Rádi byste zpřístupnili výsledky svého výzkumu široké veřejnosti tak, aby je ostatní mohli dále rozvíjet? Chtěli byste si „ošetřit“ autorská práva k fotografiím z dovolené tak, aby je ostatní mohli šířit, ovšem pouze nekomerčně? Nástrojem, jak toho dosáhnout by mohly být licence Creative Commons, jejichž právním aspektům se v rámci Projektu integrace veřejných licencí věnují výzkumníci z Ústavu práva a technologií Právnické fakulty MU.
Veřejné licence a právo
Před vysvětlením fungování veřejných licencí a možnosti jejich využití je potřeba udělat malou odbočku a objasnit základy fungování autorského práva. Na každém autorském dílu (tj. fotce, písničce, článku) váznou absolutní autorská práva, která působí vůči všem. Užít ho je tak možno v zásadě ve třech případech.
Bez souhlasu autora je možné dílo užít pouze v případě, že se jedná o dílo volné, tj. takové, u kterého již uplynula doba ochrany, která je standardně stanovena na dobu života plus sedmdesát let po smrti autora. Další možností je využití některé ze zákonných výjimek a omezení autorských práv, např. citační výjimky. Pravidlem ale je, že se dílo užívá se souhlasem autora, který se uděluje licenční smlouvou.
Standardní „offline“ licenční smlouvu je možné uzavřít pouze mezi konkrétně určenými subjekty – navrhovatelem (poskytovatelem licence) a příjemcem (nabyvatelem licence), kteří spolu navzájem komunikují a sjednávají podmínky užití díla. V prostředí internetu by byl takový individualizovaný způsob obstarávání si souhlasu nepraktický, náročný a zdlouhavý.
Novelou autorského zákona z roku 2006 byl v České republice tento problém vyřešen. Slovy zákona je pak možno adresovat návrh licenční smlouvy i „vůči neurčitému okruhu osob“. Souhlas s takovým návrhem pak vyjadřuje potenciální nabyvatel licence tak, že se podle něj začne chovat. Nemusí tedy navrhovatele fakticky o přijetí návrhu informovat.
Jak to funguje v reálu? Smlouva je uzavřena již samotným užitím díla, tj. například nainstalováním programu (kliknutí na tlačítko „Souhlasím“) či vystavením obrázku na svém blogu. Dílo je možné poskytovat pod jakoukoliv licencí, která splňuje základní zákonem předpokládané náležitosti.
Licence Creative Commons
Vyšší míru právní jistoty ale poskytuje použití některých z předpřipravených standardizovaných licenčních ujednání, z nichž nejznámější a nejpoužívanější jsou licence Creative Commons. Velkou výhodou je i jejich variabilita – licence jsou totiž modulární. Autor si tak může vybrat z více typů licencí a zvolit, za jakých podmínek budou moci ostatní jeho dílo užívat.
Mezi základní práva nabyvatele licence pak patří právo dílo šířit a právo dílo zpracovat. Základní povinností nabyvatele licence je jmenování autora tak, aby nebylo zasaženo do jeho osobnostních práv (licenční prvek „Uveďte autora“ - BY). Způsob uvádění autora je podrobně stanoven v licenčních podmínkách, zejména je potřeba uvést jméno autora, název díla a odkaz na použitý typ licence.
Autor ale může užívání svého díla i do jisté míry omezit a to konkrétně tím, že
1. nedovolí další komerční užívání (licenční prvek „Neužívejte komerčně“ – NC) a/nebo
2. zakáže další zpracování a vytváření odvozených děl (licenční „Nezasahujte do díla“ – ND)
3. nebo toto zpracování a vytváření odvozených děl povolí, ale pouze za podmínky, že výsledné dílo bude poskytováno pod stejnou, nebo obdobnou licencí.
Jak tedy lze svoje dílo pod některou z těchto licencí licencovat? Velmi jednoduše, v generátoru licenčních podmínek stačí odpovědět na dvě jednoduché otázky: Dovolit vytváření upravených děl? Dovolit využití vašeho díla pro komerční účely? Na základě odpovědí na tyto otázky se vygeneruje příslušná licence.
Na co si dávat pozor?
Z pozice uživatele je situace poměrně jednoduchá, stačí dodržovat podmínky stanovené autorem v licenci. Při poskytování děl pod veřejnými licencemi je pak vhodné se držet tradiční právnické zásady: nikdo nemůže převést více práv, než sám má. Je tedy třeba si dávat pozor na to, aby poskytovatel licence měl k takovému kroku příslušné oprávnění.
Typickou výjimkou budou zaměstnanci, kteří ke svým autorským dílům vytvořeným v pracovním poměru takové oprávnění zpravidla nemají. Tak například já jako autor tohoto článku nemohu rozhodnout o poskytnutí některé z veřejných licencí. Článek jsem napsal v rámci plnění pracovních úkolů a vykonavatelem práv je pak Masarykova univerzita. Obdobná je situace, pokud dílo vytvořilo více osob – zde je potřeba mít k použití veřejných licencí souhlas všech spoluautorů.
Wanna work together?
Licence Creative Commons jsou stále populárnější a lze důvodně očekávat, že se s nimi budeme setkávat i do budoucna. V rámci svého repozitáře odborných děl je pak používá i Masarykova univerzita.
Stejně tak soudy se již vyjádřily k jejich vymahatelnosti, jako například v Německu, kde v případu Gerlach proti DVU soud konstatoval porušení licenčního prvku „Uveďte autora“ a přikázal žalované Německé lidové unii (DVU), aby přestala fotografii užívat na svém blogu. Nejedná se tedy již o zcela „bezzubý“ právní institut.
Pokud vás veřejné licence Creative Commons oslovily a chtěli byste se o nich dozvědět více, můžete nahlédnout do popularizační příručky Ústavu práva a technologií Veřejné licence v České republice, která je volně ke stažení.
Projekt integrace veřejných licencí je financován Grantovou agenturou České republiky.
Autor je asistentem v Ústava práva a technologií Právnické fakulty MU
