Zástupci MU navštívili univerzity v Maroku

Všechno začalo téměř přede dvěma lety, když Compostela Group of Universities podala přihlášku na projekt v rámci programu Evropské unie Tempus Med, který má rozvíjet vztahy se zeměmi středomořské oblasti. Tohoto projektu se účastnily čtyři evropské univerzity včetně MU. Cílem bylo pomoci marockým univerzitám rozšířit jejich mezinárodní vazby – konkrétně pomoci založit a provozovat jejich vlastní oddělení zahraničních vztahů.

Projekt je organizován formou deseti třídenních seminářů, které se konají vždy jednou měsíčně s přestávkami pouze v létě a během měsíce Ramadánu. Ve dnech od 24. do 26. listopadu přišla řada na Masarykovu univerzitu; našich osm devadesátiminutových setkání bylo věnováno tématům, jako je podpora vnější a vnitřní mobility, práce se zahraničními studenty a učiteli, mezinárodně zaměřené/propojené programy a mezinárodní smlouvy. Náš „hands on“ přístup byl založen na minimu nebo úplné absenci teorie. Zaměřili jsme se na příklady „nejlepší praxe“ z úspěšných zahraničních oddělení, založených na naší zkušenosti z Centra zahraničních studií v Brně, které za pět let své existence zaznamenalo obrovský nárůst vztahů, programů, projektů a mobility studentů a učitelů.

Místem konání tohoto osmého semináře byla univerzita Mohammed V – Souissi, která se nachází v rozsáhlém kampusu v předměstské části Rabatu. Různá oddělení a kanceláře jsou zde situovány v nízkých jedno nebo dvoupodlažních budovách – leskle bílých, podobně jako téměř všechny budovy ve městě, což odráží jak francouzské modernistické dědictví, tak tradiční místní motivy. Elegantní nová budova rektorátu je zvláště zdařilou směsí moderní a tradiční muslimské architektury. Díky velkému množství exotických stromů, keřů a trávníků má kampus atmosféru příjemného parku.

Atmosféra semináře byla uvolněná a neformální. V žádném případě se nejednalo o jednosměrnou komunikaci – dvacet tři účastníků našeho semináře nám kladlo mnoho dotazů. Sami přitom odpovídali na naše otázky ohledně podmínek na jejich univerzitách. Přestože návrh seminářů počítal s tím, že budou probíhat v angličtině, většina marockých účastníků mluvila spíše francouzsky. Protože moje mluvená francouzština má svá omezení, hovořil jsem anglicky. Jan Pavlík někdy používal angličtinu, někdy francouzštinu. Prakticky všichni Maročané používali francouzštinu, na kterou jsem zpravidla odpovídal anglicky a Jan francouzsky. Jako Kanaďan jsem se v tomto jazykovém mixu cítil naprosto doma!

Ale samozřejmě ne docela. Všechna označení na této univerzitě byla skutečně dvojjazyčná – ale v tomto případě francouzsky a arabsky. Také přítomnost účastnic oblečených ve všem od tradičních marockých šatů přes západní oděv, ale se závojem, až po běžné evropské oblečení, byla připomínkou, že jsme skutečně v zemi s odlišnou kulturou a tradicí – nebo spíše s mnoha kulturami a tradicemi. Pravděpodobně největším překvapením pro mě bylo, s jak neobyčejnou různorodostí se lze v této zemi setkat, ta bohatá komplexita jejího dědictví. Je to zřejmé ze samotných obyvatel – Arabů, Berberů, afrických černochů, Evropanů – jejich zvyků, jídla, obchodů a bazarů, rozložení města, směsi jazyků. Maroko je zjevně arabská a africká země, je však zároveň silně ovlivněna stoletími kontaktů s Evropou, něco co nám bylo silně připomenuto v čase desátého výročí „barcelonského procesu“, souboru politických, ekonomických a společenských opatření mezi EU a zeměmi středomořské oblasti.

„Evropskost“ Maroka je samozřejmě viditelná na jeho univerzitách. Většina výuky na univerzitách probíhá ve francouzštině (arabština je omezena na oblasti jako literatura a historie, právo a další specificky arabské obory). Přestože tyto univerzity tradičně následovaly francouzský model, mnohé z nich rychle reagovaly na boloňský proces a přešly na třístupňový systém BA, MA, PhD – určitě rychleji než univerzity v mnoha evropských zemích. Například na Mohammed V – Souissi je tato změna pozoruhodná: první rok nového bakalářského programu je velice obecný, umožňuje studentům seznámit se s univerzitou a její výukou, takže si mohou poučeněji vybrat svůj konečný obor studia. V tom jim pomáhají zaměstnanci v nově založeném recepčním centru univerzity. Zde se koncentrují celé série služeb pro studenty – orientace pro nové studenty, poradenství ve výběru kurzů, kariérní poradenství, přístup k informacím o pracovních nabídkách, psychologická pomoc. Služby, z nichž některé nám na Masarykově univerzitě stále schází.

Přestože, doufám, nemám předsudky, neznamená to, že nemám určitá očekávání, a musím připustit, že tak moderní „západní“, na studenta orientovaný přístup nebyl tím, co bych v Maroku čekal. Rovněž jsem nečekal, že se setkám s něčím jako univerzita Al Akhaway. Byla založena před deseti lety v Ifrane, městě položeném v pohoří Atlas. Jedná se o malou soukromou instituci založenou na modelu americké college. Kromě programu arabského jazyka probíhá vše v angličtině – výuka, studium i administrativa. Ještě větším překvapením pro mě bylo zjištění, že v marockém univerzitním systému není prakticky možné získat práci, pokud jste nestudoval v zahraničí. Učitelé, se kterými jsem se setkal, získali své doktoráty ve Francii, Británii, Španělsku, USA, Kanadě… Všichni strávili mnoho let v zahraničí, mluvili plynule alespoň třemi jazyky, mnozí dokonce více. Přemýšlel jsem, kolik evropských zemí by se mohlo pochlubit tak zkušeným a sofistikovaným akademickým sborem.

Tento seminář rozhodně neznamená konec vztahu Masarykovy univerzity a Maroka. Příští rok v rámci projektu Tempus Med přijede na měsíc do Brna pracovník zahraničního oddělení jedné marocké univerzity, aby sledoval a zapojil se do každodenní práce na CZS. Bude tak moci v praxi porozumět, jak funguje zahraniční oddělení. Navíc doufáme v navázaní dalších vztahů s jednou či dvěma marockými univerzitami a v zahájení výměn studentů a učitelů. Přinese to jednak nové příležitosti pro naše studenty a učitele a jednak to obohatí milieu na Masarykově univerzitě. Snad se naši maročtí kolegové budou v Brně cítit jako doma; přestože tu není tak multikulturní atmosféra jako v jejich vlastní zemi, alespoň budou v prvním – a zatím stále jediném – českém městě, které se může pochlubit mešitou.