Cenu Wernera von Siemense uděluje společnost Siemens už 26 let. Cílem soutěže je oceňovat autory nejlepších studentských či absolventských a vědeckých prací a také pedagogy vysokých škol. Soutěž se zaměřuje na práce z technických oborů a přírodních věd včetně IT a medicínských oborů. Snahou je tak přispět k rozvoji českého vysokého školství, vědy a výzkumu.
Dáša Bohačiaková získala zvláštní cenu generálního ředitele Siemens Ocenění za vynikající kvalitu ženské vědecké práce. Zabývá se výzkumem Alzheimerovy nemoci, k němuž využívá i cerebrální organoidy.
Cerebrální organoidy jsou malé shluky buněk vytvořené z pluripotentních kmenových buněk, které svou strukturou a složením buněk připomínají lidský mozek. „Tyto minimozečky o velikosti zhruba špendlíkové hlavičky jsme schopní vytvořit v laboratorních podmínkách ze zdravých kmenových buněk, ale i z buněk pacienta, který trpí Alzheimerovou nemocí,“ přiblížila základy svého výzkumu oceněná bioložka Dáša Bohačiaková.
Minimozečky a Alzheimer
Cerebrální neboli mozkové organoidy vědci mezi sebou mohou porovnávat a popisovat rozdíly, u minimozečků vytvořených z buněk pacientů s Alzheimerovou nemocí pak dokonce mohou pozorovat shluky proteinů, které se nacházejí v mozcích pacientů a jsou považovány za jednu z příčin demence, která je důsledkem choroby.
„Díky tomu můžeme teoreticky v Petriho misce analyzovat, zda nějaké látky mohou vývoj nemoci zpomalit nebo úplně zastavit,“ podotkla Bohačiaková, která se k tomuto směru výzkumu dostala díky svým zkušenostem s kmenovými buňkami a díky spolupráci s dalšími výzkumnými skupinami zabývajícími se zkoumáním Alzheimerovy nemoci na Masarykově univerzitě i v zahraničí.
K vytvoření organoidů pak výzkumníky vedla právě potřeba mít ke své práci odpovídající buňkové modely, na nich je možné pozorovat vývoj nemoci a testovat případné účinky různých látek.
Cenu Wernera von Siemense považuje Dáša Bohačiaková za prestižní vědecké ocenění a je velmi ráda a vděčná, že ji letos porota soutěže vybrala. „Musím dodat, že bez obrovské práce mého týmu v laboratoři by to nebylo možné. Vnímám tedy toto ocenění tak, že je pro celý výzkumný tým.“ Bohačiaková doufá, že ocenění může pomoci i v tom, že se o výzkumné skupině dozví komunita vědců a lidí, s nimiž by mohla potenciálně navázat spolupráci.
„Osobně považuji za velký úspěch to, že mám momentálně skvělý tým lidí, kteří si spolu rozumí a díky kterým všechny naše experimenty a projekty běží a objevují nové a zajímavé věci a učíme se novým technologiím. Doufám, že budeme moci takto ještě dlouho pokračovat,“ říká bioložka.
Za největší dosavadní vědecký úspěch pak bere fakt, že buněčné modely mozků, které tým vytváří, opravdu imitují průběh nemocí in vitro, tedy ve laboratorních podmínkách, a dají se proto využít i pro zkoumání příčin Alzheimerovy choroby a dalších nemocí.
Dáša Bohačiaková vystudovala na Přírodovědecké fakultě MU program Molekulární biologie a genetika, na Lékařské fakultě MU udělala doktorát z Lékařské biologie a poté strávila tři roky jako postdok na Kalifornské univerzitě v San Diegu. Po návratu začala působit v Ústavu histologie a embryologie lékařské fakulty, kde dnes vede vlastní výzkumnou skupinu.
Podívejte se na medailonek o práci Dáši Bohačiakové vytvořený pro soutěž o Cenu W. von Siemense.
Podpora pro ženy a mladé vědce
Před čtyřmi lety řešila Bohačiaková návrat po částečném přerušení kariéry z důvodu rodičovské dovolené. Získala tehdy jeden z prvních grantů Career Restart, které uděluje interní Grantová agentura MU právě proto, aby podpořila perspektivní vědce, kteří museli na delší čas přerušit svou práci. „Tato podpora ze strany MU byla určitě důležitá finanční výpomoc, protože balanc mezi prací a rodinou s velmi malými dětmi vyžaduje zapojení další lidí, kteří nám s dětmi pomáhali, když jsme museli být v práci,“ hodnotí přínos Career Restart grantu Bohačiaková. Grant získaly v dalších letech i její dvě kolegyně, takže je ráda, že se k ní do týmu díky podpoře od univerzity mohly vrátit dřív.
A jakou pomoc by ocenila v současnosti? Jakékoliv snížení administrativy. „Speciálně vyplňování timesheetů k některým grantům každý měsíc je opravdu ztráta času všech. A aktuálně taky u grantových aplikací a každoročních reportů, kde se informace pravidelně opakují, je pro mě osobně velmi frustrující opakovaně vyplňovat stejná data a zdůvodnění do hromady tabulek, hlavně ve chvíli, kdy jde vše podle plánu,“ upozorňuje na dlouhodobé bolavé místo české vědy čerstvá držitelka Ceny W. von Siemense.
Dodává, že by bylo také skvělé, kdyby měla Masarykova univerzita průběžně otevřené možnosti udělování interních grantů například na prohloubení spolupráce mezi pracovišti univerzity. „Skvělý by také byl grant pro doktorské studenty, kteří by touto formou mohli vyzkoušet, jak se o grant žádá a jak se pak také řídí.“
