Tam, kde se student řekne opiskelija

Na jaře minulého roku jsem dostala šanci. Naučit se anglicky, najít si kamarády z celé (nejen) Evropy, poznat cizí kulturu i sama sebe. Na svůj Erasmus jsem odjela letos v lednu do Tampere. Nebudu sobec, protože jsem mohla vyrazit do světa především díky univerzitě, a podělím se o highlights ze země tisíce jezer. Někdo mi sice říkal, že by si Finsko nikdy nevybral, protože je nudné. Jak ale může někdo urazit zemi tak rozdílnou přívlastkem nudná?

První dojem, vzhledem k tomu, že jsem přijela pátého ledna, byl vskutku studený. Teplota –23 °C o dobrých deset stupňů předčila to, čemu u nás na jihu Moravy říkáme výjimečná zima. Vzduch tak ostrý, že mi vyrazil dech. A vzápětí mi vyrazil dech další aspekt, vysoké ceny. Navíc jsem měla problémy s porozuměním, za co že mám vydávat to neskutečné množství eur, protože finština opravdu moc intuitivní není. Přesto mě ta země od začátku uchvátila. Asi měsíc v kuse jsem žasla, než jsem si uvědomila, že to už nejsou jen růžové brýle, ale že tu zemi miluju celým srdcem.

Ve Finsku jsem zjistila, že spousta věcí může fungovat, když lidi jenom trochu chtějí. Nezáleží na tom, jestli jde o nehlídané placení vstupného na rozhlednu, táboření v národním parku nebo odkládání kabátů na věšáky na školní chodbě. Finové si důvěřují a mají proč. Tam byste o zapomenutý foťák přišli tak často, jako by u nás ta stejná věc vydržela na svém místě déle než pět minut. To se ale o Seveřanech říká, že jsou poctiví, ne? A taky uzavření a studení. S tou uzavřeností (nebo spíš stydlivostí) souhlasím, se studeností ani ne. Ve skutečnosti jsou moc milí a mohli by se roztrhat, pokud někdo potřebuje pomoct. Sice trvá trochu delší dobu, než se jim dostanete tak blízko, abyste to poznali sami. Zato si můžete být jistí, že kamarádství s Finem znamená víc než rychlopřátelství s kdekterým jiným Evropanem. A vlastně existují dvě výjimky, kdy se ani oni nestydí – v sauně a když se napijí. Co víc, opilý Fin je jako skok z extrému do extrému. Z extrémně stydlivého do extrémně družného.
Jak studují Finové?
Ve škole se styl vyučování předmětů pro exchange studenty od toho českého dost lišil, ale mám podezření, že od běžného finského taky. Ve zkratce – dost prezentací, práce v týmu, ale taky rozprava nad řeckou krizí v sauně. Známkuje se přesně opačně jako v Česku – když dostanete pětku, můžete jít slavit (pokud máte dost peněz na předražené finské pivo mrzké chuti), ale s jedničkou ještě projdete. Semestr měl dvě periody a některé předměty trvaly právě jednu periodu, takže pokud se někdo sám sobě netrefil do vkusu, nemusel se trápit půl roku. Zkoušky probíhají tak nějak za pochodu po domluvě s učitelem. Jinak školní budova byla moc příjemná, moderní a se spoustou relaxačních zón (a každá v jiném stylu). Celkově v designu interiéru mají Finové hodně navrch, o čemž mě přesvědčila jak řadová hospoda, tak třeba zdravotnické centrum. V čem ale máme navrch my, je jednoznačně is.muni.cz. Jejich Winhaville bych vlastně raději informačním systémem nenazývala, neboť by se toto slovní spojení mohlo právem cítit dotčeno.

Když jsem jela domů na přijímačky na FSS, nechtělo se mi ani trochu a moji nejbližší kamarádi to samozřejmě poznali. S dobrým úmyslem najít nějaké pozitivum na cestě do ČR se mě zeptali, na co se těším. Odpověď byla jednoduchá: „Až se vrátím zpátky.“ A zvlášť po setkání s pracovníky českých služeb jsem se opravdu nemohla dočkat návratu do „normální země“. Jediné, co jsem slyšela od prodavačky v místní samoobsluze, byla cena. Poděkovat a pozdravit jsem musela sama. Úřednice na obecním úřadě taky nebyla vzorem přirozeně příjemného chování. Dobře, možná jsem jenom nešťastně narazila na dva nic moc reprezentanty v jeden den, ale ve Finsku jsem nepotkala někoho takového za celou dobu. A teď otázka, kde je asi problém…

Ale ani ve Finsku není všechno dokonalé. Kromě slunce v zimě a tmy v létě jim chybí ještě jedna úplně obyčejná věc. Normální chleba. Finové pečou několik nasládlých variací na tousťák, zdravě vypadající celozrnné pečivo nebo cosi, co po chuti i konzistenci připomíná slisované piliny. To, že nejen chlebem živ je člověk, tam platí dvojnásob. Jinak by asi dávno umřeli hladem.
Co vyzkoušet ve Finsku

Pokud ale někdy pojedete do Finska, určitě byste měli zkusit Fazer čokoládu a jejich speciální koblihy – munkki, které na rozdíl od chleba umějí skvěle. A nesmíte zapomenout na finskou saunu, ideálně s koupáním v zamrzlém jezeře, s trochou štěstí pozorování polární záře v Laponsku, a pokud chcete přijít o předsudky, že jsou Finové suchaři, tak vřele doporučuju procházku po Helsinkách v sobotu nad ránem. A hlavně, pokud vám zůstane trochu místa v kufru, vezměte mě prosím s sebou…