Česká republika je země šťastných lidí, říká v rozhovoru běloruská studentka Olga Smolianko, jedna z účastnic Zimní školy MU.
Co vám Zimní škola MU přinesla?
Bylo toho víc, ale nejvíce si asi cením poznání, že Česká republika mnoho let po revoluci ještě stále řeší zásadní problémy – například důchodovou reformu, byrokratizaci státní správy a další. Jste úspěšná země, máte patnáct, možná dvacet pět let náskok před Běloruskem, ale závažné problémy musíte řešit. Teď je mi jasné, že po zásadních změnách v Bělorusku nás nečeká vítězství, ale mnohaletá práce.
Může vám Zimní škola pomoci v další práci?
To je velmi těžká otázka. Velmi si vážím kontaktů na vydavatele Britských listů Jana Čulíka a šéfredaktora Listů Václava Žáka, se kterými jsem se prostřednictvím vaší školy seznámila. S nimi budu určitě do budoucna spolupracovat. Hodně jsem si odnesla také z pracovního workshopu o společných projektech – myslím, že studentská spolupráce mezi Českou republikou a Běloruskem je nejen možná, ale i velmi užitečná. Vše ostatní využiji spíše v dlouhodobém horizontu.
Vidíte nějaké rozdíly mezi školstvím v České republice a v Bělorusku?
Samozřejmě. Na Zimní škole bylo možné prezentovat diametrálně odlišné názory na problémy jako ekonomika, politika, věda. Diskutující se často neshodli, ale debata byla intelektuálně velmi přitažlivá. V Bělorusku se shodnout musíte, a to na jediném výkladu, takže každá debata je nutně plytká a plochá. U nás jsou to pouze pseudodebaty. Vy si to už ani neuvědomujete, ale každý spor u vás probíhá na pozadí svobodné diskuse, a to je skvělé samo o sobě.
Kdo byl podle vás nejlepším přednášejícím?
Luděk Niedermayer v bloku ekonomická transformace a Petr Pithart v bloku občanská společnost. Oba dva – i když každý jiným způsobem – skvěle obhajovali svůj názor na současný stav české společnosti.
A co si myslíte o České republice?
Myslím, že Česká republika je země šťastných lidí. Zvítězili jste nad diktaturou, jste svobodní, mladí lidé mají u vás báječné příležitosti se realizovat. Jen jsem někdy měla pocit, že mnohého z toho, co máte, si už ani neumíte vážit. A máte krásnou architekturu. Minsk je obrovský, ale Praha je krásná.
