Můj pobyt v New Orleans

Před třemi a půl lety jsem byla zapsaná na Filozofické fakultě MU, obor angličtina a muzikologie. Přestože jsem vždy chtěla poznat život ve Spojených státech zblízka, neměla jsem dost odvahy vypravit se sama přes oceán. Nabídka MU na jednosemestrální výměnný pobyt na Univerzitě v New Orleans (UNO) přišla jako na zavolanou. Na webových stránkách jsem si našla, že univerzita má kromě katedry anglistiky a hudby i „African-American studies“ program a „gospel choir“. Americké studie i hudba byly mojí vášní odmalička, a protože vím, že New Orleans se přezdívá „kolébka jazzu“, vystupovala jsem na letišti v NOLA (jak se v celé Louisianě New Orleans přezdívá) plná očekávání.

Jako muzikantka a zpěvačka jsem měla štěstí, že jsem na místní katedře jazzu narazila na profesionální hudebníky, kteří jsou nejen mistry ve svém oboru, ale také pečlivými a starostlivými učiteli. Díky lidem jako Leah Chase a Ed Petersen se mi podařilo za poslední dva roky získat zkušenosti na místní jazzové scéně, které bych v České republice jen těžko sháněla. (Komu se taky jen tak poštěstí vystupovat s Ellisem Marsalisem, jedním z nejslavnějších pianistů moderního jazzu?) Další z věcí, které se pro mě změnily pobytem na UNO, je moje kapela v Brně. Studium jazzu v neworleanské kolébce mi dalo dost odvahy pustit se do tohoto nelehkého stylu a propagovat ho v Brně. Může to znít šíleně, ale jezdím dvakrát za rok do Brna a vždy máme pár vystoupení v České republice.

Místní katedra anglistiky se velmi podobá katedře anglistiky na FF MU s tím rozdílem, že na UNO je větší výběr kurzů. Jsou tu kurzy americké i britské literatury, lingvistika a zaměření, kterému se říká „rhetoric and composition“. Místní studenti musí složit závěrečné zkoušky ze dvou zaměření, která si vyberou, přičemž diplomová práce není povinná. Já ji přesto dělám. Před čtyřmi lety na FF MU by mě ani nenapadlo, že budu dělat diplomovou práci z lingvistiky. Přístup k tomuto oboru je tu poněkud jiný než na FF MU, řekla bych, že víc prakticky orientovaný. Moje hlavní profesorka, Dr. Konopasky, vystudovala lingvistiku a slovanská studia na Princetonu a vlastně to byla ona, kdo mi pomohl najít téma práce: analýzu diskurzu ženy v jazzu.

Podařilo se mi zde také získat typ stipendia, kterému se říká „graduate assistantship.“ Univerzita platí školné plus měsíční honorář za práci na poloviční úvazek. Dva roky jsem pracovala na místním rektorátu a doufám, že se mi tak aspoň částečně podařilo splatit to, co pro mě UNO udělala. Týden před hurikánem Katrina jsem se přesunula na katedru anglistiky, kde od té doby učím kurz místního akademického psaní. Američtí studenti (alespoň zde) z valné většiny neumí psát. Je to údajně tím, že státní školství v Louisianě je málo dotované – hlavně v chudinských oblastech – a gymnazijní učitelé často sami nevědí, jak se správně vyjádřit, natož aby byli schopni něco naučit.

Po Katrině to bylo chvíli velmi zvláštní. UNO se dočasně přesunula do hlavního města Lousiany Baton Rouge, kam jsem byla shodou okolností evakuována, takže jsem měla možnost pomáhat UNO v „pokatrinovském“ shonu. („Pokatrinovský“ je tu teď populární termín, anglicky „post-Katrina“ – věřím, že se jednou stane součástí anglického slovníku…) Většina kurzů se odehrávala přes internet a UNO vyhlásila projekt „Katrina Narratives,“ v jehož rámci chce shromáždit co nejvíce osobních příběhů lidí, kteří prožili (a přežili) tuto katastrofu. Minulý týden nám s dvoutýdenním zpožděním začal jarní semestr, protože bylo potřeba nejprve vydrhnout a vydezinfikovat studentské koleje, aby se měli studenti kam vrátit. Půl roku po Katrině je oblast na jih, jihozápad a jihovýchod od univerzity stále zdevastovaná. Lidi projíždějí po silnicích bez dopravních světel, kolem lodí na chodnících a kolem objektů, ze kterých trčí velké vyschlé kmeny místních „southern oaks“ a které připomínají domy jen vzdáleně…