Petr Machálek vede už pět let Hnutí Duha, zřejmě nejznámější českou ekologickou organizaci. Při prosazování návrhů na ekologicky šetrnou výrobu energie, nakládání s odpady nebo dopravu se přitom opírá i o své vzdělání. Dálkově vystudoval sociologii a politologii na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. „Je dobré umět zhodnotit, v jakém stavu je současná společnost a kam směřuje, abychom byli schopni ji s našimi záměry oslovit,“ vysvětluje uplatnění svých znalostí Machálek.
Jak jste se dostal k práci v neziskovém sektoru?
Měl jsem už dost práce v komerční sféře. Nechtělo se mi dřít se na to, aby si majitel firmy mohl každý rok koupit nové auto. Nic proti tomu, ale nepřišlo mi to smysluplné. Mám v sobě potřebu měnit věci okolo sebe, a lákalo mě tedy vstoupit do veřejného prostoru. Neměl jsem ovšem ambice politické, takže pracovat pro neziskovku se mi zdálo ideální.
A proč právě Hnutí Duha?
Byla to do velké míry náhoda. Narazil jsem na inzerát, že Hnutí Duha hledá někoho do svého zemědělského programu. Tématu jsem samozřejmě vůbec nerozuměl, ale přihlásil jsem se s tím, že kdyby měli nějakou jinou možnost pracovního uplatnění, tak jsem k dispozici. Shodou okolností tu zrovna vhodná práce byla, takže jsem v roce 2000 nastoupil do brněnské kanceláře.
Na základě své dlouholeté zkušenosti, doporučil byste absolventům jít pracovat do neziskového sektoru?
Tak se to nedá říct. Důležité je, aby člověk dělal práci, která ho naplňuje a se kterou nemá vnitřní problém. Možná je dobrý nápad jednou za čas ziskový a neziskový sektor prostřídat. Pokud jde o náročnost a úroveň práce, pro někoho možná překvapivě je neziskový sektor oblastí, která je na velmi vysoké profesionální úrovni. A dá se jí normálně uživit, samozřejmě z toho ale nezbohatnete. Všechno záleží na tom, jaké máte osobní potřeby a cíle. Podle mě je lepší mít peněz přiměřené množství a dělat práci, která mě baví, než mít peněz víc, ale být vnitřně nespokojený.
Vy jste příkladem absolventa, který nešel na vysokou hned po střední škole. Co vás přivedlo zpátky ke studiu?
Studium sociologie mě lákalo už od střední školy, ale protože jsem si už tehdy musel vydělávat na živobytí a dostal jsem zajímavou pracovní nabídku, na vysokou jsem hned nešel. Když jsem ale změnil práci, ke studiu jsem se vrátil.
Studoval jste při práci dálkově na fakultě sociálních studií. Dalo se to zvládat?
Nebyla to sranda. Myslím, že tehdy to bylo čerstvě otevřené dálkové studium oné kombinace sociologie a politologie a tak trochu na nás zkoušeli, co se dá vydržet. Začínalo nás kolem 80 a dokončilo nás snad jen 10, pokud se dobře pamatuji. Jsem za to na sebe celkem hrdý.
Posunulo vás vzdělání někam ve vaší profesi?
Určitě ano. Hnutí Duha se pohybuje ve veřejném prostoru a snažíme se ovlivňovat ekologickou politiku a veřejné mínění, takže politologické znalosti jsou mi platné. A podobné je to i s těmi sociologickými: Když plánujeme práci, tak je také dobré umět zhodnotit, v jakém stavu je současná společnost a kam směřuje, abychom byli schopni ji efektivně oslovovat.
Jakým způsobem se v Hnutí Duha utvářejí postoje k jednotlivým tématům?
Na jednotlivá témata, jako je energetika, lesy, odpady, zemědělství a podobně, máme své experty. Vycházejí přitom z nejnovějších vědeckých poznatků a analýz, takže jsme schopni celkem dobře vytvářet návrhy toho, co by pro Česko a jeho obyvatele bylo nejvýhodnější. Není to tedy tak, že bychom si sedli ke stolu a prostě si řekli, že něco budeme prosazovat, protože se nám to tak líbí.
Myslíte, že se vám už podařilo odstranit onu nelichotivou nálepku, kterou ekologické organizace v Česku dlouhodobě mají − že jde o fanatické objímače stromů?
