Vědecké studium snů je poněkud ošemetná záležitost. Ještě před 60 lety panovaly pochyby o tom, jestli vůbec sny existují a jestli to nejsou jen produkty stavu probouzení. Objev, že většina snů je časově spojena s takzvanou REM fází spánku (rapid eye movement), ale vedl k rozvoji seriózní vědecké práce o snech.
Lidé vzbuzení v REM fázi uvádějí, že měli sny ve zhruba 80 procentech případů, zatímco ti vzbuzení v nonREM fázi, jen ve 40 procentech případů. REM sny jsou delší, živější, emotivnější a bizarnější. Proto je výzkumníci, které zajímá snění, nejčastěji studují tak, že dobrovolníkům nasadí elektrody elektroencefalografu (EEG) na povrch hlavy a nechají je usnout.
V příhodné době, nejčastěji v REM fázi spánku, je pak vzbudí a ptají se, co se jim zdálo. Z povahy snové zkušenosti jsou ale odkázaní na subjektivní popis snících lidí. A přesnost jejich výpovědí je jednak závislá na schopnosti introspekce neboli sebepozorování a také na ochotě sdělit obsah snu. Rozdíl je také v tom, jestli člověk nesnil, nebo si nepamatuje, že snil. Výsledek jeho výpovědi je v obou případech stejný.
Přesto se již odborníci řadu věcí z těchto studií dozvěděli. Mimo jiné, že sníme o tom, co nás trápí a o emočně významných událostech předchozího dne. Dotyk, zvuk nebo jméno vyslovené v době spánku si taky umí najít cestu našich snů.
Ukázalo se navíc, že sny reflektuji psychologické rozdíly mezi lidmi. Obsahy snů žen a mužů, mladších a starších lidí, lidí z různých sociálních skupin, ženatých a svobodných se liší a jiné sny se zdají člověku se schizofrenií, než pacientovi trpícímu úzkostní poruchou nebo člověku bez duševního onemocnění.
Navzdory všem těmto rozdílům ale z řady studií vyplynulo, že existuje také něco jako univerzální sny. Ty se objevují u většiny lidí a ve většině kultur. Určitě se vám už někdy zdálo, že jste se ocitli nazí ve společnosti nebo že jste ztratili někoho blízkého.
Obsah snů jedné osoby je ale překvapivě stabilní v čase, což znamená, že nám obsah snu z noci jedna umožňuje předpovědět obsah snu v noci dvě.
Průměrný sen pak obsahuje 2,6 postavy, 4,8 aktivity, 1,4 sociálních interakcí a 1,3 typů prostředí. Dále 0,77 negativních událostí, 0,7 emoce, 0,41 neštěstí, 0,13 neúspěchu, 0,12 úspěchu a 0,06 štěstí. Sen nabírá na intenzitě prvních deset minut, pak následuje fáze dočasného poklesu neboli plateu a po dvaceti minutách se sen opět vrací.
Nabízí se otázka, proč mozek v noci neodpočívá jako zbytek těla, ale pouští se do tvorby komplexních a barvitých obrazů a scénářů. Kdysi lidé věřili, že sny jsou darem od boha, který nám je posílá pro předpovídání budoucnosti. Možná na tomto podkladu později vznikaly brožury, které proměnily obsah snu v řadu číslic a lidé pak na tato čísla sázeli v loterii. Moderní věda má však řadu dalších teorií.
Terapeutické nokturno
Hlubinní psychologové se přikláněli k názoru, že sníme, abychom řešili složité emoční problémy. Konkrétně Freud přisuzoval snům funkci náhradního uspokojení našich potřeb a užíval analýzu snu k lepšímu poznání klienta vycházejíc z předpokladu, že sny odráží touhy, sny a motivy ukryté v nevědomí. Dodnes ovšem postrádáme doklady pro to, že jsme schopni odhalit význam snů.
Cvičný poplach
Evolučně orientovaní biologové spatřují význam snu v procvičování únikových a bojových reakcí na nebezpečí. Vycházejí přitom ze zobrazovacích studií mozku spících lidí, kdy je amygdala, emoční centrum odpovědné za únikové a bojové reakce, v plném provozu a z faktu, že se lidem často zdá o úniku před divokým zvířetem nebo o nahotě na veřejnosti.
Analyticko-syntetický model
Vychází také z neuropsychologických studií. Propaguje myšlenku, že sny jsou výsledkem nahodilé aktivity struktur mozkového kmene, které se pak naše mozková kůra snaží organizovat do smysluplných celků. Sny jsou tedy výsledkem interpretace těchto nahodilých signálů a postrádají „význam“.
Reorganizace informací
Jeden z objevitelů struktury DNA, James Crick, má na věc taky svůj názor. Ve své kontroverzní teorii využívá metaforu mozku coby počítače. Sny mají plnit funkci defragmentace disku. Odlišný způsob práce s informacemi v době spánku nám podle něj umožňuje přeorganizovat informace nabyté a uložené v bdělém stavu a taky zapomenout ty, které pro nás nejsou užitečné. A řada dalších teorií spojuje snění s paměťovými funkcemi.
Myšlení 2.0
Deirdre Barrett studuje sny už víc než deset let a propaguje myšlenku, že ačkoliv se sny mohly vyvinout pro úplné jiné funkce a mnohé z nich dodnes plní, jsou zároveň jiným druhem myšlení, než jaké je nám přístupné ve dne. Sny jsou extra časem, který nám dovoluje řešit problémy, ale v hodně „volnějším“ duchu. Tato teorie by vysvětlila známý příklad F. A. Kekulého, který podle vlastních slov přišel na myšlenku cyklického benzenového jádra ve snu. A sen taky vedl Ottu Loewiho k objevu chemických synapsí, za který později získal Nobelovu cenu.
Uvedené teorie se navzájem nevylučují a většina odborníků vidí odpověď na otázku proč sníme v jejich kombinaci.
Autorka je studentkou psychologie na Filozofické fakultě MU. Její články naleznete také v internetovém časopisu PsychoLogOn.