FLORENCE NETWORK

FLORENCE NETWORK je název společnosti sdružující instituce, které vzdělávají všeobecné sestry a porodní asistentky na akademické úrovni (více na www.florence-network.info). Nápad sdružit evropské školy do spolupracující sítě pod názvem Florence Network se zrodil v r. 1995 v Nizozemí (Hanzehogeschool Groningen), kde se od té doby každoročně pořádají intenzivní týdenní mezinárodní vzdělávací kurzy pro studenty i učitele (IP – Intensive programme), jichž se účastní i studující z Katedry ošetřovatelství Lékařské fakulty MU. Hlavními cíli této sítě jsou: zviditelnění ošetřovatelství a porodní asistence v Evropě; zahraniční výměnné stáže studentů a učitelů; porovnávání kurikulí a zvyšování jejich kvality ve vzdělávání v oblasti ošetřovatelství a porodní asistence; spolupráce ve výzkumu v ošetřovatelství a porodní asistenci; rozvoj evropských projektů a intenzivních programů; podporování a realizace závěrů Boloňské smlouvy v Evropě; získání akreditace pro vzdělávání v ošetřovatelství a porodní asistenci v Evropě; využívání programů Sokrates – Erasmus.
Kromě této edukační aktivity se vždy v jedné ze sdružených zemí (Belgie, České republiky, Dánska, Finska, Německa, Řecka, Itálie, Litvy, Holandska, Norska, Portugalska, Slovinska, Španělska, Švédska, Turecka, Velké Británie) – pořádá Annual Meeting.

Letos byl v pořadí již 16. a ve dnech 23.–26. dubna 2008 se konal v Brně. Pořadatelem této celosvětové akce byla Katedra ošetřovatelství LF MU. Účastnilo se jí sto třicet učitelů a studentů  z členských zemí. Jednacím jazykem byla angličtina; dopolední části této odborné konference byly  teoretické a byly připraveny jako logický sled odborných přednášek zaměřených na roli sestry a porodní asistentky. Hlavní motto konference bylo zaměřeno na změnu role sestry a porodní asistentky v moderní zdravotní péči a na zohlednění nutnosti získat odborné znalostí jako nejlepší cesty k rozvoji kompetencí („Nurse and Midwifery role´s changes - knowledge the best  way to the best competencies“). Odpolední program nabízel možnost aktivní účasti na workshopech (např. první pomoc, prevence kouření, komunikační dovednosti, výměna zkušeností studentů se zahraničními stážemi a zkušenosti s účastí na humanitárních misích. Součástí programu konference byl také bohatý společenský program, při němž měli učitelé a studenti možnost předávat si zkušenosti a čerstvé dojmy v neformální atmosféře.

První den konference byl program zaměřen na prezentaci českého ošetřovatelského vzdělávání s ohledem na konkrétní stav na Masarykově univerzitě. Děkan Lékařské fakulty Masarykovy univerzity Prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc. prezentoval záměr rozvoje nelékařských zdravotnických oborů na Masarykově univerzitě. Bc. Nina Müllerová z Ministerstva zdravotnictví České republiky informovala o vývoji reformních změn v ošetřovatelském vzdělávání v České republice a studentky oboru Všeobecná sestra shrnuly milníky vývoje Katedry ošetřovatelství na Masarykově univerzitě se zřetelem na výhody a případné nevýhody studia ošetřovatelství na MU LF. I v dalších dnech vystoupili přední odborníci nejen z Masarykovy univerzity (Prof. MUDr. Hana Kubešová, CSc.; Prof. MUDr. Drahoslava Hrubá, CSc.; Doc. PhDr. Darja Jarošová, Ph.D. aj.). Mezi referujícími na konferenci mimo jiné  vystoupilo také 6 našich studentek, které hovořily o svých zkušenostech z klinických stáží absolvovaných v Aalstu (Belgie), ve Varbergu (Švédsko) a v Bad Krozingenu (Německo), které absolvovaly v rámci programu Erasmus. Studentky pak na svou přednášku navázaly také odpoledním workshopem.  

