Na cestu do Skotska: Pořádné boty a dobrý žaludek

Vydat se studovat češtinu z Brna do Glasgowa se zdá jako podařený žertík, ale kdo to někdy zkusil, ten ví, že to rozhodně stojí za to. Ve Skotsku se totiž učí česky studenti z různých zemí a erasmáci z Česka díky nim mají možnost podívat se na svou zemi jinýma očima.

Sledovat názory zahraničních studentů na češtinu i na celou českou kulturu je docela zábavné. Jeden polský spolužák se nám, holkám z Česka, svěřil, že se jeho psi budou jmenovat Knoflík a Šuflík, protože to jsou nejvtipnější slova, která kdy slyšel. Krom toho přeju každému zažít ten radostný pocit, když angličtí rodilí mluvčí pozorně sledují každé české slovo a snaží se česky odpovídat.

Skotsko není Anglie
I když Skoti studují exotické jazyky (jako např. češtinu), stále zůstávají především Skoty. Jsou to praví vlastenci, hlavně když přijde řeč na vztah s Anglií. Jsou hrdí na svůj fotbal, své tradiční kilty (pánské „sukně“), svůj jazyk (v psané podobě připomíná angličtinu, v mluvené nikoliv) a hlavně svoji přírodu. A právě divoká příroda je to, kvůli čemu se do Skotska jezdí. Je tu ze tří stran moře, množství jezer a vřesovišť, a když se člověk vyškrábe na vrchol kopce, má na všechno fantastický výhled.

Drsné podnebí – drsná strava
Za nespoutanost skotské přírody může z velké části pravé skotské počasí neboli „nice scottish weather“. Například v rámci jednodenního výletu do vrchoviny je při troše štěstí možné zažít všechny druhy místního počasí od úmorného slunce, přes mlhu a déšť až po sněžení. A se skotským počasím se člověk setká nejen na výletě, ale i ve městě, takže pravidlo číslo jedna zní: pořádné boty. Rozvinutím tohoto pravidla získáme ještě pláštěnku nebo deštník (ale ten se nejspíš hned první den zlomí ve větru).
Co naopak skotskou hrdost podrývá přímo u kořenů, je národní kuchyně. Nelze říct, že ve Skotsku nikdo neumí vařit, ale těch, kteří se o to alespoň pokoušejí, není mnoho. Většina lidí obědvá koupené majonézové sendviče a večer ohřívá mražené polotovary. Mezi skotská národní jídla patří veškeré zabijačkové produkty: haggis (něco jako prejt), black pudding (vařená krev s ovesnými vločkami), klobásky, párečky apod.

Na vlastní kůži jsem se s tamní kuchyní setkala v univerzitní menze, kde se jídlo skládalo ze tří složek: hlavního chodu, zeleniny a hranolků nebo rýže. Výsledkem byl například talíř těstovin s omáčkou, hromadou kyselého zelí a k tomu hranolky. Přes prvotní zděšení jsem se rychle přenesla a bizarní kombinace mě postupně začaly docela bavit. Kromě kvalitních nepromokavých bot je tedy pro úspěšný život ve Skotsku nutný také odolný žaludek.

V Glasgowě jako doma
Glasgowská univerzita je obrovský kampus s novogotickou hlavní budovou hodně připomínající literární Nebelvír. Studenti jsou velmi aktivní a scházejí se v nejrůznějších klubech podle svých zájmů. Je tedy docela snadné najít si kamarády s podobným koníčkem. Východoevropská společnost například pořádá znalostní kvízy a musím přiznat, že být z „východní“ Evropy vůbec nezaručuje vítězství. Univerzitní kluby organizují večírky, výlety, soutěže i jazykové kurzy, a dokonce tu funguje i telefonická noční linka pro případ, že student zapomene, kde a kdy zítra začíná zkouška, nebo jen touží si s někým uprostřed noci popovídat.

Delší pobyt v jakékoliv cizí zemi dovolí, na rozdíl od týdenní dovolené, nahlédnout pod povrch tamního života. Glasgow je obklopený překrásnou přírodou, ale samo město je na první pohled ošklivé. Jenže právě tím se liší od mnoha vyštukovaných evropských měst a člověk ho v jeho ošklivosti brzy začne milovat. Má totiž jedinečnou atmosféru bývalého průmyslového centra, z něhož se postupně stává moderní blýskavá metropole. Z cihlových staveb bývalých továren a přístavních doků vzniká luxusní loftové bydlení a vedle něho vyrůstá ladná moderní architektura. Obyvatelé Glasgowa jsou velmi přátelští, přehlížejí případnou pralesní angličtinu zahraničních hostů a snaží se ze všech sil pomoci. A je to hlavně vstřícnost Skotů, co umožňuje cítit se v Glasgowě brzy jako doma.