Softwarová firma Filipa Procházky s názvem Mycroft Mind dělá informatické simulace, jaké nezvládne jen tak někdo. Analyzuje ohromné množství dat o distribučních soustavách elektřiny, a pomáhá tak s jejich rozvojem. Podnik absolventa fakulty informatiky to dělá dokonce tak dobře, že pracuje pro všechny tři distributory elektrické energie v Česku. „Než jsme se ale dopracovali až sem, vlezli jsme do mnoha slepých uliček,“ zdůrazňuje Procházka.
Práce vaší firmy je pro laika docela těžko pochopitelná. Chápu to správně, že někde leží spousta dat o tocích elektrické energie, která vy analyzujete?
Ano, to je částečně pravda, ale ona ta data často ještě ani neleží. Do rozvoje energetických sítí totiž začínají čím dál víc mluvit obnovitelné zdroje energie, ty ovlivňují chování sítě a tento trend bude ještě růst. Proto je potřeba mít podrobnější a kvalitnější data pro řízení. Třeba ČEZ má 100 tisíc kilometrů vedení nízkého napětí, tři a půl milionu odběratelů a asi 50 tisíc trafostanic. Na úrovni nízkého napětí se dodnes měří poměrně málo. Tvoříme modely a simulace, sbíráme data, snažíme se je měnit v informace a dávat firmám podklady pro lepší řízení rozvoje distribučních soustav.
Na to, že by to bylo dobré dělat, jste přišel jako informatik sám, nebo za vámi energetici s takovým požadavkem přišli?
Je to celosvětový trend, říká se mu chytré energetické sítě, takzvané smart grids. Z řízení na nejvyšších úrovních se jde postupně dolů, takže tam, kde byly dřív stovky senzorů, jsou dnes desetitisíce a v případě chytrých sítí miliony. Analýza takových dat už nejde řešit standardními informatickými metodami. Energetici dnes mají z odběrného místa jedno číslo ročně – celkovou roční spotřebu. To ale přestává stačit. Potřebují nejen podrobnější data o spotřebě, ale i o napětí, problémech detekovaných v síti. Když je ale mají, dochází k něčemu, čemu se říká datový šok. Na analýzu takových objemů dat už jsou potřeba pokročilí odborníci, je to hodně výzkumničení. Energetici proto nehledají jen někoho, kdo jim prodá nějaký bezvadný software, ale spíše partnera pro toto datové dobrodružství. K dobrým výsledkům je potřeba se propracovat ve vzájemné spolupráci.
Jaké jsou tedy aktuálně největší problémy vašich klientů, energetických firem?
Největší otázka, kterou teď řeší, je to, jak se postavit k nástupu nových technologií. Jestli jít cestou minimalistického řešení, to znamená splnit legislativou dané nutné minimum, nebo se na to dívat víc strategicky – využít toho, že je tu prostor udělat zásadní krok v rozvoji energetických soustav.
A dochází všechny tři firmy ke stejnému postupu?
Vidí to zhruba stejně, odlišnost je daná tím, že každá z nich obsluhuje jinou část českého území. Třeba Pražská energetika operuje v Praze a její síť má podle toho charakter – je na menším prostoru, mnohem víc kabelová, je tam méně nadzemního vedení a jsou vyšší požadavky na spolehlivost. ČEZ a E.ON mají velká území a jsou to města, městečka, vesnice, louky a lesy, což je náročnější z hlediska komunikace se zařízeními v terénu. Co je na těchto firmách ale pěkné, je to, že to berou zodpovědně. Začátky ale byly velice těžké.
Zkuste je přiblížit.
Když jsme jako Mycroft začínali, brali jsme to vyloženě technologicko-informaticky. Vycházeli jsme z toho, že dat pořád přibývá, ale schopnost se v nich vyznat rozhodně tak rychle ne, takže je prostor pro firmy, jako jsme my. Člověk by řekl, že to už si skoro jen můžeme vybírat, s kým chceme spolupracovat. Ale ono ne. Protože jedna věc je takhle abstraktně problém pojmenovat, ale druhá je, že zákazník si musí takovou potřebu uvědomovat. Abychom mu mohli pomoct, je potřeba jeho datům rozumět. Ale abychom jeho datům rozuměli, musíme mít za sebou nějaký realizovaný projekt. Prostě začarovaný kruh. Vlezli jsme do mnoha slepých uliček. Řešili jsme třeba zpracování dat na čerpacích stanicích a detekce podvodů u obsluhy nebo řidičů cisteren. Často se ale stalo, že když už si společnost problém uvědomovala, byla součástí nadnárodní korporace a neměla pravomoc ho v Česku řešit. A někdy to skončilo tak, že aparát, který jsme vyvinuli, byl jako kanón na vrabce. Kdežto energetické záležitosti, jak já rád říkám, jsou důstojný problém. Tam je opravdu potřeba vyvézt těžkou artilerii, protože bodáky vám na jejich řešení stačit nebudou.
Na fakultě informatiky jste začal studovat někdy v roce 1998 nebo 99, kdy ještě ani nebyl internet masově rozšířený. Co jste si tehdy představoval, že budete dělat?
Já jsem řadu let pracoval na návrhu systému, ze kterého se vyklubal náš modelovací a simulační nástroj. Tehdy jsem vyvíjel prostředí pro simulování bytostí do počítačových her. Nebyl jsem žádný hráč, ale chtěl jsem udělat něco vlastního, aby světy ve hrách reprezentované, byly zajímavější. Proto jsem šel na informatiku. Tohle mě moc bavilo, pak jsem dokonce simuloval i život v mraveništi, ale jak mi vysvětlil docent Račanský, za to by mě nikdy nikdo neplatil. Potkal jsem se se Zdenkem Staníčkem, padli jsme si do noty a začali dělat to, čím se živím i dnes.
Na fakultě jste si udělal ještě doktorát, pak jste se šel věnovat firmě, ale když ve škole vznikl vědeckotechnický park, byl jste jeden z prvních, kdo sem svoji společnost nastěhoval. Co si od toho slibujete?
Beru to jako inspirativní prostředí. Propojování vědy s praxí je na dlouho, ale výsledky jsou vidět, takže je potřeba vytrvat. A jak už jsem říkal, energetika je důstojný problém, který se týká infrastruktury, která je pro člověka skoro nejdůležitější. Kdyby tady nastal nějaký blackout, tak to pocítíme velice rychle a drasticky. V oboru je hodně zajímavých věcí, které stojí za to řešit, a byla by škoda, kdyby se do toho lidé z univerzitní sféry nezapojili.
Vaše firma bude za dva roky slavit desáté výročí. Máte plány, kam byste chtěl jako podnikatel do budoucna směřovat?
No, já mám trochu problém se slovem podnikatel. Spíš bych o sobě řekl, že jsem architekt. Někteří softwaroví vývojáři se honí za velkými firmami, aby měli v CV napsáno, že pracovali pro velkou americkou společnost. Člověk se ale musí rozhodnout, jestli chce třicetkrát za život nasadit nový systém pro účetnictví nebo pracovat na vývoji softwaru pro raketoplány. A já jsem pro ty raketoplány. Nemám úplně nalajnované, kdy kolik peněz vyděláme a jak to bude. Beru to tak, že když to uděláme dobře, bude z toho i finanční prospěch. A začíná to u toho udělat to dobře.