V pozdějším rozhovoru jsme se zaměřili na základní otázky – jaká pozitiva pro ně znamenala tříměsíční služba pacientům v cizojazyčném prostředí, co jim dělalo největší starosti a zda jim stačilo přibližně 365 euro stipendia na měsíc.
Tereza Procházková byla už na konferenci Florence Network v Edinburgu (2006) a ve Varbergu (2007) a také na stáži v belgickém Aalstu: „Pracovala jsem šest týdnů na gastroenterologickém oddělení a šest týdnů na oddělení hrudní chirurgie po čtyři dny v týdnu. Na obou pracovištích mě přijímali přátelsky – sestry, studenti i moje mentorka. Právě to bylo pro mne velmi důležité, protože kultura a zákony – i ty v nemocnicích – jsou přece jen jiné, např. v Belgii je povolena eutanázie, to byl pro mne úplně nový zážitek“, svěřovala se Terezka. „Také vysoce hodnotím to, že jsem mohla s místními studenty navštěvovat přednášky (byly ve vlámštině) a získala jsem tak nové odborné znalosti i dovednosti. Multikulturní ošetřovatelství, o které u nás usilujeme, je v Aalstu už samozřejmostí.“
„Naučily jsme se samostatnosti, zvláště velmi dobře hospodařit s penězi; vystačily ovšem jen na nocležné (225 euro) a na stravu“, doplnila Jana Vašková. „Výlety po památkách v zemi, kterou jsme samozřejmě chtěly poznat, jsme platily z vlastní kapsy, ale nelitujeme. Navštívily jsme Gent, Brussel, Antwerpy, Amsterodam, Brugge, Ostende i Paříž. Zdokonalily jsme se v cizích jazycích a uvědomily si, jak je to obtížné, být tak dlouho bez rodiny. Za tu samostatnost jsme platily smutkem a stýskáním po domově.“
„Když nám bylo nejhůř, telefonovaly jsme anebo mailovali do Brna naší koordinátorce PhDr. Andree Pokorné, vždycky uměla poradit a potěšit“, připomněla za všechny Petra Skoupá a také prozradila, že za nimi občas přijel někdo z blízkých z domova.
Snad všechny považovaly za největší zápor stesk, ale také si stěžovaly na citelný výpadek ve studiu po návratu domů.
Silvii Dědečkové vadilo, že si musela koupit kolo, což jí značně ztenčilo úspory, ale bez něho by se nedopravila včas do nemocnice, příliš vzdálené od chaty, kde bydlela. Ale to bylo ve Švédsku.
„To je pro nás velmi drahá země“, podotkla. „Právě proto jsem já cestovat po Švédsku nemohla, ale zato jsem v nemocnici na ortopedii, enterologii a hematologii poznala metody i speciální pomůcky, které se u nás zatím nepoužívají, a tak jsem o krok vpředu. Kdybych na stáž neodjela, přišla bych o hodně - o zkušenosti, bezvadné přátelské kontakty, o poznání krásné země. Také mě zaujalo, že ve Švédsku musejí projít uchazeči o povolání sestry nejen náročnými zkouškami, ale i psychotesty, které mají odhalit jejich způsobilost k povolání, které je ve Švédsku považováno za prestižní. Tak by to mělo být i u nás“.
„Já chci ještě dodat k tomu, co už řekly mé kolegyně“, přihlásila se Zdeňka Šamánková, „že nás všechny zaujal přístup lékařů i sester k pacientům a vůbec všechno to, co označujeme jako komunikaci. V Německu se mi také líbila denní práce bez stresu a shonu, přesto byla včasná, přesná a pečlivá. Měla jsem příležitost vyzkoušet si pro mne nové a zajímavé výkony, dokonce mi dovolili sledovat operaci srdce. Kdybych nevyjela na tuto stáž, ani bych nevěděla, kolik mám v sobě odvahy a samostatnosti a že mi nedělá problémy komunikovat s lidmi v cizím jazyce a navazovat přátelství, která trvají. Kdyby mi Erasmus nabídl další příležitost vycestovat v rámci jeho programu, určitě neodmítnu“.

„Takže doporučujeme všem shrnuje rozpravu Hanka Bohátková, „moje zkušenosti z Leuvenu jsou obdobné – nové vědomosti, jazykové dovednosti, orientace v cizím kulturním prostředí, zkušený a ochotný mentor – to přece stojí za tříměsíční uskrovnění a trochu toho stesku po domově. Mezinárodní kontakty a společné řešení odborných problémů, jak nám je nabízí Florence Network a pomáhá nám program Erasmus vytvářejí pro nás aktivizující a motivační prostředí“.

Podotýkáme, že hlavním cílem sdružení je zviditelnění povolání ošetřovatelek a porodních asistentek a zkvalitnění jejich odborné i praktické přípravy na práci v multidisciplinárních a multikulturních rámcích nejen v domácích zdravotnických zařízeních. Sdružení, které usiluje o takto vysokou kvalitu ošetřovatelské péče v Evropě bylo pojmenováno podle Angličanky Florence Nightingalové (1820-1910), která je ve světě známa pod přezdívkou „lady with lamp“ a považována za zakladatelku moderního ošetřovatelství. Přesto, že pocházela z bohaté rodiny, odešla v r. 1853 na výzvu britského ministra války Sidney Herberta s 38 ženami do tureckého Skutaru, kde po dobu trvání krymské války ošetřovala v nejprimitivnějších polních podmínkách raněné vojáky, zajišťovala asi pro 4000 vojáků stravu a pro 10000 vojáků šatstvo. Po návratu do Londýna založila nemocnici St. Thomas Hospital pro vzdělávání sester (r. 1860). A tak první zahájila odbornou přípravu sester, která se dnes stala samozřejmostí.