Mnohé naděje vkládané do sociálních médií jako do prostředku návratu zájmu mladých lidí o politiku nejsou zcela na místě. Tak by se dala shrnout hlavní pointa vystoupení Jörga Matthese z katedry komunikace na vídeňské univerzitě. Na konferenci Cyberspace, kterou koncem listopadu pořádala Právnická fakulta MU, prezentoval mimo jiné výsledky výzkumu o politické angažovanosti.
Vidíte nějaké rozdíly v politické angažovanosti dnes a v minulosti?
Samozřejmě. Když si vezmete poslední půl století, je zde obrovský obrat. V demokratických zemích se lidé méně a méně zajímají o politiku a neangažují se ve veřejném životě. Stačí se podívat na takovou samozřejmost, jako jsou volby. Rozdíl mezi účastí dnes a před padesáti lety je markantní. Lidé jednoduše nemají potřebu volit nějakou konkrétní politickou stranu, protože nemají pocit, že by to mohlo něco změnit. Ten největší rozdíl je ale v politické angažovanosti mladých lidí, tedy potenciálních voličů, kteří jsou stále méně v dosahu politických informací a jsou více a více oddělováni od politických otázek svých zemí.
Připadá vám, že by sociální média mohla být silným nástrojem pro zvýšení politické angažovanosti…
Myšlenka, že sociální média mohou především mladé lidi spojit a dostat zpět k politickým tématům, je na místě. Mladí už tolik nevyužívají klasických médií, jako jsou třeba noviny, takže jsou vlastně jediným kanálem, jak k nim politiku dostat. Logicky jsou tedy do sociálních médií vkládány velké naděje v tom smyslu, že by mohly, řekněme, preventivně působit proti trendu ztráty zájmu o veřejné dění. Sociální média mohou spojovat, dávají vám a komukoliv dalšímu šanci se veřejně a nahlas vyjádřit. Můžeme dokonce říct, že dávají běžným lidem jistou moc, zesilují jejich roli v demokracii.
Ale je to opravdu realita nebo jen zbožné přání?
Domnívám se, že veškeré tyto pozitivní předpovědi, ať už zaznívají v odborné literatuře, nebo ve veřejné diskusi, jsou tak trošku unáhlené. Podle našeho výzkumu totiž primárně vnímaným účelem sociálních médií není informovat, ať už politicky, nebo jinak, ale bavit. A zábava je něco, co vás má rozptýlit, na rozdíl od politické informace, na kterou musíte být soustředěný. To zaprvé. Zadruhé – politické informace jsou na sociálních médiích často prezentovány povrchně, aby byly snadno pochopitelné. Takže jsou v důsledku velice zjednodušené. A konečně to, že jste vystaven nějakým politickým informacím třeba na Facebooku, ještě neznamená, že jste politicky angažovaný. Existuje velké množství podmínek, které je třeba naplnit, aby se efekt politické angažovanosti objevil. Mám tedy pocit, že naděje vkládané do sociálních médií jako nástrojů pro zbrzdění politického nezájmu, jsou přemrštěné.
Dobré příklady použití sociálních médií pro politickou angažovanost tedy podle vás spíš chybí?
To zase ne. Především mladí politici v celé řadě evropských zemí cílící na mladší publikum jsou velice schopní v používání sociálních médií. Často komunikují výhradně skrze ně a slaví úspěch. Jinak ale tradiční politické strany v Evropě hodně zaostávají za možnostmi, které sociální média nabízí, nevyužívají jejich potenciál a v podstatě s nimi teprve nedávno začaly. Ve Spojených státech je to už běžné, na starém kontinentu je třeba si ještě tuto praxi osvojit.
Myslíte, že úspěch některých politiků souvisí s tím, že využili sociální média? Nebyli by úspěšní i v éře bez Facebooku?
Vytvořit síť podporovatelů a komunikovat online je daleko snazší než offline. Například dát dohromady dvě stě lidí a poskytovat jim jednotně aktuální politické informace nebo je přimět k nějaké akci je nesrovnatelně snazší online. Vezměme si třeba jen proces hledání dávného spolužáka ze školy. Navázat s ním kontakt offline je často velmi obtížné, či dokonce prakticky nemožné. Přes sociální média je to dnes otázka chvilky. S politikou to může být podobné.
Když odhlédneme od sociálních médií, jak tedy podle vás vyvolat v mladých zájem o politiku?
Politický zájem mladých se musí budovat jiným způsobem než dříve. Je třeba jim neustále vysvětlovat, že vše, čím se zaobírají, každý aspekt jejich života, se nějakým způsobem dotýká politiky. Často si myslí, že politika je to, co dělají ti lidé tam nahoře a jich se to netýká. Ale to je velká chyba. Ve škole a celkově ve vzdělávání by se mělo mladým lidem předat, že politika je všude kolem nás, kdejaký problém, který nás trápí v každodenním životě je politická otázka. Kouření v restauracích, péče o zdraví, placení daní, jejich práva. Lidé často říkají, že jim záleží na jejich životě, ale ne na politice. Ty dvě věci ale nelze oddělovat.
