Masarykova univerzita uvedla v rámci oslav 95. výročí svého založení italskou barokní operu Didone abbandonata. Protože se ale jedná o kus starý 280 let, bylo nutné ji zrekonstruovat ke znovuuvedení v divadle Reduta. Úkol pro loutnistu a odborníka na starou hudbu Jana Čižmáře.
„Potřebovali jsme přesvědčit posluchače, že zapomenutý titul stojí za to. Není to totiž jeden ze známých hitů Janáčka či Verdiho. Pro laiky i mnohé odborníky dnes vlastně neexistuje,“ zmiňuje jeden z počátečních úkolů odborník Čižmář, který se ujal hudebního nastudování opery.
Začátek technické rekonstrukce tak trochu připomíná detektivní práci. Protože je opera Didone abbandonata dílo velmi staré, nebylo vůbec lehké objevit její zápis. „Staré tituly nejsou často vydány tiskem, dochovávají se pouze v rukopisech. Leží v archivech třeba 200 nebo i 400 let a nikdo se jich za tu dobu ani nedotkne,“ vysvětluje Čižmář.
Hudba se v minulosti často psala pro konkrétní použití jako módní záležitost. Pouze největší hity se opakovaly po desetiletí. Didone se hrála dvacet let, což svědčí o její kvalitě. Tým odborníků ji vybral jako vhodný titul k univerzitnímu výročí ale i proto, že byla v Brně uvedena už před 280 lety v Taverně, dnes známé jako Reduta.
Odborníci měli s hledáním znění opery štěstí. „Dochovala se ve dvou verzích a opisech, které jsou uložené v knihovně v italské Neapoli,“ popisuje pátrání Čižmář. „Všechny potřebné materiály tam naštěstí digitalizovali, čímž nám značně usnadnili práci i čas. Nemluvě o tom, že k některým partiturám se často ani nedostanete, uvidíte pouze fotku nebo položku v katalogu, a tím to končí,“ dodává s tím, že díla jakožto historické památky se zvláštním režimem není často možné vůbec dostat do ruky, jindy je zase potřeba špatně čitelné rukopisy doslova dešifrovat.
Rekonstrukce pokračovala kompilací dvou dochovaných italských verzí partitury do jedné moderní. Bylo potřeba opravit chyby a doplnit chybějící části a recitativy. K tomu pomohlo libreto, které se pro změnu našlo v brněnském archivu jednoho z místních šlechticů, který operu tehdy v Brně navštívil. „Zkombinováním všech dostupných verzí jsme tak vytvořili hodně pravděpodobnou verzi brněnského provedení,“ dodává Čižmář.
Celá rekonstrukce zabrala více než rok průběžné práce čtyřčlennému týmu. Aby se něco takového dalo zvládnout, je podle hudebního vědce důležité mít jak praktické, tak i teoretické znalosti. „Bez obojího není možné operu sestavit, nastudovat a provést. Když se ale teorie s praxí propojí, výsledkem je taková grácie a lehkost, se kterou se dá hudební představení krásně provozovat,“ doplňuje loutnista.