U části veřejnosti už ano, u části ne. Je to jedna z věcí, na kterých se snažíme velmi intenzivně pracovat, mění se to však pomalu. Možná to ale zas tak moc nevadí, protože věci, které se mění rychle, pak nejsou tolik zakotvené a dá se na nich hůř stavět. Cílevědomě se tedy snažíme budovat obraz organizace expertní, a když něco říkáme, tak víme proč a je to podložené daty. To ale nic nemění na skutečnosti, že někteří politici se snaží dehonestovat neziskový sektor, protože jim nevyhovuje, že jsme silní a respektovaní. Mají mandát od voličů a myslí si, že už jim do toho nikdo nemá co mluvit. Snaží se proto živit podobné nálepky. Ale obecně se dá říci, že například z průzkumů veřejného mínění vycházejí ekologické organizace velmi dobře a lidé jim věří.
Začíná se podle vás v Česku už víc aktivizovat dlouhodobě spící občanská společnost? Vidíte posun třeba v počtu dárců, kteří pomáhají Hnutí Duha?
Lidé dokáží být i Česku poměrně dost aktivní, hlavně ale, když se jedná o jejich bezprostřední zájem. Pokud je to dál od jejich domova, tak už se zajímají méně. Na druhou stranu se tady v posledních letech objevují projekty jako Vyměňte politiky nebo Inventura demokracie, takže očividně začíná nastupovat generace, které není lhostejné, co se kolem ní děje. Počty našich dárců také mírně stoupají, nevím ale, do jaké míry je to dáno proměnou české společnosti nebo naší prací. Máme asi sedm až osm tisíc podporovatelů, kteří nám pravidelně posílají nějaké drobné příspěvky a díky nim se nám postupně daří zbavovat se závislosti na nadačních fondech a grantech. Bez nich by naše práce nebyla možná.
Takže už nejste tak závislí na podpoře státní správy?
To jsme snad ani nikdy nebyli. Například granty ministerstva životního prostředí jsou nástrojem prosazování jeho politiky, takže do nich jdeme jen v případě, že vidíme obsahový překryv. Z drtivé většiny ale využíváme nezávislé české a zahraniční nadační fondy. Problém s granty bohužel je, že jednou je dostanete a jindy zase ne. Ve chvíli, kdy chcete dlouhodobě udržet kvalitní odborníky, tak je to potíž. Proto je pro nás hodně důležité stále zvětšovat objem peněz, které přicházejí právě od našich podporovatelů. V současnosti je to kolem 30 až 40 procent rozpočtu, což nám dává jistou míru nezávislosti v tom, co chceme kdy dělat my, a nikoliv, co by chtěly nadace nebo ministerstva.
Když mluvíte o síle neziskovek na Západě, začínáte i v České republice cítit sílu svého vlivu třeba na zvýšeném tlaku průmyslové lobby?
Tlak lobby tu samozřejmě je, ovšem ne přímo na nás. Tlačí rovnou na ty, kteří rozhodují, tedy na politiky. V zásadě to dnes vypadá tak, jak jsem četl v jednom sloupku v zahraničním deníku: Všichni dobře vědí, že je potřeba přecházet na nové šetrné a ekonomičtější technologie a že je nutné snižovat emise skleníkových plynů. Jenže staré technologie mají velmi mocné lobby vybudované za posledních 150 let. To, že máme jako Hnutí Duha propracované analýzy a návrhy, co by se v nakládání s odpady nebo v energetice mělo měnit, nestačí, musíme si získávat podporu veřejnosti a vyvolávat na politiky tlak, který časem starou lobby definitivně přehluší. Je to v podstatě nekonečná práce, ale úspěchy máme.
Z pozice ředitele Hnutí Duha prosazujete ekologickou politiku už skoro pět let. Jaké máte další plány? Nezkusíte to zase prostřídat s komerční sférou?
Skutečně cítím, že nastala dobrá doba předat štafetu někomu méně opotřebovanému, ale nepředpokládám, že bych odcházel do komerční sféry. Necítím ještě potřebu se tím znovu obohatit. Budu tedy určitě pokračovat v práci v neziskové sféře a nechci ani úplně odejít z Hnutí Duha. Nějakou dobu s ní určitě zůstanu profesně ve styku.