Ohromnou proměnou prošlo za staletí vnímání hudby. Zatímco kdysi se její poslech soustřeďoval na výjimečné příležitosti, dnes člověka obklopuje ze všech stran, aniž by to kolikrát vnímal. Mimo jiné to plyne z výzkumů katedry hudební výchovy pedagogické fakulty.
Výsledky navíc ukazují, že české školství žáky k hladu po kvalitní hudbě nepodněcuje. Jestli se má hudební výchova o něco snažit, tak o to, aby se díky ní člověk naučil akceptovat co nejširší spektrum hudby. Jednoduchou pojme posluchač bez pomoci, vnímání té kvalitní už chce ovšem trénink.
Z předchozí vědecké práce ale odborníci z pedagogické fakulty vědí, že prostředí na školách pro to není úplně nastavené. Vyšlo to z dotazníků, které vyplnily asi dva tisíce žáků a 600 učitelů základních škol a jejichž výsledky později potvrdilo i šetření dělané na středních školách.
„Kvalifikovanému poslechu hudby s výkladem je na základních a středních školách věnováno mezi pěti a deseti minutami, s inklinací spíš k pěti, a těchto pět minut je rozděleno mezi populární a vážnou hudbu. Dítě tak má ve škole šanci setkat se s vážnou hudbou průměrně asi dvě a půl minuty týdně,“ říká Bedřich Crha, docent z katedry hudební výchovy, který se proto s kolegy pustil do zkoumání, jaký vliv taková výuka má.
Hudební pedagogové se poslední tři roky zabývali hudebními preferencemi českých a evropských vysokoškoláků a jejich schopnostmi identifikovat různé žánry. „Když se někoho zeptáte, co rád poslouchá, je schopen vyjmenovat určité kategorie. My jsme ale zjistili, že každý může pod určitou kategorií vnímat něco jiného,“ říká vedoucí výzkumu Crha, přičemž jeho slova doplňují data z výzkumu.
Respondenti dostali takzvaný zvukový dotazník se 33 ukázkami skladeb. „Překvapující byla vysoká míra tolerance, která se pohybovala kolem 80 procent. Méně dobře dopadlo přiřazování žánrů, při němž v okruhu populární hudby bylo správně necelých 50 procent. A vážná hudba dopadla ještě hůře. Správných odpovědí byla méně než jedna třetina,“ uvedl Crha.
V rozsáhlé studii, která vyšla koncem loňského roku na téměř 550 stranách, se tak lze dočíst, že čeští respondenti nejlépe identifikovali muzikál (91 %), dechovku (89 %), reggae (88 %) a rock'n'roll (86 %). Naopak nejproblematičtější byly romantismus reprezentovaný skladbou od Schuberta (18 %) nebo klasicistní hudba v podání Beethovena (15 %).
Badatelé získali reprezentativní data z Česka i z Evropy. Mají tak srovnání, které podle Crhy říká i to, že globalizace se projevuje také v hudbě. Všichni Evropané mají víceméně obdobný vkus.
