Češi patří mezi rekordmany, co do počtu obézních lidí v populaci. Bojovat s obezitou a problémy s tím spojenými pomáhá svým pacientům také diabetoložka a obezitoložka Dita Pichlerová. Sama má se snižováním nadváhy zkušenosti, které shrnula i v knize o hubnutí a udržení si váhy.
„Vlastně mě k jejímu napsání tak trochu přiměli pacienti, kteří se chtěli objednávat k té doktorce, co bývala tlustá. Mysleli si, že jim budu víc rozumět, když jsem si tím také prošla. V knize jsou tedy tipy a finty, jak se zbavit nadbytečných kil a jak si udržet váhu, a také můj osobní příběh. Chtěla jsem je inspirovat tím, že když jsem to zvládla já, zvládnout to také,“ přiblížila svou knihu absolventka lékařské fakulty s tím, že je určena hlavně ženám.
Pochopení pro své pacienty určitě má. Jak říká, je moravské děvče a geny se nezapřou. Vždycky prý bývala baculatá a ráda jedla, a přestože ráda a dost sportuje, váhu si musí stále hlídat.
„Nejvíc, přes sto kilo, jsem vážila po druhém těhotenství, což byla katastrofa pro mě jako pro ženu i jako lékařku. Obézní diabetolog nedělá na pacienty nejlepší dojem. Nedařilo se mi ale nadbytečných kilogramů zbavit a musela jsem hodně bojovat. Nakonec se mi podařilo během tří let zhubnout asi třicet kilo a stále mě stojí velké úsilí si váhu udržet,“ podotkla Pichlerová.
Dobré jídlo má ráda, a i když přestala jíst celou řadu oblíbených lahůdek, nevyškrtla je z jídelníčku úplně. „To by přece znamenalo, že už si po zbytek života nic neužijete. To bych nevydržela a ani většina lidí, kteří mají s váhou problémy. Někdy si tedy dopřeju sladké nebo třeba chlebíček nebo si ugriluju špekáček, ale znamená to, že pokud chci štíhlou postavu udržet, musím si ručičku váhy neustále úzkostlivě hlídat, a jak ukáže o kilo dvě víc, musím být na sebe zase chvíli přísnější,“ popisuje obezitoložka. Lidé se sklony k nadváze s ní zkrátka musí bojovat pořád.
Celé téma hodně souvisí s lidskou psychikou, a proto si letos dodělává doktorát z psychologie. Doufá, že jí to pomůže v práci s pacienty. „Lidé s nadváhou mají určité povahové rysy, třeba nadšení pro jídlo. Psychika je ale zásadní především u redukce váhy. Hubnutí prostě začíná a končí v hlavě. Mám pacienty, kteří mají obrovské znalosti toho, jak si hlídat kila, ale z nějakého důvodu je na sebe neaplikují.“
Prošla si tím také ona, zpočátku snahy o hubnutí odkládala a pak zase zkoušela radikální přístup, aby měla co nejrychlejší výsledky. Nakonec se přihlásila na kurzy hubnutí, které jí pomohly. S nadváhou bojovala především razantní změnou jídelníčku. Zafungovala pravidelná strava, přestala také jíst večer nebo u televize.
S rostoucím věkem je boj proti nadbytečným kilům stále náročnější, rozhodně se proto vyplatí do něj jít co nejdřív. Pichlerová navíc zdůrazňuje, že už snížení váhy o deset procent výrazně zlepší zdravotní stav člověka. „Po shození deseti procent váhy začne lépe fungovat metabolismus, zlepší se hodnota cholesterolu, snižuje se hladina cukru, člověk se lépe pohybuje. Menší cíle jsou důležité také z hlediska motivace. Když do ordinace přijde člověk se 140 kilogramy, pro začátek se domluvíme, že shodí 14 kilo. Když se mu to podaří, cítí se subjektivně lépe a má chuť pokračovat.“
Pomáhat pacientům ji hodně baví, medicína přitom nebyla vždycky její jasná volba. Na gymnáziu ji bavily humanitní i přírodovědné předměty a při vyplňování přihlášky na vysokou se rozhodovala, zda nejít raději na práva. „Obojí mě hrozně lákalo, medicína nakonec zvítězila, protože jsem v ní viděla větší možnost pomáhat lidem,“ říká dnes.
Výběru nelitovala, vše ji na studiu zajímalo a zvládala to přesto, že ve druhém ročníku se jí narodila dcera. „Musela jsem napřít všechny síly, a když jsem udělala zkoušku z patologie, brala jsem to jako znamení, že mám ve studiu pokračovat. Mateřství mi ale pomohlo třeba v tom, že jsem se přestala před zkouškami stresovat a měla jsem díky tomu dokonce lepší známky. Dcera byla důležitější a školu jsem tak brala s větším nadhledem,“ přiblížila svůj studentský život.
Kvůli dítěti ji to po studiích táhlo ke gynekologii nebo porodnictví. Když se ale po absolutoriu odstěhovala za manželem do Prahy, neměla na podobné místo štěstí. Nakonec našla inzerát na místo na diabetologii v Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM), kam se dostala, a práce hodně propojená s výzkumem se jí zalíbila. Po atestaci z institutu odešla a začala se věnovat klinické praxi v diabetologii a obezitologii.
„Hodně se zabývám takzvanou bariatrickou chirurgií, což jsou různé zákroky na trávicím traktu od žaludku po střeva. Vyřazením části trávicího ústrojí z činnosti totiž dokážeme nejen snížit váhu obézních pacientů, ale především výrazně zlepšit jejich zdravotní stav. Například upravit cukrovku, vysoký tlak, cholesterol i výskyt zhoubných nádorů,“ popsala Pichlerová.
Práce určitě nemá málo, v České republice má nadváhu či je obézních 56 procent obyvatel, což nás řadí na první příčky v Evropě. I když u dospělých se nárůst zastavil, dětská obezita dramaticky narůstá. Roli v tom hrají špatné stravovací návyky a málo pohybu.
„Kroužky na dorovnání nedostatečného pohybu nestačí, hodin tělocviku je málo a také se po revoluci výrazně zvedla nabídka všemožných čokolád a dalších sladkých lákadel. Přestože se ale stát různě snaží například omezovat nabídku ve školních automatech na občerstvení nebo přidávat hodiny tělocviku, nejdůležitější je v tomto směru rodina,“ upozorňuje lékařka.
Ze své praxe zná řadu případů, kdy obézní rodiče přivedou do ordinace obézní dítě a chtějí, aby ho lékař „opravil“. Vlastní problémy s váhou, a tedy případné genetické predispozice či špatné návyky v rodině přitom často příliš nevnímají.
