Dětské sny jsou různé. Absolvent Fakulty sportovních studií MU Lukáš Kvapil třeba doma v pokoji odmala koukal na plakát šampiona v rallye Dakar Karla Lopraise a snil o tom, že jednou se na motorce na start slavného závodu postaví také. V zimě se mu to povedlo, jenže místo dvou týdnů skončil za dva dny. Kvůli tomu, že zachraňoval život jiného závodníka, se zdržel a na rozježděné trati měl nehodu.
Teď má další sen o tom, že se na závod vrátí a dojede ho. Zatím shání podporu, takže se v létě objevil i v Brně a vzpomínal na to, jak jako voják z povolání a závodník ještě navíc dálkově studoval.
„Dnes pracuju jako výcvikář u ochranné služby vojenské policie, ale tehdy jsem hledal obor, kde bych se mohl dovzdělat. Nebylo to tak, že bych potřeboval vysokou školu, ale zajímalo mě, co se naučím. Proto jsem si vybral fakultu v Brně a obor Speciální edukace bezpečnostních složek. Je to podle mě v daném odvětí nejlepší v republice, nikde jinde bych totéž nedostal,“ zavzpomínal Kvapil, co předcházelo jeho vstupu do studia, které dokončil v roce 2013.
Fakt, že se mu to povedlo, mu později umožnilo získat v armádě důstojnickou hodnost. Nebylo to ale zadarmo.
„Ve škole jsme museli zvládat teorii i praxi, takže jsme třeba o bojových sportech četli, ale zároveň jsme je museli umět. Potřeboval jsem všeobecný rozhled a tady jsem získal vhled to všeho. Ale bylo to tvrdé,“ pousmál se Kvapil.
Hodně z jeho spolužáků formu vyučování o pátcích a víkendech nezvládlo a také on měl problémy všechno dohromady skloubit.
„Jeden ročník jsem musel opakovat, nezvládal jsem zkoušky. Už tehdy jsem byl v reprezentaci, ale vyučující se ke mně chovali jako ke komukoliv jinému. Dali mi šanci domluvit se na termín, ale musel jsem umět všechno to, co ostatní. Jsem hrozně rád, že jsem to zvládl,“ popsal závodník, který by se prý už dnes se svým současným časovým vytížením do ničeho takového nepustil. Tehdy si ale řekl, že školu zkrátka zvládnout musí, aby se mohl ucházet o další kariérní postup.
Loni touto dobou už byl Kvapil v plné přípravě na svůj životní závod, první start na Dakaru. Za sebou měl třetí místo na mistrovství Evropy a závody v Maroku a Tunisku na obdobném terénu jako Dakar, takže splnil podmínky, aby mohl na slavné rallye startovat. Euforii z životního úspěchu ale až příliš brzy vystřídaly jiné pocity.
Kvapil si už na začátku své jízdy všiml motorkáře, který ležel v bezvědomí v nepřehledném úseku tratě. Zastavil, poskytl mu první pomoc a na tři hodiny přerušil vlastní závod. Aby mohl pokračovat, musel etapu dojet, jenže o všechnu svoji vodu se podělil se zraněným italským jezdcem Domenicem Cipollonem a na trati, kterou mezitím rozjezdili konkurenti, pak sám havaroval. S poraněným ramenem a nosem skončil nakonec na operačním sále.
„Neudělal jsem nic, co by neudělal i jiný motorkář. Jediný rozdíl je možná v tom, že ostatní by tam nezůstali celé tři hodiny. Ale moje profese mi to nedovolí. Já bych u zraněného zůstal kdykoliv po celou dobu, dokud ho neodvezou,“ komentoval to tehdy pro idnes.cz Kvapil.
Jako voják má za sebou tři zahraniční mise a z vojenského výcviku je naučený eliminovat případné problémy. Za mimořádný čin fair play ho později vyznamenal ministr obrany i prezident Autoklubu České republiky.
Ocenění Kvapila těší, hlavně ale žije snem na Dakar se vrátit. Jako závodník by se na start znovu rád postavil v roce 2019, tentokrát už ovšem jako řidič závodního auta. Ne, že by se po nehodě na motorku znovu bál, chybí mu ale jistota, kterou jezdec potřebuje.
„Klidně bych mohl být první Čech, který na Dakaru projede všechny kubatury,“ zapřemýšlel s úsměvem Kvapil, který by ale neměl chybět ani v následujícím ročníku. Plán má takový, že bude sbírat zkušenosti jako člen podpůrného týmu a posunout se chce minimálně v tom, že konečně uvidí také cíl závodu. Ne jen jeho start.
