Když se v únoru v Korejské lidově demokratické republice zatřásla země po výbuchu jaderné nálože, vědělo se to v jihomoravském Vranově a na Ústavu fyziky Země Přírodovědecké fakulty MU ani ne za 12 minut. Tak dlouho šel totiž z asijského státu seizmický signál do výzkumné stanice, kterou univerzita provozuje už více než dvacet let.
Stanice slouží primárně jako součást vybavení organizace CTBTO (Comprehensive Nuclear-Test-Ban Treaty), která monitoruje dodržování zákazu jaderných zkoušek. Její data se ovšem dají využívat i jinak. Třeba pro varování před vlnami tsunami.
Vlastní vybavení i napojení na mezinárodní organizace umožňuje brněnským vědcům poskytnout o testu i bližší informace. „Vojáci by řekli, že šlo o nálož malé až střední ráže. Naše výpočty ukazují, že měla mezi sedmi až deseti kilotunami, takže se blížila polovině těch, které Američané za války svrhli na Hirošimu a Nagasaki,“ přibližuje vedoucí ústavu Jan Švancara.
Jasný důkaz? Radioaktivní xenon
Obecně se ví, že Severokorejci provádí jaderné zkoušky v podzemních tunelech. Od roku 2006 je letošní test už třetí, ale jen u toho prvního jsou si vědci stoprocentně jistí, že byla nasazena jaderná technologie.
Švédské mobilní laboratoři, která v tu dobu operovala v Jižní Koreji, se totiž podařilo zachytit produkt štěpné reakce, izotopy xenonu. U dalších výbuchů se nic takového nezaznamenalo, což je dáno pravděpodobně tím, že se původcům výbuchu povedlo dobře utěsnit vchody do tunelů, jež leží jen několik málo stovek metrů pod zemí.
„Člověk zatím nemá moc jako příroda“
Únorový jaderný test provázel velký zájem veřejnosti a také odsuzující výroky ze strany představitelů různých států.
Odsuzují jej i pracovníci ústavu fyziky Země, ale zároveň uklidňují, že ani dosud nejsilnější severokorejský pokus, nemá na stabilitu planety nebo její obyvatele žádný vliv. Člověk podle nich zatím nemá takovou moc jako příroda.
„Co se týče energie, která se najednou uvolní, pak ta, která se uvolnila při zemětřesení v Japonsku v roce 2011, byla ještě nejméně o řád vyšší, než energie uvolněná při všech jaderných testech, které dosud kdo kdy na Zemi provedl,“ říká Josef Havíř, jenž zastává funkci operátora vranovské výzkumné stanice.
Ta je jednou ze 170 seismických stanic CTBTO po celém světě. V sousedních státech byste podobnou hledali marně, jen v Bavorsku stojí jedna, která však využívá jinou technologii.
Umístění stanice v obci v okresu Brno-venkov pro Havíře neznamená, že by k ní musel dojíždět, data totiž do vídeňské centrály organizace CTBTO odchází přes satelit a i jemu chodí rovnou do počítače.
Nebýt severokorejský test dopředu hlášený, vychýlení křivky, které je vidět na přístrojích, by mu nepřišlo nijak zvláštní. Zemětřesení, které vyvolá stejně silné chvění země jako únorový výbuch, se někde na světě stane téměř každý den.
„Otřesů o magnitudu sedm jsou jednotky ročně a dá se říct, že s každým stupněm dolů jejich počet narůstá o řád,“ vysvětluje Havíř a dodává, že zmíněná bomba vyvolala otřes o hodnotě magnituda 4,9.
Přístroje přirozeně nedovedou úplně přesně rozeznat, jestli exploze, kterou monitorují, je konvenční nebo jaderná, takže by se dalo spekulovat i o tom, že vznikla odpálením velkého množství trinitrotoluenu.
„Při posledním jaderném pokusu došlo k uvolnění ohromného množství energie v krátkém čase. Udělat to jinou než jadernou technologií je téměř neproveditelné,“ odmítá však dohady Havíř.
