Problémy s vyloučenými lokalitami a jejich obyvateli má řada českých měst. Ani v jednom případě se to však nedá srovnávat s tím, s čím bojují v jihoafrickém Kapském Městě. Zdejší townshipy, jak se říká místním slumům, obývá podle neoficiálních zdrojů až milion lidí. Minulý akademický rok je zkoumala doktorandka Právnické a absolventka Filozofické fakulty MU Klára Brožovičová.
Podle policejních statistik patří hlavní město Jihoafrické republiky mezi nejnebezpečnější místa na světě co do množství trestných činů. „Takové extrémy jako v Africe snad nejde zažít nikde jinde. Na jednu stranu je tam úchvatná příroda, na druhou ale obrovské rozdíly mezi chudými a bohatými lidmi a ohromné sociální problémy. Člověku se tam posunou limity toho, co ještě zvládne,“ vypráví Brožovičová.
Ve městě byla na postdoktorské stáži, takže dělala terénní výzkum přímo ve slumech a studovala materiály, které jsou na místě k dispozici. Zajímalo ji, jak townshipy žijí a rostou, a věnovala se i právní stránce celého ohromného problému. Na vlastní kůži zažila skoro všechno, co je každodenní realitou života obyvatelů města.
Bydlení v kampusu univerzity tak například musela po čase vyměnit za podnájem mimo školní areál. Studentské nepokoje kvůli poplatkům za studium totiž přerostly až v násilné střety, při nichž se střílelo a musela zasahovat ozbrojená policie.
Když se chtěla česká vědkyně dostat do nepřehledných uliček slumu, nemohla tam jen tak sama napochodovat. Pro bělošku bez doprovodu je to příliš nebezpečné. Povedlo se jí ale napojit na místní neziskovou organizaci a hlavně její vedoucí Jenny Housdon, jež pro chudé občany zakládá školky.
„Nikdy by mě nenapadlo, jak moc důležité v tomto případě je, když má žena místo, kam může na pár hodin denně svoje dítě odložit. Umožňuje jí to pracovat a to ji pak staví do úplně jiné a lepší sociální situace,“ dává Brožovičová příklad konkrétní pomoci.
Bez nevládek to nejde
Obecně je podle ní právě práce nevládních organizací nezastupitelná. Ačkoliv výsledky se dostavují jen velmi pomalu a často se projeví až na generaci, která přijde po té, pro kterou se opatření zaváděla.
Omezovat townshipy se přirozeně snaží také jihoafrická vláda. Když kolem nich ale postaví plot, nepomůže to. Obyvatelé ho přes noc rozeberou a materiál využijí na stavbu dalších, převážně plechových obydlí. Do vyloučených lokalit tak pořád proudí lidé hlavně z venkova, kteří ve městě hledají lepší živobytí. Přelidněná oblast a nízká kvalifikace obyvatel ale způsobují, že příběhy, jež si lidé v hlavě vysnili, se naplňují jen zřídka.
Místo toho se v maličkých domcích na několika metrech čtverečních tísní hned několik lidí s mizerným nebo žádným zaměstnáním. Důsledkem je vysoká míra kriminality, jež z townshipů dělá oblasti s vlastními zákonitostmi žití a nutí bát se i lidi žijící v ekonomicky silnějších částech města.
„Při výzkumu se nám občas stalo, že si jednotlivé gangy začaly vyřizovat účty, a to se pak do oblasti vůbec nesmělo a nikdo nevěděl, kdy bude možné do ní zase vstoupit. Komunita si své problémy, které často způsobují drogoví výrobci a dealeři, řeší sama,“ přibližuje Brožovičová, která se dostala i ke konkrétnějším informacím. Častým způsobem vraždy je takzvaný neglacing, při němž dostane svázaný „obviněný“ na krk zapálenou pneumatiku.
Obětí zločinu
Sama Brožovičová se stala i přes dodržování veškerých bezpečnostních zásad obětí loupežného přepadení při jízdě autem, které způsobilo, že se ze země nemohla dostat, i kdyby chtěla. Při loupeži přišla nejen o pracovní techniku, ale i o všechny doklady a pas.
„V prvních momentech jsem chtěla jet domů, ale za dobu, kdy jsem čekala na nové doklady, jsem se uklidnila. Stáž byla natolik zajímavá, že profesní zájem převážil,“ doplňuje ještě doktorandka, jež je vděčná docentu Tomáši Pospíšilovi i kolegům z katedry právní teorie, že ji do nebezpečné oblasti pustili.
