Vybudovat úspěšný podnik může být pro leckoho vrcholem kariéry. Pokud je vám ale sedmadvacet, je to teprve začátek. Absolvent psychologie na filozofické fakultě a majitel krejčovství Galard Stanislav Gálik se výzev nebojí. A vyplácí se mu to. Jeho firma letos otevírá dvě nové pobočky, vedle toho vyučuje psychologii přesvědčování, o které napsal knihu. Aby toho nebylo málo, stojí u zrodu projektu Unifer, který spojuje studenty a podnikatele. Proč? Protože budoucnost se podle něj tvoří na vysoké škole.
Jak jste se dostal od psychologie k pánské módě? Není to zrovna typická oblast uplatnění absolventů tohoto oboru.
Už při studiu jsem pracoval na manažerské pozici a naučil se, co to je založit firmu a vést ji od A do Z. Zároveň jsem si všímal, že mnoho lidí kolem mě si nechává ušít oblečení. Taky jsem si ho chtěl nechat udělat, ale bylo to strašně drahé. Napadlo mě, že kdybych si založil vlastní firmu, můžu mít oblečení na míru, kolik chci a za menší ceny. Tak jsem začal vyrábět košile, nejdříve pro pár známých, ale prodalo se jich dost, a tak jsem založil první obchod. Pak jsem začal šít obleky, potom přišly na řadu boty a doplňky. Když se řekne krejčovství, tak si většina lidí představí sklep á la devadesátá léta. Já jsem si představil anglického gentlemana.
Kolik za vybudováním fungující firmy stojí práce?
Je v tom neskutečně mnoho práce, to si dovede představit jen ten, kdo vybudoval firmu. Za uplynulé tři roky jsem vícekrát z firmy odcházel po desáté hodině večer než před šestou. Byl jsem tam vícekrát před osmou než po osmé. Alokovaná energie věnovaná třem letem podnikání je ekvivalentní dvanácti rokům v běžné práci. Rozjet podnikání a podnikat není až tak těžké, ale chce to odhodlání a těžkou práci. Člověk se nesmí nechat odradit prvními neúspěchy. Jsou měsíce, kdy si říkáš: to nemá cenu, vykašlu se na to. Pak jsou měsíce, kdy si říkáš, že to je to nejlepší, co tě potkalo.
Módu spousta lidí považuje za povrchní záležitost. Nebije se to ve vás s psychologií, která se naopak věnuje niterným věcem?
Co se týče povrchnosti módy, je na tom obrovský kus pravdy. Na jedné straně je povrchní, ale já ji vnímám jako umění. Je povrchní mít doma krásný obraz? Když přemýšlím o tom, co si na sebe vezmu, není to kvůli tomu, aby lidé viděli, že na to mám. Jde o to, aby to byl estetický zážitek. Móda má mnoho perspektiv. Stejně jako moje podnikání. Někdo si může říct, že mám byznys, protože tím chci vydělat peníze, jiný, že chci po sobě něco nechat, něco vybudovat. Nebo že chci lidem dát to, co mě samotnému chybělo. Každá z perspektiv tvoří nějaký podíl a to všechno dělá Galard Galardem.
Na filozofické fakultě a fakultě sociálních studií vyučujete oblíbený předmět - psychologii přesvědčování - o které jste také napsal knihu. Co vás k tomu vede?
Psychologii přesvědčování jsem se věnoval v Americe, kde jsem rok studoval, a strašně mě to nadchlo. Říkal jsem si, že až se vrátím, už v životě nebudu mít nouzi o zaměstnání. Když jsem sem ale přijel a věnoval se přesvědčování intenzivně, začal jsem objevovat různá morální dilemata z toho vyplývající. Proto se ve své knížce a předmětu psychologie přesvědčování snažím učit, jak persuase funguje, jak funguje změna chování a postojů, aby se lidé uměli bránit a nenaletěli prvnímu obchodníkovi. Komerční svět je vždy napřed, kolikrát ani nevíme, co s námi dělá.
Nezneužíváte těchto znalostí ve svém podnikání?
