Ať už chceme, či ne, užívání drog provází člověka odnepaměti. Za první užívané drogy vůbec jsou považovány halucinogeny uplatňované již v dávných kulturách. Nejčastěji zejména při šamanských rituálech jako prostředek pro bližší a intenzivnější kontakt s bohy. Ve středověké Evropě byl pak v módě blín, rulík, durman nebo mandragora.
Tyto rostliny měly a částečně i dodnes mají svůj význam při léčbě rozličných onemocnění. Nicméně jejich využití v léčitelství se tehdy úplně nesetkalo s pochopením církve. Těšily se totiž velké oblibě i při čarodějnických rituálech. Šťáva rulíku byla v té době také s oblibou používána vdavekchtivými dívkami pro její schopnost roztahovat zorničky, díky čemuž pak vypadaly svůdněji. Daní jim vedle potenciálně nešťastného výběru partnera mohlo být až oslepnutí. Co víc, již samotné držení těchto rostlin stačilo jako důkaz při obvinění z čarodějnictví.
V minulém článku jsme se věnovali hlavně principu vzniku závislosti. Vysvětlili jsme, že je za ním dopamin, jímž je tělo odměňováno za dobré skutky a je nám po něm hezky. Problém je, že ho dostáváme i za psychotropní látky. Dnes se podíváme na specifika působení jednotlivých typů.
Halucinogeny
Nejdříve si posvítíme na halucinogeny, tedy LSD, lysohlávky, meskalin, konopné drogy apod. Jak už název napovídá, po jejich užití následují halucinace, změny psychiky, intenzity vnímání okolí i sebe sama. Nebezpečí jejich užití netkví ani tak v riziku vzniku závislosti, nýbrž v nevypočitatelnosti jejich působení.
Tak třeba diethylamin kyseliny lysergové, neboli LSD. Poprvé látku izoloval v roce 1938 Albert Hofmann pracující tehdy pro firmu Sandoz (pro znalé dnešní Novartis). Látka byla syntetizována z houby paličkovice nachové vytvářející na obilí nechtěný námel. Doufal, že bude tato látka vhodná pro stimulaci cirkulace a dýchání, stejně jako tomu bylo o pár roků později v případě kolegů z firmy Pfizer při vývoji Viagry. Testy však nepřinesly kýžený výsledek, a tak se na výzkum LSD zanevřelo.
Pět let nato ji omylem pozřel. Neurotransmiterem, který v případě LSD vstupuje do hry, není pouze dopamin. Uplatňuje se zde i glutamát a hlavně serotonin působící na 5-HT receptory. LSD a serotonin mají velmi podobnou strukturu, proto je pro LSD snadné v mozku napodobovat působení serotoninu. Tedy jen s tím rozdílem, že je pro 5-HT receptory lákavější, a tak zabraňuje jeho vazbě. Podobně jako kdybyste dali dítěti na výběr mezi zmrzlinou a sucharem. Nastává euforie doprovázená zvukovými a vizuálními halucinacemi. Mimochodem, jméno chemika Hofmanna je mimo jiné spjato i s dalšími psychedelickými sloučeninami psilocybinem a psilocinem, které produkují lysohlávky. Jako první je izoloval, syntetizoval a následně také pojmenoval.
Stimulační drogy
Další jsou drogy stimulační, které povzbuzují nervovou soustavu. Sem patří čaj nebo káva (ano, i vy užíváte lehké drogy), silnějším šálkem jsou potom drsnější sourozenci metamfetamin (pervitin), kokain či amfetaminy. Právě mezi ty patří například extáze (též MDMA). Objevena byla taktéž náhodou. Německá firma Merk totiž chtěla původně vyvinout látku na potlačení chuti k jídlu. Komu čest, tomu čest - pomineme-li vedlejší účinky, dochází u jejich uživatelů skutečně ke snížení apetitu.
Tlumivé drogy
Alkohol, morfin a také některé léky řadíme mezi poslední skupinu drog, a to drogy tlumivé, navozující otupení, uvolnění a zpomalení reakcí. Patří sem i heroin, který je po užití v těle metabolizován na morfin a váže se na endorfinové (opiátové) receptory. To nepřímo vede ke zvýšení uvolňování dopaminu a v konečném důsledku také k pocitu uspokojení.
Pro léčbu závislostí opiátového typu jsou nasazovány metadon, nebo buprenorfin. V principu tyto látky účinkují podobně jako droga samotná, nicméně stavy, které po jejich užití člověk zažívá, nejsou tak silné. Je u nich také menší riziko vzniku závislostí a hlavně je pří léčbě jejich užití pod kontrolou odborníků.
Efekt na mladistvé a jiné náchylnosti
Ke zneužití drog jsou náchylnější mladiství. Mohli bychom namítnout, že jsou prostě ještě mladí a pokouší hranice. Existuje ale i sofistikovanější zdůvodnění. Odpověď leží v prefrontálním kortexu mozku (část hned pod čelní kostí). Ten je zodpovědný za formování úsudku. Jelikož se tato oblast vyvíjí jako poslední, je rozhodování adolescentů ovlivněno i jinými emocionálnějšími částmi mozku.
Když už jsme obvinili ze vzniku závislostí mozek, sveďme něco i na geny! Bylo například zjištěno, že mezi jedinci s určitou variantou genu CYP2A6 je méně kuřáků a pokud už kouří, tak méně. Tato varianta genu totiž kóduje enzym rozkládající nikotin v krvi pomaleji, a tak jej jednoduše nepotřebují do těla tolik vpravit.
Podobně by se dalo ve výčtu genů pokračovat. Na vzniku závislostí má ze 40 až 60 procent podíl genetika. Tyto titulky známe z úvodních stran mnoha zpravodajských portálů. Jakkoli je však obviňování genů pohodlné a setkáváme se s ním v poslední době čím dál více, je toto tvrzení přehnané podobně, jako když se někdo domnívá, že pokud bude mít jedinec dítě s černochem, potažmo černoškou, vyroste z něj skvělý basketbalista, protože „na to má geny“.
Geny překvapivě nikoho kouření ani jiným závislostem nenaučí. Kromě nich je totiž vznik závislosti podmíněn jejich funkčností a zcela zásadními faktory nadále zůstávají vlivy prostředí, psychický stav, sociální prostředí, dostupnost drog a tak dále.
Autorka pracuje na Ústavu patologické fyziologie Lékařské fakulty MU.
