Pokladem pro následující text byla diskuse s doktorskými studenty v předmětu o prediktivní bezpečnosti. V ní jsme z makro perspektivy hodnotili dosavadní českou strategii zvládání koronavirové infekce. Zaměřili jsme se více na plán zvládání než na jeho provedení, se třemi hlavními závěry:
1. Zatímní odpověď ČR je vhodná;
2. I když o tom nemluvíme (a možná nevíme), chystáme se dále postupovat podobně jako Německo (případně Singapur) a mezi oběma zeměmi se dají vést paralely;
3. Izolovaná opatření v první fázi jsou akceptovatelná – s tím, jak se budou státy posouvat do více rutinního zvládání situace, bude vhodné koordinovat postup s ostatními zeměmi regionu, a to i v případě, kdy v některých parametrech bude situace v ČR lepší (máme na mysli zejména Německo a Rakousko).
Náš vstupní předpoklad pro tyto závěry je současná snaha státu za co nejmenších nákladů snížit rychlost šíření nemoci tak, aby se udržel v chodu zdravotní systém. Určující tedy není počet objevených případů, za určitých podmínek ani „zplošťování“ nárůstu objevených případů, ale zvládání epidemie vzhledem ke kapacitě nemocnic za co nejmenších škod pro hospodářství. Relevantnější pro ty, kdo rozhodují, jsou počty hospitalizovaných a hospitalizovaných, kteří vyžadující intenzivní péči. Tento údaj je v užším vztahu k hlavnímu problému – nepřetížení zdravotního systému – a je méně ovlivněn rozdílným rozsahem a postupem při indikaci pro testování.
Jak už to bývá, jsme v situaci, kdy některé faktory dosažení cíle usnadňují, jiné komplikují. Mezi první patří velmi dobrá kondice českého zdravotnictví (jeden z největších počtů lůžek na počet obyvatel na světě, průměrný počet lůžek intenzivní péče, ale potenciál je rychle navýšit). Určitou výhodou (podobně jako v Německu) jsou mladší a zdatnější lidé, kteří se infikovali v první vlně. Mezi nevýhody jistě patří „startovní pozice“ vypuknutí epidemie – virus se šíří mnoha drobnými lokálními ložisky jako důsledek mnohonásobného importu hlavně z alpských zemí do všech regionů ČR. Je tak těžší ho logisticky zvládat, například v porovnání s Koreou, kde je většina případů v jednom ložisku.
Kupujeme si čas
1. Zatímní reakce (omezení pohybu a služeb) plní (přeplňuje!) klíčový úkol směrem k nemocniční péči, ale za vysokou ekonomickou cenu. Z toho, co je známé, se zdá, že splnit cíl za nižší cenu (více bod 2) nešlo, protože jsme na to nebyli připraveni. Stávající opatření hodnotíme jako snahu koupit si čas, aby se nastartoval systém, který už začíná fungovat v Německu a funguje už plně v Singapuru. České načasování s velmi včasnými opatřeními odpovídá vysoké poptávce po bezpečnosti (v porovnání s hodnotami, jako je svoboda nebo efektivita) ve středovýchodní Evropě.
Přestože striktní opatření vedou k omezení hospodářské produkce (průmyslu a služeb), rychle kontrolovaný průběh nákazy může mít i pozitivní vliv ve formě méně dramatického dopadu na spotřební chování ve srovnání se scénářem, kdy jsou otřeseny základní hodnoty moderní společnosti (zejména nedostupnost akutně potřebné zdravotní péče).
Inteligentní karanténa: Vydáváme se podobnou cestou jako Němci
2. Německo je rámcově v podobné situaci jako my (kvantitativně i kvalitativně výborná lůžková péče, nepříznivý start epidemie), z hlediska průběhu událostí asi o deset dní dál. I ono si striktními plošnými opatřeními, srovnatelnými s našimi, kupuje čas na sofistikovanější odpověď s mnohem příznivějšími ekonomickými dopady, která se inspiruje zeměmi jako Taiwan, Singapur nebo Jižní Korea.
Aktivoval se tam už decentralizovaný systém masivního a rychlého testování, do něhož spadají i asymptomatické kontakty nakažených. Současná německá kapacita se odhaduje kolem 500.000 testů týdně, s výhledem na 1,4 milionu testů koncem dubna. Pro srovnání: naše vzhledem k velikosti země by měla teď být zhruba 70.000, aby se vyrovnala – zatím je poloviční.
Nízká procentuální smrtnost souvisí s počtem testů a objevených případů, ale i s tím, že věková struktura identifikovaných nakažených tolik nesklouzává k seniorům, což se vysvětluje právě rychlou izolací nakažených. Celkově se o zvládání epidemie v Německu neuvažuje ani tak jako o materiálově, jako spíš personálně a logisticky intenzivní bitvě (problémem je tam například propojení informací z decentralizovaných laboratoří a nemocnic).
Pro pomoc v testování se mobilizuje i armáda a diskutuje se o využívání mobilních dat individuálních uživatelů (zatím se používají jen hromadně k modelování pohybu obyvatel v souvislosti s restrikcemi), což je v zemi s tak silnými historickými reminiscencemi bezprecedentní krok.
