Německý biochemik Wolfgang Baumeister říká, že měl v mnoha ohledech štěstí, když se ocitl v prostředí, které jej dlouhodobě podporovalo i ve výzkumu s nejistými výsledky. Čerstvý držitel čestného doktorátu Masarykovy univerzity proto tvrdí, že nejlepší pro rozvoj vědy je podpora hraničního výzkumu a její udržitelnost.
Do svých doporučení promítá osobní zkušenost. V necelých čtyřiceti letech se stal vedoucím výzkumné skupiny v Ústavu Maxe Plancka v Martinsriedu a je jím dodnes. Jak uvedl ve své promoční řeči, mohl tedy pracovat v instituci, kde je možnost jít svobodně za svými sny a touhami dlouhodobě podporována.
Instituci, která svým vědcům zprostředkovává podobné možnosti, vidí také v Ceitecu Masarykovy univerzity.
„Ceitec, pyšnící se vynikající infrastrukturou a koncepcí integrace výzkumu v oblasti přírodních věd s pokročilými materiály a technologiemi, má v tomto ohledu velký potenciál. Výborná geografická poloha mu umožňuje přilákat ty nejchytřejší hlavy z velké části Evropy,“ řekl Baumeister, který se na budování Středoevropského technologického institutu a především laboratoře kryo-elektronové mikroskopie v bohunickém kampusu podílel.
Baumeister se věnuje výzkumu buněčných systémů a vývoji technologií pro biologický výzkum, jako je kryo-elektronová mikroskopie a tomografie. To jsou metody, které umožňují sledovat strukturu jednotlivých buněčných součástí.
„Aby to bylo možné uskutečnit, bylo nejprve zapotřebí vytvořit dosud neexistující technologii. Praktické problémy se však zdály být nepřekonatelné. Trvalo nám pět let, než jsme vyvinuli základní technologie, a dalších šest, než jsme byli schopni veřejně představit první přesvědčivé výsledky,“ přiblížil časovou náročnost výzkumu Baumeister.
Zdůraznil, že bez důvěry ze strany Max Planck Society, která vysoce rizikový projekt stabilně podporovala více než 25 let, by takového výsledku nikdy nedosáhli. Dlouhodobá podpora hraničních projektů je podle něj riziko, které na sebe společnost musí vzít, protože jsou-li úspěšné, je jejich dopad podstatně vyšší než u takzvaně jistých výzkumů.
„Například výroba elektřiny za pomoci fúze je projekt, který běží už dlouhou dobu, a pokroky v této oblasti jsou přitom extrémně pomalé. Nejen veřejnost, ale i vědecká komunita je ohledně výsledků skeptická. Pokud ale nastane v této věci průlom, vyřeší to všechny energetické problémy. Podle mě takové riziko stojí za to. Když totiž nebudeme hledat řešení, zkoumat a zkoušet, nebudou některé věci fungovat nikdy,“ přiblížil nutnost dlouhodobého stabilního financování hraničního výzkumu Baumeister.
Mladí musí dostat šanci riskovat
Právě rizikový výzkum je podle něj ten, kde může věda dosahovat opravdových úspěchů. „Je chyba, když se hlavně u mladých vědců podporují projekty jen v případě, kdy už více méně potvrdili, že práce přinese pozitivní výsledky. Je škoda, že grantové agentury mají tendenci podceňovat potenciál zdola vedeného hraničního výzkumu a zvýhodňovat bezpečné projekty ve prospěch těch rizikovějších, a to zejména v době omezených rozpočtů,“ domnívá se biochemik.
Pozitivní vývoj vidí v tom, že například ve Spojených státech se nedávno začala udělovat ocenění zaměřená na vysoce rizikové a zároveň vysoce přínosné projekty. Podobně hodnotí už deset let fungující Evropskou radu pro výzkum (ERC), která se na podporu hraničních výzkumných projektů soustředí.
ERC, která podpořila na sedm tisíc výzkumných pracovníků napříč Evropou včetně několika z Muni, se podle Baumeistera stala modelem pro financování vědy.
Jakákoliv výzkumná práce je podle něj běh na dlouhou trať a úspěšní vědci musí být vytrvalí, aby byli schopní a ochotní pokračovat ve své práci navzdory frustraci z jejího trvání. Pro vědce je důležitá i zvědavost a štěstí.
„Mladí lidé by měli mít mentora, třeba i proto, aby rozpoznal, zda mají předpoklady pro vědeckou kariéru. Pro mě je to jedna z nejtěžších povinností říct někomu, že tato cesta pro něj není. Všichni sní o tom, že budou dobrými vědci, ale pokud to v nich není, musí být člověk upřímný a včas je nasměrovat na hledání jiných možností uplatnění,“ podotkl Baumeister.
Sám mentora bohužel neměl. Vedoucí jeho doktorské práce zemřel pár měsíců po jejím dokončení. „Byl jsem hodně sebevědomý, užíval jsem si svobodu v bádání, na které jsem měl finance. S vedením bych asi byl efektivnější, protože jsem dělal chyby. Na druhou stranu jsem se z nich učil,“ zavzpomínal Baumeister na své začátky.
O biologii se zajímal už na střední škole, ale jako studenta na univerzitě ho přednášky moc nebavily. „Byly nudné, hlavně rostlinná biologie. Postupně jsem se tak začal posouvat spíš směrem k biofyzice a vývoji technologií pro vědy o živé přírodě,“ dodal odborník na proteinové vědy a elektronovou mikroskopii.
Dnes stále pracuje na rozvoji pozorovacích metod. „Dostali jsme se dál, než jsme doufali, ale myslím, že abychom dosáhli opravdu výrazného vlivu na vědu, musíme vylepšit rozlišení v elektronové tomografii až na úroveň atomů,“ uvedl Baumeister.
Možnost sledovat buněčné struktury na atomární úrovni podle něj skrývá obrovský potenciál objevů. Většina biologických funkcí totiž vychází z interakcí jednotlivých molekul, které s lepší technologií budou moci vědci sledovat přímo v buňkách.
Podívejte se na rozhovor pro studentskou Muni TV (jen v angličtině):