Je na rozhodnutí každého, jestli bude věřit tomu, že toho využívám. Jde o to, za jak morálního člověka mě považuje. Pokud mě někdo považuje za podvodníka, řekne si, že jsem manipulátor. Já ale nemám zapotřebí nikoho manipulovat. Přesvědčování nerovná se manipulace. Je to stejné, jako když se někoho snažíš přesvědčit, aby nekouřil nebo nebral drogy. Až jednou budu ležet na smrtelné posteli, nikdo tam nebude pro to, kolik jsem vydělal peněz nebo kolik jsem vybudoval firem. Budou tam lidé, kteří mě mají rádi jako člověka.
Vyhovuje vám spíše akademické prostředí, nebo praxe?
Vždy jsem říkal, že kdybych byl dědic nějakého obrovského majetku, tak se budu věnovat vědě. Ale protože dědic nejsem a nechtěl jsem do konce života splácet hypotéku a bydlet někde v paneláku, řekl jsem si, že vědu a praxi zkombinuju. Teď dělám všechno pro to, abych nebyl ve finanční tísni a mohl se věnovat věcem, které chci. Už teď jsem ve stadiu, kdy mám všechno, co potřebuju. A v podstatě je toho strašně málo. Čím dál tím víc se chci vracet do vysokoškolského prostředí. To je prostě boží, miluju být se studenty, protože budoucnost se tvoří na vysoké škole.
S tím souvisí vaše působení v Uniferu. Jakou funkci tam zastáváte?
Kromě toho, že jsem mentorem projektů, nastavuji vizi, strategii a navazuji spolupráci s univerzitami a klíčovými partnery. Mám na starost to, aby Unifer dosáhl všech obecně prospěšných plánů, které chce realizovat. Aby se studenti rozvíjeli a nebáli se podnikat. Aby si neříkali, že jako absolventi jsou na začátku. Já si myslím, že jsou už v půli cesty. Mají zahřátý motor, ale musí stlačit plyn a vyrazit plnou parou vpřed.
Která z oblastí, kterým se věnujete, u vás převažuje? Je pro vás primární vaše firma, univerzita, nebo Unifer?
V roce 2014 je to určitě Unifer. Mám neskutečné plány a vizi, co chci, aby Unifer dokázal pro Brno i Jihomoravský kraj. Myslím, že Brno má na to, být druhé Silicon Valley. A to tu chci udělat.
Je Unifer jedinečným projektem, nebo jste se někde inspirovali?
Je to absolutně unikátní projekt, nejsem si vědom toho, že by to na světě někdo takhle dělal. Je to taky trochu nevýhoda, protože se nemáme od koho učit. Vždy je dobré, když máš někoho, kdo nastavuje laťku a přebíráš od něj know-how. Jsme kombinací kariérního centra, AIESECu a transferu technologií. Logika všeho je jednoduchá. Vezmeš kvalitní mentory, řešící reálné projekty, a kvalitní studenty a vytvoříš jim prostor pro to, aby společně pracovali na inovativních a kreativních věcech, kde nejsou žádné hranice. Když se skloubí zkušenosti mentora a nadšení a kreativita mladého člověka, je to synergický efekt, který dokáže udělat hotovou magii. Takto se dá eskalovat vývoj mladých lidí.
Co vás motivuje?
Mladí lidé mě učí víc než profesionálové, což je neskutečně inspirativní. Studenti tě učí svými chybami a dokážou tě kopat do zadku, mají každý týden něco nového. Mně je 27 let a mám s nimi pocit, že jsem starý a že jsem zaspal dobu. Ale to je úžasné. To je to, co chci. Za jedno z největších rizik byznysu považuji stagnaci, uspokojení se s tím, co dělám. Chci, aby to bylo inspirativní pro všechny. Profesionál si v Uniferu najde inovativnost a student zkušenosti. Co je hezčí, než vědět, že se od tebe někdo něco naučil. Není to o tom, tajit své know-how. Lidi musíš vzdělávat a posouvat dál. Jinak jsi ve své krabici, kterou někdo převálcuje. Chci pozitivně ovlivnit co nejvíce lidí. Snažím se být co nejsmysluplnější článek tohoto světa, vést opak nesmyslné existence.
