Pomohla vám už někdy u starostí rada: "Tak na to nemysli"? Potlačili jste někdy při dietě úspěšně myšlenky na dobrotu ve spíži? To, že se vám to nepodařilo, není překvapením. Již Dostojevskij učinil zajímavý postřeh: „Zkuste si zadat úkol nemyslet na bílého medvěda, a uvidíte, že vám právě tato věc vytane na mysl každou minutu.“ Profesor psychologie Daniel M. Wegner z Harvard University pak zasvětil podstatnou část své profesní kariéry ověřování Dostojevského předpokladu a zjistil, že schopnost potlačovat nežádoucí myšlenky pravděpodobně není lidem dána.
V jednom ze svých prvních pokusů, požádali Wegner a jeho kolegové skupinu dobrovolníků, aby v pěti minutách nahlas popisovali a nahrávali svůj proud vědomí (tedy cokoliv, co jim vytane na mysli). Po několika cvičných záznamech dostala polovina účastníků instrukci pokračovat v nahrávání, ale s jednou změnou – ať se vyhnou myšlenkám na bílého medvěda. Pokaždé, když na něj pomyslí, nebo ho vzpomenou ve svém monologu, mají zazvonit na zvoneček. Po jistém čase se instrukce opět změnila – účastníci byli vyzváni, aby se naopak snažili na bílého medvěda myslet co nejvíc. Druhá polovina dobrovolníků obdržela stejné instrukce, ale v opačném pořadí.
V obou skupinách zvonil zvonek častěji po instrukci, aby dobrovolník na bílého medvěda myslel. Zvonky se však ozývaly i za podmínky, že myšlenky na medvěda měly pokusné osoby potlačit.
Wegner vysvětluje tento paradoxní efekt sebekontroly činností dvou rozdílných monitorujících systémů v myšlení. Jeden - záměrný operační proces - hledá v mysli potřebné obsahy pro žádoucí mentální stav. Tento systém podléhá vědomé kontrole a je možné ho přerušit.
Druhý proces myšlení - tzv. monitorující - má za úkol vyhledávat mentální obsahy, které nasvědčují selhání prvního procesu. Je pro něj charakteristické, že operuje mimo vědomí, vymyká se vůlí navozené kontrole a je nepřerušitelný. Při vědomém potlačování myšlenek tak právě tyto vyhledává ve snaze dostat je pod kontrolu. Tím je ale zároveň oživuje.
Nejen, že snahy o potlačení nepříjemných myšlenek tak nemívají velikou úspěšnost, ale zdá se, že potlačované obsahy mají tendenci zaplavit mysl s ještě větší naléhavostí. Pokusné osoby z Wegnerova experimentu, které se nejdříve snažily myšlenkám na bílého medvěda vyhnout, pak na něj v „myslící části“ pokusu myslely mnohem víc. Naopak účastníky, kteří nejprve dostali instrukci na medvěda myslet co nejvíc, po chvíli prostě „omrzel“.
Podobné zahlcení pozorovali i další výzkumníci u osob odvykajících kouření, a existují také důkazy o tom, že omezování se v jídle je spolehlivým prediktorem přejídání a následně také nadváhy.
Jak se vyhnout nepříjemným myšlenkám
Víme tedy, že potlačování myšlenek není vhodnou strategií pro jejich zvládání, jak to tedy dělat jinak?
Z toho, co bylo napsáno výše, vyplývá, že jednou z metod vyhnutí se nepříjemným myšlenkám může být paradoxně zahlcení, kdy se jim vystavíme a po čase se jejich intenzita sníží. Tato metoda si ale nezískala velkou oblibu.
Obecně se jako účinná strategie ukazuje odklon záměrného operačního systému myšlení k jiným tématům, tedy odvedení pozornosti od nepříjemných myšlenek tím, že se nahradí jinými.
Pozor ale na odpoutávání pozornosti prací. Platí, že stres a shon snižují obecně schopnost sebekontroly a zároveň zvyšují činnost monitorujícího procesu v myšlení, který může nežádoucí myšlenky přivést zpátky do vědomí, což způsobí další stres a uzavře začarovaný kruh.
Vysokou úspěšnost při snaze uniknout nepříjemným myšlenkám vykazuje také jedna z forem meditace. Je to tzv. meditace všímavosti, kdy je člověk veden k tomu, aby psychické dění, ať je jakékoliv, jenom nezúčastněně pozoroval a nijak nehodnotil. Účinnou strategií je také prosté meditativní cvičení se zaměřením na dech. Když sledujte pomalé střídání výdechu s nádechem, jedná se o výborný způsob odpoutání pozornosti.
Existují také lidé, kteří považují obavy a starosti za prospěšné a chtějí se jimi zabývat, jenom se jim nechtějí věnovat pořád. Pro ně je vhodná metoda Worry time, kdy se vtíravým myšlenkám vyhradí přes den jasně určený prostor a nemají tak tendence vpadnout do myšlení v jinou dobu.
Autorka je studentkou psychologie na Filozofické fakultě MU. Její články naleznete také v internetovém časopisu PsychoLogOn.