Náš plán je podobný, tj. avizovaný projekt „inteligentní karantény“. Včasnými opatřeními jsme si „koupili“ několik týdnů k výstavbě systému, který má zajistit rychlé trasování, testování kontaktů nakažených i karanténní režimy. Architektura je srovnatelná – také se do něj chystáme zapojit armádu. Mělo by jít o výrazně levnější opatření, než jsou ta současná plošná.
Zároveň je ale jejich realizace extrémně závislá na lidském faktoru a správné logistice. Ve stávajícím systému reprodukční číslo epidemie snižovala zejména individuální aktivita občanů, spočívající v jejich pasivitě a dodržování sebeomezení v oblasti fyzických kontaktů. Nově se přesuneme do režimu, kdy úspěšnost zpomalení začne mnohem více ovlivňovat efektivita každodenních akcí státních složek.
V českých novinách jsme o něm viděli titulek „vysoká hra s epidemií“, který je nejspíš velmi trefný. Protože však současný režim „vypnuté ekonomiky“ je ekonomicky neudržitelný po celou dobu epidemie, je jen otázka týdnů, kdy i naše opatření vyjdou z komfortní zóny a koronaviru se postavíme právě „inteligentní karanténou“. Ti, kdo projekt budou řídit, budou muset osvědčit schopnosti rychle a pružně reagovat, aby systém překonal nejrůznější překážky, které se v reálném životě skoro určitě vyskytnou.
Bez mezinárodní spolupráce to nepůjde
3. Přestože je současná krize zmiňována často jako důkaz neefektivity, dokonce jakési „neexistence“ spojené Evropy, v mnoha ohledech je opak pravdou. Bezprecedentní rychlost a bezprostřednost nákazy jasně ukázala faktickou existenci Evropy jako skutečně propojeného hospodářského a sociálního prostoru. Řada států západní Evropy (Německo, Rakousko, Švýcarsko, Benelux, Francie) držela hranice a komunikace otevřené dlouho. Německý postoj ke krizi ve Francii a Itálii (bez ohledu na různé další možné scénáře vývoje) jasně ukazuje na značný význam, který propojená Evropa pro tyto státy má.
Koordinace opatření mezi státy střední Evropy a starými členskými státy (s hlavním důrazem na Německo, případně Rakousko) je na místě s ohledem na tento potenciální scénář: státy střední Evropy mohou dosáhnout relativně vyšší úspěšnosti ve zpomalení epidemie než západní sousedé, ale za cenu značných hospodářských nákladů. Pro státy střední Evropy bude politicky a psychologicky velmi obtížné se těžce vybojovaného úspěchu v nějakém okamžiku vzdát a znovu se do evropské ekonomiky zapojit.
Rychlá reakce českých výzkumných ústavů a firem na nedostatek ochranných pomůcek či testovacích postupů a materiálů si zaslouží ocenění. Vždy je však třeba mít na paměti, že v případě, kdy Česká republika nedisponuje veškerými materiály a komponenty k dané produkci, je závislá na širším hospodářském prostoru.
Stejně tak je možné, že v situaci momentální nouze na národní úrovni vyřešíme problém, který paralelně řeší a potenciálně ve stejném čase vyřeší řada vyspělých ekonomik a škrtící bod se posune někam dále (během několika týdnů mohou být hory roušek, ale nedostatek testovacích chemikálií, určitých komponent ventilátorů, nebo nakonec obslužného personálu). K jakékoliv možnosti koordinovaného postupu je třeba přistupovat proaktivně a vzhledem k určité časové rezervě, kterou ČR získala rychlou reakcí na problém, i iniciativně.
S ohledem na společnou budoucnost v rámci Evropy by nemělo být tabu ani téma sdílení dočasně volných lůžkových kapacit, či výpomoc zdravotnických týmů. Racionálním důvodem je odlišný moment nástupu jednotlivých fází průběhu epidemie. V momentě, kdy bude Rakousko, či Německo kulminovat, ČR či ještě více např. Slovensko bude teprve ve fázi růstu. I symbolická pomoc v okamžiku krize, respektující aktuální možnosti stran, může vést k zásadní reciprocitě v budoucnu.
Závěrem
Ironické poznámky „das schaffen wir“ (my to dokážeme) na účet Německa nejsou na místě, pokud jimi zároveň nechceme ironizovat i sami sebe. Západní Evropa prošla více velkými krizemi, než kterýkoliv jiný region světa (možná s výjimkou Číny). Historická zkušenost nám však neposkytuje příliš příkladů, kdy by země střední Evropy vyšly z těchto zkoušek déledobě úspěšnější než jejich západní sousedé.
Roman Chytilek přednáší na Katedře politologie FSS MU, věnuje se prediktivní bezpečnosti.
Oldřich Krpec přednáší na Katedře mezinárodních vztahů a evropských studií FSS MU, jeho odborným zájmem jsou hospodářské dějiny a politická ekonomie současné Evropy.
