JAPONSKO: Země, která zbožňuje detaily

Po téměř dvaceti hodinách cesty stojím u velké knihovny plné likérů a miniaturních autíček, jen nepatrnou část zabírá několik zaprášených knih. Překotně se snažím vybavit si načtené rady – nenapichovat nic hůlkami, srkat, nesmrkat, sundávat si boty, měnit boty na záchodě, sprchovat se vsedě, jíst rybu od hlavy. Japonci se řídí miliony pravidel, jejichž neznalost netolerují nikdy a nikomu. Nakonec samozřejmě faux pas udělám – prohlížet si knihovnu či obraz bez vyzvání majitele domu je zakázané. Slabě povzdychnu. Už vím, že moje cesta bude jedno dlouhé nekonečné vzdělávání.

S Mai jsem se seznámila díky Mezinárodnímu studentskému klubu. Ona byla roční výměnná studentka na Masarykově univerzitě, já její tutorka. Jídla jako bramboračka, štrúdl či ryba se stala pravidelnou stravou, kdykoliv k nám přijela. Když mi nabídla měsíční návštěvu u své rodiny, neváhala jsem ani minutu. Nejkrásnějšími obdobími pro návštěvu Japonska jsou jaro, kdy kvetou sakury, a zbarvený podzim. Vybrala jsem si podzimní variantu a v září se vydala na cestu.

Pár dní po příletu už večeřím v tradičním japonském hotelu (ryokan), kam mě rodina Mai pozvala. Po koupeli v místních lázních a úspěšném zápase se zavázáním kimona se cítím uvolněně. Přede mnou je nakupeno zhruba padesát minitalířků, na nichž leží různé japonské dobroty. Celá rodina upřeně sleduje můj obličej. Naštěstí. Kdyby se podívali na hůlky, zpozorovali by lítý boj s kluzkými nudlemi (udon). Po chvilce sáhnu po nejbližší misce. Než si uvědomím, že se na mě šklebí dvě mušle a jedna divná hmota vypadající jak želatinová žula, mířím k jídlu hůlkami. Již není cesty zpět. Pokud se jednou rozhodnu, nemohu již svůj názor změnit. Zhluboka se nadechnu a modlím se, aby se mi obsah mušlí povedl vydolovat co nejrychleji a aby byl dobrý. Oišii, vydechnu s úlevou. Na tváři mých hostitelů se rozlije blažený výraz, kývnou a následně pevně sevřou rty na znamení souhlasu.
Při pohledu na krásně upravený stůl si uvědomuji, že v Japonsku je vše přesné na milimetry. Japonci milují detaily, změny a ze všeho nejraději se řídí ročními obdobími. V létě naleznete snad ve všem zelený čaj, na podzim přichází čas jedlých kaštanů, červených fazolí a dýní, cukrovinky jsou často vyráběné z brambor, ryb či rýže. Ať už jíte cokoliv, můžete si být jistí, že i ta nejsladší věc je ve své podstatě zdravá a vyrobená jen pro jednu sezónu (třeba každý druhý týden je na trhu nový druh piva). Japonci zbožňují extrémy, to je vidět i v jídle: je buď sladké, kyselé či trpké. K tradičnímu zelenému čaji (matcha), který je velice hořký, se běžně jí sladká pasta z červených fazolí. Stejně jako jídlo i móda je plná drobností a sezonních motivů. Na malých ručníčkách, které jsou nutnou součástí každé dámské kabelky, můžeme nalézt typický symbol úplňku – králíka s měsícem. Protože Japonci věří, že móda začíná od nohou, lze v obchodech najít široký výběr vzorovaných punčoch, v nichž by v Evropě ven nevyšla ani pětiletá holčička.

Zážitek na univerzitě v Akitě
Cestování v Japonsku je velmi drahé, ale stojí za to. Ať navštívíte jakékoliv město, buďte si jisti, že nebudete litovat. Jděte na místní tržiště, vstupte do chrámu, kochejte se zahradami a ochutnejte zdejší speciality. Kromě tradičního sushi, nudlí udon a soba určitě doporučuji vyzkoušet mou oblíbenou omeletu tamaro-yaki či omeletu s rýžovou náplní tamago-yaki, polévku miso, kuře tatsuta-age a speciální hovězí shabushabu.

Studenti Masarykovy univerzity mohou studovat v Osace na Kansai Gaidai a Momoyama Gakuin nebo v Akitě na Mezinárodní univerzitě. Na pár dní jsem měla možnost navštívit poslední z nich. Příjemnou atmosféru moderního kampusu podtrhuje nádherná knihovna, komfortní ubytování, velký sportovní areál a zahrada v japonském stylu. Na univerzitě se můžete setkat s odborníky převážně z USA. Přednáška profesora Kennetha Quinonese o jaderném systému Severní Koreje pro mě byla jednou z nejzajímavějších v životě. Možnost slyšet od bývalého amerického diplomata podrobný popis korejsko-amerických jednání se nenaskytne každý den.

Život v Japonsku je protkaný různými rituály, proto jsem se brzy naučila, jak správně stolovat, umývat se, modlit se, napsat svatební přání či kondolenci, co při jaké příležitosti nosit na sobě, jak správně slavit svátky a mnoho dalšího. Všechny tyto věci jsou velmi praktické, jste-li v Japonsku, běda však, když se vrátíte domů. Zkuste při jídle srkat, požádat v české restauraci o hůlky, o čerstvou rybu, o vodu či o zabalení dárku zdarma. Češi se na vás budou dívat, jako kdybyste právě přijeli z jiné planety. Jen vy víte, že ta planeta se jmenuje Japonsko.