SERIÁL: V cizím městě na cizí univerzitě
Uplynulý semestr jsem strávil na právnické fakultě jako hostující učitel Fulbrightova stipendia. Masarykova univerzita byla mou první volbou mezi ostatními univerzitami v České republice i Evropě. Důvody byly jednoduché – brněnská právnická fakulta má v zahraničí výbornou pověst, obzvláště v oblasti mé vlastní praxe coby mezinárodního arbitra. Navíc jsem chtěl žít v Brně, které není přeplněno turisty a leží v krásné krajině jižní Moravy, přímo mezi rodišti mých rodičů.
Také děkanka Rozehnalová je váženou odbornicí a rozhodkyní. Práce, kterou dělá pro studenty právnické fakulty, velmi zvyšuje hodnotu vašich titulů.
Po tomto povinném úvodu musím přiznat, že mi chvíli trvalo, než jsem si na život tady zvykl, a podělím se o pár historek typu „hloupý cizinec v cizí zemi“. Mým největším handicapem bylo, že jsem neuměl váš precizní slovanský jazyk. Moje matka mi sice, když jsem byl malý, zpívávala ukolébavky, nicméně fráze „spát můj malý anděl“ nějak nestačí, když si chce člověk objednat pivo. Ve skutečnosti vás to může dostat do zapeklitých situací. Třeba: V Seattlu jsme zvyklí nabídnout své místo v autobuse starším lidem, ale tady jsem se opravdu ztrapnil, když jsem chtěl pustit sednout jednu ženu a neočekávaný rozjezd vozu způsobil, že jsem přistál přímo na ní. To se sice stává, ale podstatně jsem situaci zhoršil, když jsem se snažil vzpomenout si na českou frázi pro „please excuse me“ a místo toho jí řekl „Prosím, kde je záchod?“. Zdá se, že mě to bude stát ještě hodně práce, než se naučím mluvit vaším jazykem.
Překvapení – příjemná i šokující
Často se mě lidé ptají na mé nejvýraznější zážitky odtud – věci, které mě překvapily nebo šokovaly. No, snažím se třeba pochopit, jaký smysl má velikonoční pomlázka. Ale každý ať si zamete nejprve před vlastním prahem – Spojené státy mají také své specifické tradice. Snažím se též najít rozumné vysvětlení existence velikonočního zajíčka nebo roztleskávaček fotbalového týmu Dallas Cowboys. Co mám moc rád, jsou zdvořilostní fráze jako „dobrý den“, když zdravím, a „na shledanou“ pro rozloučení. Byl jsem překvapený, když jsem viděl všechnu tu pizzu s kečupem, a zmatený, když jsem burákové máslo našel v supermarketu jenom v sekci pro gurmány. Také jsem vždycky unesený tím, jak rychle tady lidé dokážou chodit a jak tiší dokážou být v tramvajích, zatímco nenápadně pokukují jeden po druhém. Přišel jsem na to, že se docela hodí vybavit se tmavými slunečními brýlemi. Protože jsem velký milovník zvířat, oceňuji na Češích také to, že mají rádi své psy, a kdo by to byl řekl, i své škodovky, přestože tady stojí mnohem víc než v Německu.
Rozdíly ve vzdělávacích systémech
Co se týče rozdílů v systému vzdělávání, překvapil mě počet kurzů, na které studenti každý semestr chodí. Nechápu, jak se to dá zvládat. Ve Státech mají studenti právnických škol (říkáme jim spíše právnické školy než právnické fakulty) zpravidla pět přednášek za semestr, každou z nich navštěvují dvakrát týdně. Také u nás existuje tradice sokratovské vyučovací metody, která spočívá v tom, že studenti často v hodině mluví více než profesor. Zdá se ovšem, že evropská tradice jednosměrné výuky už se pomalu mění. Myslím, že studenti si tak odnesou z hodiny více a vynaloží více úsilí, když vědí, že mohou být kdykoli dotázáni, aby vysvětlili nějaký princip nebo stručně vystihli podstatu případu.
Když už mluvíme o úsilí, myslím, že je skvělé, že jsou zde školy podporované a studenti neabsolvují s průměrným dluhem sto tisíc dolarů jako ti v Americe. Jediná výhoda vysokých poplatků právnických škol je, že vás motivují k tomu, abyste si vážili peněz, a že poctivě navštěvujete hodiny, které jste si tak draze zaplatili. Absence se tady zdají velmi rozšířené, ačkoli to mohlo být jen mnou a tím, že jsem studenty nudil k smrti. Ale vím, že kvalita vaší školy je tak dobrá jako kterékoli, kterou jsem kdy navštívil nebo na níž jsem učil. Ti nejlepší studenti by excelovali v kterékoli americké právnické škole, tak jako by ti, kteří nechodí do školy nebo nestudují, propadali.
Rád bych také poděkoval děkance Rozehnalové za inspiraci a její velkorysost; Jiřímu Valdhansovi za dobré rady a přátelství; doktorandce Tereze Kyselovské za neocenitelné rady, jak přežít; Věře Redrupové za to, že mi našla nádherné bydlení; profesoru Vladimíru Týčovi za jeho nádherný český smysl pro humor a studentům za trpělivost a pochopení. Byla to úžasná zkušenost a doufám, že se jednou vrátím.
For English version go to this page.
Právnická fakulta MU
