Po půl století začne v České republice v roce 2014 platit nový občanský zákoník. Příprava náhrady za zastaralou normu trvala celou dekádu a po celou dobu za ní stál jeden muž, právník Karel Eliáš. V květnu zavítal na konferenci Cofola na Právnickou fakultu MU, aby právě o tom, co nová norma přináší, přednášel mladým akademikům a studentům.
Jak byste popsal základní ideu nového občanského zákoníku?
V zákoníku je hned na začátku napsáno, že přirozeným právem každého člověka je hledat si své štěstí sám a že stát mu nemůže nařizovat, kde bude nejšťastnější, a strkat ho tam silou. Celá západní společnost stojí na tom, že se rozvíjí na základě svobodné iniciativy lidí. Ti si mají pořádat soukromé věci především podle svého rozumu a svých představ a stát jim do toho má mluvit co nejmíň. Tou cestou se teď vydáváme taky.
Z toho by se mohlo zdát, že nový zákoník bude jednodušší, a tudíž méně obsáhlý, což ale není pravda. Tedy aspoň pokud jde o ten rozsah.
Ano. Rozhodně není stručnější. Platný občanský zákoník má asi 800 ustanovení, ten nový jich má 3 081. Ale podstata je v tom, že většina těchto pravidel je podpůrná pro případ, že se lidi nedohodnou nebo že se dohodnou jenom z části a na zbytek zapomenou.
Když si kupujete rádio v obchodě, tak si taky zvlášť nedomlouváte, jak to bude s odpovědností za vady, protože spoléháte na to, že je to někde napsané. Proto je nový zákoník mimo jiné větší. Také je v něm rozsáhlá skupina ustanovení, která nabízí určité nové možnosti.
Kupříkladu?
Typicky je to případ, kterému se říká emancipace. Dnes získáte plnou způsobilost k právním úkonům v osmnácti letech. Ale proč jí nemůže dosáhnout ten, kdo by ji chtěl už dříve? Jsou lidé, kterým je sedmnáct let, chodí do práce a vydělávají si, a přitom jsou postavení do situace, že si samostatně nemohou pronajmout byt. Pro případ, že je někdo schopen se sám živit, bude moci nově po šestnáctém roce navrhnout soudu, aby ho emancipoval a přiznal mu plnou svéprávnost.
Budeme tedy s novým zákoníkem svobodnější?
Svobodný je člověk tak, jak se cítí, a pokud je na to připravený. Je ale pravda, že současná právní úprava atakuje lidskou svobodu tím, že dává příliš mnoho nástrojů soudům, aby vstupovaly do svobodně uzavřených smluv. Velmi často se stane, že jste ve své podstatě spokojený s tím, jak vám funguje smlouva, kterou jste s někým uzavřel. Objeví se ale nějaký dílčí problém, například jestli má něco v bytě opravit pronajímatel nebo nájemce. A tak jdete k soudu, aby vyřešil tento dílčí spor, on vám ale řekne, že vaše smlouva má celou řadu vad a je vlastně neplatná. To by se teď mělo změnit.
Je na to česká společnost dostatečně zralá?
Normální člověk jako třeba vy nebo kominík, který má živnostenský list, s novým občanským zákoníkem nebude mít absolutně žádný problém. Absolvovali jsme řadu jednání s neprávnickou veřejností a snažili jsme se, aby zákoník odpovídal tomu, co lidé vnímají jako intuitivně správné. Řada lidí byla třeba překvapena, že když zůstavitel pořizuje závěť, nemůže podle současné právní úpravy dědice zavázat nějakým příkazem. Nemá to dnes žádnou právní závaznost. A i to se změní.
Na novém zákoníku jste začali pracovat už v roce 2000. Shoduje se vaše původní představa s výsledkem?
Základní paradigmata nového zákoníku jsou v prvních 22 paragrafech a tam se věcně někdy od roku 2001 nezměnilo nic. Samozřejmě se ale objevila řada nových otázek a řešení, se kterými se nepočítalo.
Co například?
Nepočítalo se třeba s tím, že vznikne materiál, který se lidově označuje jako návrh evropského občanského zákoníku a který říká, jak by takový zákoník evropského státu měl vypadat. V roce 2000 se vymykalo našim myšlenkovým schématům, že by bylo například možné, aby si strany domluvily kratší nebo delší promlčecí lhůtu, než je v zákoně. Jako první to zavedli Němci v roce 2002, přemýšleli jsme o tom, ale byl proti tomu velký odpor. I protože se to pak objevilo v onom návrhu evropského občanského zákoníku, tak se nám to ale podařilo prosadit.
Jakým způsobem by se měl běžný člověk se zákoníkem seznámit?
Neřekl bych rozhodně, že je tam něco konkrétního, na co by bylo potřeba si dávat obzvláštní pozor. Mít ale takový občanský zákoník v knihovně určitě není na škodu. Já mám ve své knihovně knížku, která obsahuje text občanského zákoníku a smluvní vzory z 50. let 19. Století, a je v ní vlastnické razítko nějakého plzeňského truhláře. Můj dědeček byl strojvedoucí a taky měl v knihovně občanský zákoník.
Dneska asi lidé zákoník po večerech číst nebudou, ale vlastně to ani nevadí. K běžnému životu postačí zdravý rozum. On taky nový občanský zákoník má paragraf 5, kde se jako se základním kritériem pracuje s kritériem rozumu průměrného člověka. To je velmi důležité.
