí ale může fungovat jen tehdy, pokud je univerzitě odpovídajícím způsobem uhrazena z veřejných zdrojů její veřejná služba. Institucionální prostředky podmiňují získávání účelových. Tak tomu prostě je.
Ministerstvo plánuje, že by třetina přiděleného rozpočtu závisela na hodnocení kvality univerzity. Byl by to pro Masarykovu univerzitu problém?
To, že se ve financování vzdělávací a výzkumné činnosti posilují kvalitativní prvky, je nepochybně dobře. Přispívá to k diferenciaci vysokých škol. Pokud jsou kvalitativní prvky nastaveny dobře, prostředí to jenom prospívá. Pro Masarykovu univerzitu nejsou žádná kvalitativní kritéria v souhrnu nebezpečná. Jsme v českém prostředí nadprůměrně dobří prakticky ve všech typech činností, které se zohledňují. Proto je pro nás zavedení kvalitativních kritérií vcelku výhodné.
Považujete za problém současnou masovost studia na vysokých školách, kde studuje už více než polovina populačního ročníku?
Otázky, jestli je dobré, že vysokoškolské vzdělání je masové, se objevují neustále, jako by dnes existovala jiná možnost. Společnost se tímto způsobem rozvinula, jde o obecný proces pozorovatelný všude ve světě. Nyní už nemůžeme vrátit vysokoškolské vzdělání jen elitám. Je ale důležité zajistit, aby masové vzdělávání, které proměňuje podobu vysokoškolského studia, mělo vysokou kvalitu. A to není úplně snadný úkol.
Takže stát by podle vás neměl regulovat počet studentů obecně?
Většina rektorů i politiků je přesvědčena o tom, že stát počet studentů na vysokých školách regulovat má. Já si nejsem jist, že to vůbec jde. Pokud si někdo myslí, že když stát omezí počet studentů na veřejných a státních vysokých školách, bude méně vysokoškoláků, mýlí se. Lidé jsou dnes připraveni za vysokoškolské vzdělání zaplatit, a jestliže omezíme nabídku veřejných vysokých škol, nepochybně se najdou ty soukromé, které budou vzdělání nabízet. Je ale pravda, že podíl populačního ročníku na vysokých školách už překračuje rozumnou míru. Určité přibrzdění je na místě.
Myslíte tím například snížit počet studentů v magisterském studiu?
Ano. To, že tolik lidí získává magisterský a doktorský stupeň vzdělání, není užitečné ani pro studenty samotné, ani pro společnost. Nepochybně by se měla široká nabídka ve vyšších stupních redukovat, především na školách, které nejsou dostatečně kvalitní.
Mohlo by být jedním z regulačních mechanismů školné?
Očekávat od školného, že by výrazně masovost vysokoškolského vzdělání omezilo, nemůžeme. Když se podíváme na segment soukromého vysokého školství, vidíme, že se velmi dynamicky rozvíjí. Přesto by ale školné nepochybně mohlo hrát roli určitého regulačního nástroje a mohlo se stát něčím, co motivuje k větší odpovědnosti za vlastní studium.
Myslíte, že bude v dohledné době školné zavedeno?
Vzhledem k tomu, jak se debaty o školném vyvíjejí a kolik jsem jich už během své kariéry zažil a k ničemu v podstatě nevedly, jsem čím dále skeptičtější k tomu, že se školné povede v dohledné době a rozumné podobě zavést.
Kde vidíte místo Masarykovy univerzity za dalších sedm let?
Pro nás je české prostředí zajímavé, ale už by pro nás nemělo být určující, v řadě procesů musíme být srovnatelní hlavně v evropském prostředí. Za dalších sedm let bychom měli být nadprůměrně dobrou evropskou univerzitou a minimálně se blížit prvním třem stovkám světových univerzit. Předpoklady pro to máme.
Nový rektor už byl zvolen, co teď čeká vás?
Odpočívat se nechystám, jsem si vědom své odpovědnosti do 31. srpna, a do té doby budu sloužit univerzitě naplno. Univerzita ve zbývajících měsících musí dořešit řadu důležitých věcí – očekáváme rozhodnutí o financování velkých projektů z evropských strukturálních fondů a potřebujeme je hned začít realizovat. Jsme v situaci, kdy se nedá promarnit ani den, vzhledem k tomu, jak dlouho nebylo ministerstvo schopné rozhodnout. Připravuje se novela studijního a zkušebního řádu a řada dalších dílčích kroků.
Co budete dělat, až 1. září skončíte ve funkci?
V tuto chvíli se přede mnou otevírají zhruba dvě cesty. Dostal jsem nabídku od příštího rektora, abych se nadále podílel na rozvoji univerzity. Vážím si toho a mám pocit, že bych to dělal rád. Chtěl bych se také více věnovat vědecké práci, výzkumnému institutu a svým studentům na fakultě. Nezastírám ale, že mám i jiné nabídky, které by znamenaly nebýt v příštím období tak úzce spojen s univerzitou. Zatím tedy nedokáži na vaši otázku přesně odpovědět. Ale možná to ani není v tuto chvíli důležité. Důležité je, že se budu snažit předat Mikuláši Bekovi univerzitu v co nejlepším stavu, alespoň v těch věcech, které jsem mohl ovlivnit a za něž odpovídám. Prvního září mám narozeniny. A to má mít člověk věci v pořádku a má slavit. Budu se ještě i ve zbytku svého funkčního období snažit o to, abych měl co oslavovat.