Pomoc, přivýdělek a také poučení o chování jiných lidí. Ekonomické experimenty mají přínos nejen pro odborníky, ale i pro jejich účastníky. Zuzana Berná je členkou týmu, který na ekonomicko-správní fakultě experimentálně testuje ochotu lidí dobrovolně přispívat na takzvané veřejné statky.
Jsou to produkty a služby, u kterých nikdo nemůže být vyloučen ze spotřeby a zároveň spotřeba jednoho člověka neomezuje jejich dostupnost pro ostatní. Typickými příklady je veřejné osvětlení nebo bezpečnost v ulicích. Tyto věci se většinou platí z veřejných rozpočtů, Berná ale testuje, zda jsou lidé ochotni na ně dávat peníze dobrovolně.
„Podle ekonomické teorie racionálně uvažující lidé nebudou dobrovolně přispívat na veřejný statek, což je jedním z argumentů pro jeho veřejné poskytování. Praxe a také výsledky ekonomických experimentů ale ukazují, že lidé jsou ochotni peníze dávat, a to často v nezanedbatelné míře,“ říká ekonomka, která se ve své doktorské práci zabývá faktory zvyšujícími motivaci lidí k dobrovolnému přispívání na veřejné statky. Různými úpravami klasického mechanismu dobrovolného přispívání pak v experimentech ověřuje, jak jsou účinné ve vztahu k výši vybraných peněz.
Jak funguje experiment
Účastníci těchto experimentů mají k dispozici určitou částku a mají se rozhodovat, kolik z ní si nechají pro sebe a kolik investují do nějakého společného projektu, který má charakter veřejného statku. Na rozdíl od částky, kterou si ponechali, se výnosy ze společného projektu rozdělují rovným dílem mezi všechny účastníky bez ohledu na to, zda a kolik přispěli.
Možnými modifikacemi tohoto klasického mechanismu je potom například zavedení určité minimální částky, která se musí vybrat, aby se výnosy rozdělily, nebo možnost potrestání takzvaných černých pasažérů – tedy těch, kteří na společný projekt nepřispívají a přesto z něj čerpají výhody. Účastníci si vždy vydělají konkrétní částku, závislou na jejich chování v experimentu.
Odraz reality
„Byla jsem nepříjemně překvapená tím, že i když by na spolupráci všichni vydělali, lidé místo toho škodili. Zjistila jsem, že ne všichni lidé chtějí spolupracovat, a že se v budoucnu nemůžu na všechny spoléhat,“ okomentovala své zkušenosti z experimentu Milada Zemanová, která studuje na fakultě sociálních studií.
Opačně viděla situaci Barbora Chmelíková, která studuje finanční trhy na ekonomicko-správní fakultě. „Měla jsem spíš negativní očekávání, ale po pár kolech experimentu se ukázalo, že jsou i lidé, kteří uvažují podobně jako já a chtějí si vydělat, takže spolupracují,“ uvedla.
„Chování českých a slovenských účastníků experimentů se v zásadě neliší od výsledků publikovaných v zahraničí. Najdou se zde typičtí černí pasažéři, stejně jako opakovaně spolupracující hráči, nebo takoví, kteří svou spolupráci podmiňují spoluprací ostatních,“ poznamenala Berná.
Dodala však, že pořád jde o laboratorní experimenty, které sice mohou ekonomům pomoci s pochopením toho, proč určitý konkrétní jev funguje v realitě odlišně od teorie, skutečnost ale stoprocentně neodrážejí. V ní totiž na člověka působí celá řada dalších vlivů.