Domovem pro Litevce je jazyk

Seriál: V cizím městě na cizí univerzitě
Mám-li se pokusit o bilanci svých životních zkušeností v Česku a akademických příhod na MU, pak to nutně bude srovnávání tří kultur: litevské, české a rakouské. Jsem rodilý Litevec, univerzitu jsem ukončil ve Vilniusu, doktorát ve Vídni a profesně jsem se uplatnil na Masarykově univerzitě.

Můj příchod do České republiky byl nejenže bezproblémový, ale přímo láskyplný: z Vídně jsem šel do Brna za milovanou dívkou, která je nyní už několik let mou milovanou ženou. O zdárný průběh mé integrace se také velkou mírou zasloužili přátelé z univerzity (ať už rodinní známí či studenti), díky kterým jsem rychle objevil oblíbená moravská vína, propadl kouzlu brněnských hospod a naučil jsem se hovorové češtině.

Po několika letech, které jsem prožil v Rakousku, jsem se v Česku cítil jako doma: na pozadí frustrujícího pocitu společenské uzavřenosti
rakouské (či přesněji vídeňské) společnosti jsem vychutnával demokratickou atmosféru na Filozofické fakultě MU plnými doušky. Musím však uznat, že v tomto ohledu asi nejsem reprezentativní cizinec: od začátku jsem měl české rodinné zázemí a ještě před příjezdem jsem se naučil česky. Bez těchto předpokladů by moje integrace byla určitě složitější.

Jsem upřímný patriot filozofické fakulty: Kdyby tuto svobodu chtěl někdo omezit, určitě bych za ni šel do války, píše Vaidas Šeferis. Foto: David Povolný.

Za filozofickou fakultu i do války
V Česku se vlastně necítím jako v cizině, připadá mi spíš, že jsem se přestěhoval do jiného města než do jiné země. Litva a Česká republika jsou si v mnohém podobné: svou (ne)velikostí, historií, smutnou zkušeností s komunistickou diktaturou. Pro mnohé Čechy je však Pobaltí „terra incognita“, bývalé sovětské teritorium kdesi v Rusku, a já jsem tuto šokující nevzdělanost ze začátku nesl velmi těžko. Teď už se tolik nerozčiluji, ale přiznám se, že pravidelná konfrontace s dech beroucí nevědomostí v tomto směru patří k mým nejsmutnějším zážitkům v této zemi.

O to větší radost prožívám na Filozofické fakultě MU, kde jsem potkal spoustu nesmírně vzdělaných lidí, z nichž se postupem času stali moji osobní přátelé. Díky nim se zde podařilo vybudovat zcela nový obor baltistiky (momentálně jsme největší baltistické středisko mimo Litvu). Velkou zásluhu na tom má pružný systém studia na filozofické fakultě, jenž v žádném směru neomezuje invenčnost učitelů. Komu upřímně záleží na chodu oboru, má spoustu možností pro zlepšování výuky, jednotlivých kurzů anebo celkové struktury studijního programu. Je zde možné tvořit svou práci v pravém smyslu slova, nejen ji plnit. Jsem upřímný patriot filozofické fakulty: kdyby tuto svobodu chtěl někdo omezit, určitě bych za ni šel do války.

Byrokracie přibývá, vzdělání ubývá
Práce na MU přináší však i negativní zážitky. Je neuvěřitelné, jak jsou Češi tolerantní k byrokratizaci: vyplňují papír za papírem, nějaké ISy, RIVy, ECTSy, indexy, atributy, docházky, dovolenky a povolenky. Anekdotou je menza se svým pípajícím „supersystémem“ objednávek a nedobrým jídlem. Po zkušenostech s univerzitní ekonomickou agendou pro mne nabyla próza Franze Kafky nového smyslu. Vzdal jsem se naděje, že se to někdy změní: nadprodukce předpisů je zřejmě povahovým rysem české kultury.

Jsem také smutný z toho, že na univerzitu přicházejí čím dál hůře vzdělaní maturanti. Přitom se nejedná o generační pokles IQ: jsou (většinou) nadaní, bystří a inteligentní, jenže jejich průměrné znalosti při nástupu do studia jsou naprosto nedostačující. To je problém základního vzdělání, za nějž univerzita nemůže. Přesto mám své české studenty velmi rád: po překonání prvních dvou semestrů studia většinou intelektuálně vyzrají a práce s nimi se stává inspirativní také pro mne.

Zda mi chybí domov? Ano i ne. Často jezdím do Litvy, spolupracuji s tamní akademickou obcí, píši litevsky. Je sice pravda, že tu nejsou jezera, ale v Litvě neuvidím hory. Nemáte pravou zakysanou smetanu a moc nejíte ryby, ale to se dá dovézt. Domovem pro Litevce je především jazyk. Živý kontakt s litevštinou mi určitě schází. Avšak když slyším své studenty mluvit litevsky, cítím se zde velmi dobře.