Nový koronavirus SARS-CoV–2 je již několik týdnů ústředním tématem dění na světové i lokální úrovni. Zasáhl zcela bezprecedentně do života každého z nás. Rychlost jeho šíření, navíc téměř v přímém přenosu, připomíná scénáře katastrofických filmů a sama o sobě v mnohých vyvolává paniku. Přitom podstata samotného onemocnění není dle dostupných informací závažná.
Ohroženou skupinou populace zůstávají lidé se závažných chronickým onemocněním a senioři nad 80 let věku. Zde je ale třeba připomenout, že pro tyto osoby je jakékoliv infekční onemocnění obrovskou zátěží a jejich ochranu bychom tak měli mít při kontaktu s nimi na paměti vždy, nejen během epidemie koronaviru. Aktuální epidemie tak bude mít spíše než dopady zdravotní dopady ekonomické. Zpomalení šíření viru s pomocí protiepidemických opatření umožňuje tyto dopady zmírnit.
Kde se tedy vzal SARS-CoV-2?
Jedná se o virus ze skupiny koronavirů, jejíž zástupci způsobují onemocnění u zvířat i lidí. Čtyři z nich v lidské populaci běžně kolují a způsobují převážně nezávažná respirační onemocnění.
Koronaviry jsou však především zvířecím patogenem. Vyskytují se celosvětově a způsobují nákazy různých druhů zvířat. Rezervoárem koronavirů jsou netopýři, kteří pravděpodobně díky získané imunitě nákaze nepodlehnou, ale virus v nich dál přetrvává, množí se a šíří dál. Od netopýrů se tak mohou nakazit i jiná zvířata. Schopnost koronaviru přizpůsobit se novému hostitelskému druhu je velmi vysoká, a proto i cesta k nákaze člověka původně pouze zvířecím typem viru je poměrně snadná.
SARS–CoV
Tuto strategii konečně koronaviry už na lidech otestovaly v nedávné historii dvakrát. Na podzim roku 2002 byly popsány první případy onemocnění neznámým původcem, jehož průběh byl poměrně závažný. Později byl jako původce identifikován koronavirus, který získal označení SARS–CoV z anglického „Severe Acute Respiratory Syndrome“ (Syndrom náhlého dechového selhání). Virem přenášeným netopýry se nakazily cibetky a fretky, oblíbený sortiment asijských trhů, a od nich potom člověk.
Nakažlivost onemocnění byla poměrně vysoká, ovšem díky tomu, že závažnost onemocnění pacienty imobilizovala a většinou vedla k hospitalizaci či úmrtí, nemohli tak nakazit větší počet dalších kontaktů. Smrtnost onemocnění, tedy počet zemřelých na počet nemocných, se pohybovala kolem deseti procent. Z tohoto důvodu nedošlo k tak masivnímu šíření tohoto typu viru, jakého jsme svědky v průběhu současné epidemie.
Epidemie SARS trvala přibližně rok a jak náhle se objevila, tak rychle ustoupila. Zůstalo po ní nedokončené testování nové vakcíny, do protiepidemických doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO) pro zdravotnická zařízení byl natrvalo zařazen bod respirační hygiena, ale zejména přinesla cenné zkušenosti, které teď významně přispívají k snadnějšímu monitorování současné epidemie.
MERS-CoV
Druhým varováním bylo onemocnění koronavirem MERS-CoV, které se objevilo v roce 2012. „Middle East Respiratory Syndrome“ (MERS) je onemocnění s ještě vyšší smrtností než mělo onemocnění SARS, až 35 procent. Onemocnění je ale zároveň méně nakažlivé, než byl SARS, a od prvních diagnostikovaných případů nedošlo k epidemickému šíření. Dodnes se vyskytuje lokalizovaně na Arabském poloostrově a původ viru je spojován s dromedáry.
