Přestat s drogou bez pomoci? Případů, kdy se lidé vypořádali se závislostí bez odborné pomoci, je podle zahraničních výzkumů možná víc než těch, které zásah odborníka potřebují. Zůstávají však skryté, protože je nikdo nesleduje.
V Česku se o to ve své dizertační práci poprvé pokusil psycholog Pavel Nepustil, který loni ukončil doktorské studium na fakultě sociálních studií. „Když jsem psal diplomovou práci zaměřující se na přestávání s drogami, všiml jsem si, že existuje řada zahraničních studií potvrzujících zkušenost, že je možné se se závislostí vypořádat bez léčby,“ uvedl Nepustil, který měl podobné informace o situaci v Česku díky své práci ve Společnosti Podané ruce.
Nedávno Nepustilovi vyšla v Nakladatelství MU publikace s názvem „Bez léčby to jde. Proces přestávání s pervitinem bez odborné pomoci“, která přibližuje sedm příběhů popisujících proces tak zvaného přirozeného zotavování se z drogové závislosti.
Ve výzkumu se zaměřil na uživatele pervitinu proto, že je to v České republice nejužívanější droga, její historie je dlouhá a lidé, kteří s ní měli zkušenost a přestali ji užívat, se dají podle Nepustila dobře najít. „Nenašel jsem navíc žádnou studii o fenoménu přirozeného zotavování, která by se týkala metamfetaminu neboli pervitinu,“ dodal odborník s tím, že ze závislosti na této látce se dostává nejhůř.
„Získat do výzkumu respondenty bylo nejsložitější. Tito lidé nejsou nikde evidovaní a nikdo je pořádně nezná, takže na ně nemůžete dostat doporučení,“ popsal komplikace psycholog. Začal proto oslovovat známé na sociálních sítích, zda neznají někoho s podobnou zkušeností, a asi polovinu účastníků výzkumu získal díky veřejné výzvě v médiích. Nakonec našel devatenáct lidí, kteří měli zkušenost s pervitinem a dokázali se ze závislosti na něm sami dostat.
Dobrovolníkům bylo mezi 24 a 35 lety a nejčastěji užívali pervitin mezi 16. a 22. rokem života. „V drogové kariéře se výrazně nelišili od těch, kteří se bez odborné pomoci neobejdou. Stejně jako oni se nevyhýbali kriminální činnosti a často končili na ulici,“ uvedl Nepustil. Také důvody, proč tito lidé vyhledali drogu, byly podobné.
Zásadní rozdíl mezi těmi, kteří dokázali s drogami skončit bez odborníků, a lidmi, kteří jejich pomoc potřebují, tak vidí Nepustil v míře neformální podpory okolí. „Uživatelé drog, kteří vyhledali léčbu, mají okolo sebe jen velmi málo lidí, kteří jsou jim ochotní pomáhat. Ti, co přestali sami, ale většinou uvedli minimálně jednoho člověka, který pro ně byl oporou během závislosti a jehož pomoc v období přestávání většinou využili,“ popsal hypotézu psycholog.
Podpora jiného člověka však byla výrazně spojená s tím, že se tito lidé rozhodli pro změnu sami. „V rozhovorech se jasně promítalo, že v době aktivní závislosti pro ně byla jakákoliv pomoc zbytečná. Na důležitosti nabrala až ve chvíli, kdy sami chtěli přestat a mohli se na někoho obrátit,“ zdůraznil Nepustil.
Řada podporovatelů žádné zásadní aktivity nevyvíjela, našly se ale i opačné příklady. „Jednu respondentku například odvezli rodiče do jiné země. Bylo to pro ni strašné a po návratu se vrátila i k pervitinu. Už to ale nebylo ono, a když se rozhodla jít studovat, nechali ji rodiče nakonec nastoupit na školu, kterou neschvalovali. To byl pro ni zásadní moment změny, protože jí tak vlastně umožnili řídit vlastní život,“ popsal Nepustil jeden z příběhů.
Díky rozhovorům pro disertační práci mladý psycholog změnil i celou řadu věcí ve své praxi. „Nechávám klientům svobodu a podporuji i ty jejich plány a představy, které bych se jim v minulosti snažil rozmluvit. Protože i když jejich plány nevyjdou, je pro ně zásadní moment podpory jejich vlastních rozhodnutí o tom, jak přestat s užíváním drog,“ dodal Nepustil. Takzvané přirozené zotavování z drogové závislosti totiž může podle některých výzkumů snížit počet lidí, kteří se k droze vrátí.