Od roku 2002 udělilo Centrum zahraničních studií sedm ročních stipendií studentům MU, kteří se účastnili pobytů na partnerské univerzitě PUC-Rio nebo vyjeli na jiné brazilské univerzity jako „free movers“. O své zkušenosti a dojmy z těchto pobytů se s námi podělily studentky pátého ročníku portugalského jazyka a literatury na Filozofické fakultě. Martina Poláková se právě vrátila z Universidade Federal de Santa Catarina a Romana Kozderková tráví poslední dny na Universidade Federal de Bahia v Salvadoru. Proč jste se rozhodly pro studium v Brazílii a podle jakých kritérií jste si vybíraly univerzity?
MP: Protože studuji portugalštinu, mám už zkušenost ze stáží v Portugalsku a chtěla jsem obohatit svoje znalosti o brazilskou variantu jazyka a svoje zkušenosti o poznání nové mentality a kultury. Výběr univerzity byl podmíněný přístupnými kontakty, které měla k dispozici domovská katedra, a byrokratickou agilností oslovených univerzit.
RK: Brazílie je snem snad pro každého. Popravdě řečeno, nevybírala jsem si ani tak univerzitu jako místo, které by bylo jiné – neevropské a slunečné. Salvador, kam jsem nakonec jela, je centrem afro-brazilské kultury, což je pro mě na Brazílii jeden z nejzajímavějších aspektů.
Jak hodnotíte pobyt na brazilských univerzitách?
MP: Velmi pozitivně, takřka po všech stránkách. Setkala jsem se s nesmírnou ochotou administrativních orgánů i samotných profesorů. Přátelský přístup a otevřená atmosféra mě nepřestávaly překvapovat.
RK: Kladně hodnotím, že komunikace mezi profesorem a studentem je otevřenější a četnější, studenti se nebojí ptát, diskutují, i když většina hovorů končí rasovou otázkou, na kterou jsem si vypěstovala alergii. Na hodinách se pracuje téměř vždy na základě domácí četby textů, takže se jde přímo k věci. Negativně jsem byla překvapena postojem některých profesorů, kteří své – ať už osobní nebo profesní – negativní vztahy s ostatními profesory přenášejí na studenty a odpírají jim spolupráci. Nevím, jestli je to velkou konkurencí a obavou ze ztráty zaměstnání, každopádně se někteří chovají neprofesionálně a vytváří to pochyby o jejich schopnostech a znalostech.
MP: Velmi pozitivně, takřka po všech stránkách. Setkala jsem se s nesmírnou ochotou administrativních orgánů i samotných profesorů. Přátelský přístup a otevřená atmosféra mě nepřestávaly překvapovat.
RK: Kladně hodnotím, že komunikace mezi profesorem a studentem je otevřenější a četnější, studenti se nebojí ptát, diskutují, i když většina hovorů končí rasovou otázkou, na kterou jsem si vypěstovala alergii. Na hodinách se pracuje téměř vždy na základě domácí četby textů, takže se jde přímo k věci. Negativně jsem byla překvapena postojem některých profesorů, kteří své – ať už osobní nebo profesní – negativní vztahy s ostatními profesory přenášejí na studenty a odpírají jim spolupráci. Nevím, jestli je to velkou konkurencí a obavou ze ztráty zaměstnání, každopádně se někteří chovají neprofesionálně a vytváří to pochyby o jejich schopnostech a znalostech.
"Přátelský přístup a otevřená atmosféra mě nepřestávaly překvapovat," zhodnotila atmosféru na univerzitě v Santa Catarině v Brazílii studentka FF Martina Poláková. Foto: Martina Poláková.
Co vás na studiu v Brazílii nejvíce překvapilo?
MP: Nejvíc mě překvapila několik měsíců trvající stávka federálních univerzit, jejíž nepřehledný průběh, motivy a nejednotnost účastníků jsem vnímala jako odraz celkové politické atmosféry, malinko banánově-chaotické.
RK: Studovat na Federální univerzitě v Salvadoru není nejlehčí. Univerzita se neustále potýká se stávkami profesorů i ostatních zaměstnanců. Jedna taková stávka nás zastihla minulý semestr. Přednášky sice probíhaly, ale veškeré univerzitní knihovny byly zavřeny téměř celý semestr. Brazilské školství se potýká s velkými finančními problémy a zvlášť na severovýchod proudí málo financí, což je znát například na stavu knihoven, který je poměrně zoufalý.
MP: Nejvíc mě překvapila několik měsíců trvající stávka federálních univerzit, jejíž nepřehledný průběh, motivy a nejednotnost účastníků jsem vnímala jako odraz celkové politické atmosféry, malinko banánově-chaotické.
RK: Studovat na Federální univerzitě v Salvadoru není nejlehčí. Univerzita se neustále potýká se stávkami profesorů i ostatních zaměstnanců. Jedna taková stávka nás zastihla minulý semestr. Přednášky sice probíhaly, ale veškeré univerzitní knihovny byly zavřeny téměř celý semestr. Brazilské školství se potýká s velkými finančními problémy a zvlášť na severovýchod proudí málo financí, což je znát například na stavu knihoven, který je poměrně zoufalý.
Jaký byl návrat na MU?
MP: Návrat byl samozřejmě trochu traumatický, ale nejen návrat na MU. Zatím jsem v procesu zařizování administrativních a studijných záležitostí, což nikdy nepatřilo k mým oblíbeným způsobům trávení času.
RK: Očekávám, že bude fungovat knihovna a že nebudu muset bojovat o každou knihu. Že znovu poznám, co je to organizace, že budou lidé znát svoji práci. Rozhodně ocením jistotu, že nehrozí stávka každou chvíli.
Pomohl vám tento pobyt při rozhodování o dalším směřování po ukončení studia?
MP: Ano. Rozhodně se cítím jistější, pokud jde o jazyk i o vztah k Brazílii. Velmi ráda bych spojila svoji práci s touto zemí.
Filip Franek,
Centrum zahraničních studií
Centrum zahraničních studií