Nová strategie
S trochou nadsázky můžeme tedy říci, že se koronaviru strategie onemocnění s vysokou závažností příznaků neosvědčila. Současná epidemie má v tomto směru jiné parametry. Onemocnění COVID-19 se šíří mnohem rychleji než například běžná chřipka, jeho smrtnost je však mnohem nižší než u SARS a MERS. Aktuální odhady hovoří o třech procentech.
Většina nemocných má také pouze mírné příznaky (čtyři z pěti nakažených). Vyšší rychlost šíření ovlivňuje pravděpodobně délka inkubační doby (nyní odhadována na 14 dní), která je atypicky dlouhá pro virová respirační onemocnění (například u chřipky jsou to pouze 2 až 3 dny). Už ke konci inkubační doby však u řady onemocnění často dochází k vylučování viru z těla nakaženého. Lze předpokládat, že čím delší je inkubační doba, tím déle dochází k vylučování viru před objevením prvních příznaků onemocnění. K horší kontrole šíření pak přispívá také fakt, že nové onemocnění může mít velmi nenápadné, slabé příznaky, kdy ani sám nakažený neví, že může být zdrojem infekce pro své okolí.
O onemocnění samotném toho však zatím víme velmi málo. Řadu důležitých informací nicméně můžeme odvozovat z blízké příbuznosti jeho původce s původci SARS a MERS. U nového koronaviru se opět předpokládá zvířecí původ. Analýza genomu viru ukazuje opět na netopýry. Od netopýrů se nakazila patrně další zvířata, která jsou lovena, chována a zpracovávána lidmi. Od nich pak přešla nákaza na člověka. Nejčastěji je zmiňován v této souvislosti luskoun, jehož maso je na čínských trzích vyhledávanou lahůdkou. Pravděpodobnost tohoto zdroje je až 99 procent.
Nedostatečná hygiena při zacházení se zvířaty a při kulinářském zpracování včetně problematických hygienických podmínek v hustě zalidněné a navštěvované oblasti provincie Chu – pej vedlo k poměrně snadnému rozšíření viru. Během dvou měsíců od oficiálního nahlášení prvních ověřených případů se koronavirem SARS-CoV-2 nakazilo více než 90 tisíc lidí. Pro srovnání během celé epidemie SARS jich bylo „pouze“ 8096.
Nová situace: Globalizace
I tato čísla ukazují, že potenciál nového koronaviru šířit se je skutečně vysoký. Ale je tady ještě jeden velmi významný aspekt, který přispěl k rychlému rozšíření viru i do dalších zemí a kontinentů, a to je globalizace. Zatímco v minulosti trvala cesta z jedné země do druhé řádově několik dní až týdnů, nyní počítáme hodiny při přesunu mezi kontinenty. Dlouhé a náročné cesty měly z pohledu epidemiologa jeden pozitivní efekt – nakažené osoby onemocněly a někdy i zemřely během vyčerpávající cesty a nákazu do cílové destinace již nestihly zanést. V době epidemií pak země i města zaváděla mimořádná opatření, která v současnosti známe pod označením „karanténa“ u osob podezřelých z nákazy, poutníků a nově příchozích.
V moderním světě, kde se člověk chová jako suverénní, neohrožený vládce, osvobozený od všech tradic připomínajících jeho zaostalou minulost, se epidemie koronaviru jeví skutečně jako určité varování.
Člověk není jediný živý organismus, který se snaží přežít v měnících se podmínkách na Zemi. A není vůbec od věci připomenout si, že nic není zadarmo, ani ta svoboda cestování a obchodu. Obezřetnost, osobní zodpovědnost a pokora by modernímu člověku slušely. Můžeme začít třeba s tím, že budeme opět dbát na dodržování základních hygienických návyků – mýt si ruce, nekýchat do dlaní a během nákazy zůstávat ohleduplně doma. Vždyť infekce, která pro nás osobně znamená jen si několik dní poležet a odpočinout doma, může pro druhého, oslabeného člověka skončit třeba i smrtí.
Autorka je zástupkyně přednosty Ústavu ochrany a podpory zdraví Lékařské fakulty MU.
