Lidský život je neocenitelný. To by pravděpodobně byla intuitivní odpověď mnoha z nás na otázku, jaká je peněžní hodnota lidského života.
Pro mnoho lidí je už samotný nápad přiřknout svému nebo cizímu životu číselnou hodnotu v penězích nepříjemná. Pokud bychom ale přistoupili na myšlenku, že je lidský život neocenitelný, znamenalo by to, že jsme ochotní na záchranu jednoho člověka vyčerpat všechny dostupné zdroje. Pak bychom ale neměli žádné zdroje na záchranu dalších životů. Proto je potřeba hodnotu lidského života vyčíslit, alespoň v statistické rovině.
V moderních dějinách se tímto problémem začali zabývat po druhé světové válce v USA, kdy hodnotili výhodnost případného bombardování Sovětského svazu. Do výpočtů zahrnuli i cenu pilota, kterou tehdy vyčíslili na deset až patnáct tisíc dolarů, což byly náklady na jeho výcvik. S tímto řešením nebyla spokojená armáda ani civilní vládní agentury. Ty potřebovaly znát hodnotu „běžného“ lidského života převážně kvůli úvahám o přijímání opatření týkajících se zdraví, jako povinnost používání bezpečnostních pásů v autě, regulací znečištění ovzduší nebo označení lahví s chemikáliemi.
Až do osmdesátých let se při těchto úvahách brala v potaz cena ztráty lidského života. Jinými slovy si americké vlády kladly otázku: „O jaký výdělek přijdeme, když zemřeme předčasně?“ Do kalkulací se dostaly položky jako průměrný věk, průměrné náklady na lékařskou péči a průměrná mzda. Dalo by se říci, že šlo o průměrnou hodnotu předčasné smrti. V roce 1982, kdy tuto částku odhadli na zhruba 300 tisíc dolarů (což by dnes se stejným výpočtem odpovídalo 800 tisícům dolarů), přišla americká vládní agentura zabývající se zdravím a bezpečím občanů (OSHA) s návrhem povinného označení všech nebezpečných chemikálií varovnou nálepkou.
Podle jejich odhadu by piktogramy žíravin, kyselin nebo těkavých látek na každé lahvi zachránily 4 750 lidských životů, v přepočtu na dolary 1,4 miliardy. Náklady spojené s povinností chemikálie označit byly však vyčísleny na 2,6 miliardy dolarů. Může se to zdát neuvěřitelné, ale pokud by americká vláda zůstala u této metodiky výpočtu hodnoty života, nálepky upozorňující na nebezpečné chemikálie by v USA zřejmě neměli.
Do debaty byl povolán expert na tuto problematiku ekonom Kip Viscusi, který upozornil na nesrovnalost s použitím „hodnoty smrti“ místo hodnoty života. Použil teorii nositele Nobelovy ceny za ekonomii Toma Schellinga, který v roce 1968 publikoval článek o „hodnotě statistického života“, ve kterém poukázal na vyšší hodnotu lidského života, než je pouhá ztráta ušlé mzdy způsobená předčasnou smrtí.
Nejde tedy o to, kolik by člověk vydělal, kdyby nezemřel předčasně, ale kolik by se vyplatilo společnosti investovat do zabránění předčasných úmrtí. Schelling zavedl pojem „hodnota statistického života – the value of statistical life (VSL), kterou americké agentury a vláda používají dodnes. Viscusi tehdy vyčíslil hodnotu lidského života na tři miliony dolarů. Hodnota všech zachráněných životů nálepkami na chemikáliích by tedy byla 14 miliard dolarů. Návrh agentury nakonec prošel.
Aby Viscusi vyčíslil hodnotu života, zabýval se také ochotou lidí platit za snížení rizika smrti. Na přímou otázku, na kolik si lidé cení svého života, získávali ekonomové nejednoznačné odpovědi. Zabývali se tedy převážně projevenými preferencemi, tedy například, kolik občané reálně utrácí za cyklistické helmy, couvací kamery v autech, bydlení v místech s čistším ovzduším, životní pojištění a podobně. Důležitou roli hrály také příplatky za nebezpečné práce, tedy o kolik více peněz musí zaměstnavatelé nabídnout lidem na riskantních pozicích. Po vášnivé veřejné debatě o zohlednění věku v tomto výpočtu od něj vládní agentury upustily. Pro Američany bylo nepřijatelné hodnotit různý věk jinou cenovkou.
Před propuknutím pandemie COVID-19 byla hodnota statistického života, se kterou vláda USA pracuje, deset milionů dolarů. V České republice se obdobně pracuje s hodnotou deseti milionů korun, která je doporučená metodikou Nejvyššího soudu v otázkách reparací újmy na zdraví.
Pokud bychom si chtěli odpovědět na otázku „Vyrovná se hodnota karanténou zachráněných životů ekonomickému propadu?“, museli bychom na jednu stranu rovnice dát propad ekonomiky a na druhou stranu zachráněné životy. Nejnovější odhady propadu v USA mluví až o polovině hrubého domácího produktu, což je přibližně 10 bilionů dolarů. Při předpokladu milionu zachráněných Američanů díky karanténním opatřením činí jejich statistická hodnota také 10 bilionů dolarů. Otázka, jestli se vyplatí restriktivní vládní opatření v době pandemie, nemá tedy jednoznačnou odpověď.
