Podle ohlasů na sociálních sítích předvedla na letošním prestižním Marketing festivalu jednu z nejlepších prezentací Pavlína Louženská. Šéfka marketingu internetového obchodu s oblečením Zoot mluvila o tom, jak lze v prodeji využít Instagram. Úspěšná manažerka, která svým vrstevníkům zásadně tyká, marketing nestudovala a občas říká, že to bere jako výhodu. V životopisu má titul z anglistiky z filozofické fakulty.
Ani ne před rokem jsi odcházela z místa ředitelky marketingu v jedné z největších českých internetových reklamních agentur H1.cz a nastoupila na stejnou pozici do Zootu. Docela rychlá kariéra na to, že jsi v roce 2009 končila školu…
Ano, ale to je i tím, že jsem trochu workoholik. Například už od prváku na anglistice jsem učila v Praze, kam jsem třikrát týdně jezdila. Jednoho dne jsem si vymyslela, že se provdám za ajťáka, a tak jsem řekla bráchovi, ať mě vezme na nějakou IT konferenci. On mě v lednu vzal na první Barcamp do Vsetína, kde bylo 150 kluků a já, což bylo úžasné. Nejen proto, že jsem tam doopravdy potkala svého budoucího kluka, ale přišlo mi zajímavé, o čem se tam mluví. I když jsem vůbec netušila, co to znamená. Nevěděla jsem ani, co je to aplikace, tak jsem se pořád bráchy na něco ptala. Když jsem se vrátila do Brna, začala jsem nové poznatky používat v jazykovce a zjistila jsem, že mě to hrozně baví.
Co následovalo?
V červnu jsem odjela na pár dnů, právě díky kontaktům z BarCampu, promovat do zahraničí konferenci WebExpo a po návratu jsem se rozhodla, že se digitálnímu marketingu chci věnovat naplno. Sekla jsem s učením a našla jsem si v Praze neplacenou stáž v malé PR agentuře. Tehdy jsem tam byla jediná, kdo věděl, co je to hashtag nebo SEO (optimalizace pro vyhledávače), tak jsem byla najednou expertka na sociální sítě a všechny digitální věci. Řekla jsem si OK, ale pak jsem celé dny ležela v knížkách a chodila tahat rozumy všude kolem. Do třech měsíců jsem vytvořila školení na sociální sítě, oponovala jsem digitální strategii České spořitelny a začala mít pocit, že v tom už úplně neplavu.
A k posunu do H1 došlo jak?
Můj brácha byl v H1.cz šest týdnů když mi napsal, že hledají někoho na pozici brand a PR specialisty. A i proto, že tehdejší šéf agentury měl teorii, že rád nabírá sourozence, protože mají stejné hodnoty, mě vzali. Zanedlouho poté můj předchůdce odešel na jinou pozici, a tak jsem se stala šéfkou oddělení. Všechno to bylo hrozně rychlé, bála jsem se, jak to zvládnu, ale měla jsem štěstí, že mě podrželi lidi kolem. Postupně jsem přišla na to, že co jsem se naučila při učení angličtiny, je přesně to, co potřebuju při vedení lidí. Musím je motivovat, jen už cílem není certifikát FCE, ale konverze. Musím věřit tomu, co říkám, a vyprávět příběh, který pochopí můj tým i zákazník. A také jsem zjistila, že zvládnout naučit present simple znuděného manažera z ČEZu nikdy nebude těžší než jakékoliv vyjednávání s klientem.
Mluvíš o štěstí, ale ono taky přišlo ve správnou dobu – v době, kdy se digitální marketing naplno rozjel.
To je taky pravda. Moje kariéra není jen tvrdá práce, ale i štěstí na správný moment a lidi, které jsem potkala. Vážím si všech, na které jsem po cestě narazila, protože mi moc pomohli, a nezáleží, jestli měli zrovna oficiální titul mentora nebo jsme se setkali ve frontě na kávu. Musela jsem být na zabití, jak jsem po všech pořád něco chtěla.
V agentuře jsi loni dala výpověď, aniž bys měla jasno, kde budeš pracovat dál. Co rozhodlo ve prospěch Zootu?
Chtěla jsem dělat módu. Vždycky. Celou tu dobu, co jsem byla v H1.cz, jsem ji dělala bokem a říkala jsem tomu hobby, protože to bylo špatně placené nebo úplně dobrovolné. Chtěla jsem to, co jsem do té doby dělala v malém a aplikovala to na lokální návrháře a značky, aplikovat ve velkém a digitálně. Jasně že jsem cítila takové to „wow“, když mi přišla nabídka z Googlu. Ale každý máme vysněnou práci a pro mě to vždycky byl marketing pro luxusní britskou značku Burberry a Zoot je od Burberry jen kousíček.
Zoot je svým specifickým marketingem a kampaněmi známý. Jaká část z toho je tvoje práce?
Mám pod sebou opravdu veliký tým a věřím tomu, že v tom, co dělají, jsou o dost lepší než já. Moje role je odklízet jim překážky, aby mohli být tak dobří, jak jsou. Všechno, co děláme, je kolektivní práce. Ale velkou část své pracovní doby řeším strategická rozhodnutí – rozpočty, spolupracovníci, tým, vize.
Takže udržuješ podniku tvář. Jak chcete, aby ho lidé vnímali?
Lidi mají zbytečný strach z nakupování oblečení online a Zoot je tady od toho, aby tenhle zbytečný stres odstranil. Kdysi vzniknul mýtus, že všechna móda online je outlet. Ale to už dávno není pravda – máme veliký tým nákupčích, kteří objíždí světové veletrhy a fashion weeky, aby lidé na Zootu našli každý týden nové značky i kousky. A dnes už není ani pravda, že třeba koupit boty nebo kalhoty online je zbytečný risk. Proto máme Výdejny radosti. Můžeš si objednat zboží na výdejnu, za kolik chceš peněz – máme paní, která si objednala zboží za 150 tisíc –, my to tam pošleme a všechno si vyzkoušíš. Snažíme se tím zbavit veškerých problémů online nakupování. Říkáme, že děláme věci jinak. Vím, že to zní jako klišé, ale my to vážně děláme. Chceme dělat zákazníkům radost vším, co děláme.
Není lidem hloupé objednat si spoustu věcí a pak si z toho třeba nic nekoupit?
Tenhle pocit mají asi všichni a my se je to snažíme odnaučit. Upřímně, závoz na prodejnu nás stojí daleko míň peněz, než když zboží pošleme poštou. Proto se taky snažíme lidi přesvědčit, aby chodili na Výdejny radosti a nepoužívali poštu. Je to externí strana navíc, která může vyvolat emoce, které nechceme, aby si s námi někdo spojoval.
Daří se ti takovou pozitivní firemní image pořád udržovat i v hlavě?
Lhala bych, kdyby řekla, že nikdy nechodím z práce vyšťavená. Chodím a je to normální. Třeba ve chvíli, kdy vypouštíme kampaň, jsem s ní strávila minimálně dva měsíce a už jí mám plné zuby. O Vánocích jsme se bavili třeba už v srpnu.
